1) Vítězství nad Chelsea 5:3 v Premier League
Bylo to 1. ledna, takže to do roku 2015 kalendářně spadá. Byl jsem zrovna v Praze a kontroloval průběžný stav na onlinu. Když jsme v první půli inkasovali od Diega Costy, říkal jsem si, že je to zase v háji.
Pak jsem se po chvilce mrknul na Twitter (akorát jsem tahal syna z vany) a místo 0:1 najednou zasvítilo 3:1. Takové jednorázové vytrysknutí pozitivní energie si dlouho nepamatuju.
I když se někteří fanoušci přiklání k výkladu, že půlka základní jedenáctky Blues tehdy byla stále ještě v silvestrovském opojení a že Terryho s Cahillem přivezli na rozcvičení rovnou ze záchytky, pět vztyčených prstů od nás budou Chelski vídat ještě hodně dlouho.
Minimálně do sestupu do Championship. Pak už je prostě budeme ignorovat…
2) Postup do finále Capital One Cupu
Ano, do toho „béčkového“ z anglických pohárů. Už jsme sakra dlouho žádné finále nehráli, a tak byl postup do Wembley, byť o prsa v dvojutkání proti Sheffieldu United, něčím mimořádným.
Chtěl jsem na finále jít, ale akorát přijeli na návštěvu rodiče a nechtěl jsem se zanedbávat. Pukli jsme 0:2 s Chelsea, ale už samotné finále pomohlo vyhodnotit úvodní sezonu pod Mauriciem Pochettinem coby úspěšnou.
[fve]https://youtu.be/z7Aoc6eb-pI[/fve]
3) Vítězství nad Arsenalem 2:1
7. února byla sobota a město nad Temží navštívil jistý Šídlo Jindřich, komentátor HN a rovněž fotbalový bloger O2 Sport. Spolu s dalšími dvěma sympatickými Čechy jsme North London Derby zašli sledovat do hospody na Covent Garden.
Když dal Özil (z ofsajdu …) na 1:0 pro Arsenal, Jindřich hlasitě vykřikl. Pak už toho po většinu zápasu, myslím, moc neřekl. Když se pak po centru Bentaleba Koscielny jen „zúčastnil“ vzdušného souboje s Harrym Kanem, Šídlo se vcuclo do židle a bylo stále menší a menší…
Za jeho neustálé připomínání St. Totteridge Day to byla krásná, osobní satisfakce.
[fve]https://youtu.be/y62kN8PGHFo[/fve]
4) Hugo Lloris zůstal v Tottenhamu
Už v červnu mi synův fotbalový trenér, který dělával hlavního žákovského skauta Spurs, hlásil coby hotovou věc, že v létě o Llorise přijdeme.
Znělo to bohužel dost logicky. Hugo u nás odchytal 3 skvělé sezony, kdy se Spurs bohužel nedokázali prokousat do Ligy mistrů. Lloris je megastar, jejíž kvality přesahují „parametry“ Tottenhamu.
[fve]https://youtu.be/jtASJc-HW2U[/fve]
Ani prezident klubu pan Levy by francouzskému gólmanovi za jeho nesporné zásluhy klacky pod nohy neházel. I když „kulový blesk“ Lloris – de Gea – Casillas mezi Spurs, Man United a Realem vypadal v jednu chvíli dost nadějně, Hugo (novopečený kapitán klubu) u nás nakonec zůstal.
Beru to jako takový malý zázrak a jsem za něj strašně rád. Kdyby se volil MVP, nejužitečnější hráč klubu, nedal bych hlas Harrymu, ale nepochybně Hugovi…
5) Ligová výhra nad Manchesterem City 4:1
Ano, byla to trochu „haluz“. Nebýt Huga a rozhodčího, který pustil Walkerův asi tak dvoumetrový ofsajd, prohrávali jsme po první půli minimálně 0:2.
Vlastně to vůbec byl takový ofsajdový festival. S výjimkou Alderweireldova vítězného gólu na 2:1 zaváněly postavením mimo hru všechny zbývající góly, respektive to ve dvou případech prostě ofsajdy byly.
[fve] https://youtu.be/LAxoWisPeCY[/fve]
Myslím si, že to byl zápas, který měl obrovský psychický efekt, a Spurs z něj vnitřně těžili většinu podzimu. Ujasnili si, že se v Premier League dá porazit opravdu každý.
