Portugalský trenér v žádném klubu nevydržel déle než tři roky a pro budování neporazitelné dynastie nemá na rozdíl od Sira Alexe Fergusona ty nejmenší předpoklady.
Dopadlo to přesně tak, jak jsem očekával: Mourinho odchází ve zlém a zanechává za sebou spálenou zemi.
Zbytnělé ego, absence legend – podružné důvody
Pomiňme teď všechny možné příčiny, které údajně vedly k jeho čtvrtečnímu odvolání z funkce.
Přečtěte si také: Je konec. Chelsea propustila Josého Mourinha! Kolik bude klub stát ukončení smlouvy?
Je skutečně možné, že si proti sobě poštval hvězdy. Jak to třeba udělal v Realu Madrid s Ikerem Casillasem.
Nejspíš mu také zbytnělo ego do takových rozměrů, že ztratil jakoukoli schopnost nadhledu a objektivního hodnocení. Chyby zásadně hledal všude jinde než v sobě samém.
Souhlasím i s tím, že loňské opory zpohodlněly. Ale to se třeba Francesku Fábregasovi stalo už v Barceloně a Mourinha to mělo varovat. Nebo si snad myslíte, že takový velkoklub by jen tak pustil perspektivního hráče, jehož si kdysi vyhlédl jako nástupce Xaviho Hernándeze?
Samozřejmě, v kabině chyběly dobré duše Petra Čecha, Franka Lamparda a Didiera Drogby. Chelsea si aspoň některé z nich měla ponechat a nabídnout jim výhledově jinou práci.
To, že tyto legendy odešly jinam, pochopitelně atmosféře v klubu hodně uškodilo. Nepovedlo se namíchat tu správnou chemii.
A v neposlední řadě sportovní úsek pokračoval v nekoncepční přestupové politice. Viz příchod Nemanji Matiče, jehož v roce 2011 spolu s 21 milióny liber vyměnili do Benfiky Lisabon za Davida Luize, aby jej o tři roky později za dalších 21 miliónů liber koupili zpátky.
Mourinho Chelsea nenaučil kvalitní fotbal
Ale to všechno jsou jen podružné důvody, které celá fotbalová veřejnost bude neustále přetřásat a maskovat tím hlavní a zásadní okolnost: José Mourinho prostě nenaučil svůj tým hrát kvalitní fotbal přinášející dlouhodobě úspěšné výsledky. Ano, je to takhle jednoduché.
Položme si otázku: která mužstva v poslední době prokázala schopnost trvale udržitelného rozvoje? Nejspíš se shodneme na těchto: Barcelona, Španělsko, Bayern Mnichov, Německo.
A teď druhá otázka: co mají tyto týmy společného? Odpověď je jednoduchá: ÚTOČNÝ FOTBAL.
Mají ho v krvi, a jakmile by se od tradice byť jen drobně odchýlily, bylo by zle. Jednak by jim to přestalo přinášet výsledky, protože by pohřbily mravenčí práci v mládežnických akademiích, a také by se zpronevěřily v očích fanoušků.
Ano, občas se stane, že třeba Real Madrid vyhraje Ligu mistrů brejkovou taktikou a standardkami.
Jenže mu to nepřinese trofeje několik let po sobě. Proto za posledních sedm let získal jen jeden ligový titul.
Defenziva je krátkozraká
Mourinho jde tedy proti proudu. To samo o sobě ještě nemusí být chyba, ale pak je potřeba vykazovat pravidelně špičkové výsledky.
Nu a čím se může pochlubit za dva a půl roku na Stamford Bridge? V první sezoně ničím. V té druhé přišel obrovský úspěch v podobě triumfu v Premier League a Ligovém poháru. A letos nastala hotová katastrofa. Obhájce prvenství hraje o záchranu.
Čili žádná hegemonie. Jen jedna opravdu povedená sezona ze tří.
Přečtěte si také: Sbohem, José! Odchod Mourinha pohledem sociálních sítí (NEJLEPŠÍ VTÍPKY)
Připomeňme si, jak to v ní vypadalo. I Mourinho věděl, že k poháru pro šampiona se nemůže jen probránit. Začal tedy s otevřeným hledím a jeho tým si na podzim počínal velmi ofenzivně.
Přispěly k tomu nové posily Fábregas a Diego Costa. Chelsea dávala hodně branek a vytvořila si velký náskok. Postupně ji ale soupeři přečetli a odstup od Manchesteru City se zmenšoval.
Na Nový rok Blues podlehli v přestřelce na Tottenhamu 3:5 a v tabulce měli najednou stejně bodů a stejné skóre jako druzí Citizens.
Mourinho proto naordinoval zcela jinou medicínu. Na jaře, zejména v těžkých zápasech, jeho svěřenci úporně bránili a čekali na chybu soupeře. Když nepřišla, stačila jim i remíza.
V součtu se zaváháními soupeřů jim to vyneslo titul. Byla to však jen krátkozraká strategie.
Pokud nenaučíte tým zvládat vedle rychlých protiútoků a standardních situací také postupný útok a kombinovaný útok, nikdy nemůžete vévodit několik let za sebou.
V dnešním fotbale se prosazují týmy s pozitivním pojetím a proaktivní hrou. Nelze jen negovat svého soupeře. Je zapotřebí umět tvořit, a to v různých podmínkách a s různými typy hráčů.
Přečtěte si také: Bitevní pole Vlasty KAISERA: Proč Mourinho strpí vyhazov pouze od Chelsea?
Nemůžete jen spoléhat na to, že například Eden Hazard bude ve formě. To je individualistický přístup. Musíte mít jistotu, že když jedna opora nechytí formu, mužstvo to zvládne, protože má zažitý systém. V Barceloně či Bayernu tohle funguje – vypadne jeden dílek skládačky a je nahrazen druhým.
Současná Chelsea tenhle trend úplně popírala. Když se hvězdám nedařilo, Mourinho je veřejně kritizoval a na konci svého angažmá málem obvinil ze sabotáže.
Inu, boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Na konci minulé sezony se sebestředný manažer Blues v šestiminutovém monologu arogantně vysmál svým rivalům z Manchesteru City, Manchesteru United a Arsenalu, jejichž fotbalová filozofie s tou jeho ostře kontrastuje.
Kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe. Bohužel, obávám se, že to Mourinhův svérázný pohled na fotbal moc nezmění.
[poll id=“22″]
