Wimbledon? Nejen světový tenis
Londýnská čtvrť Wimbledon proslula zejména prestižním tenisovým turnajem. Před 20 lety se tam hrál i prvotřídní fotbal.
Ještě v roce 1983 se Wimbledon krčil ve čtvrté lize. Pak během čtyř sezon třikrát postoupil a začala jeho zlatá epocha. V roce 1988 vyhrál FA Cup a brzy se začal tlačit i do ligové špičky.
Gang šílenců
Na to, že Dons nehráli na vlastním stadiónu a občas na ně přišly pouhé tři tisícovky diváků, měli fantastické výsledky. Dosahovali jich typicky ostrovním stylem: nakopávanými míči, hlavičkovými souboji a abnormální tvrdostí.
Proto se jim říkalo Crazy Gang neboli Gang šílenců. Měli i svého nepsaného vůdce. Byl jím excentrický záložník Vinnie Jones. Neustále na sebe strhával pozornost.
Jednou chytil během zápasu Paula Gascoigna za varlata. Jindy skolil Garyho Stevense a způsobil mu zranění kolena, kvůli němuž byl obránce nucen ukončit hráčskou dráhu. Své by mohl vyprávět i Luděk Mikloško z West Hamu, jehož Jones sejmul loktem.
[fve]https://youtu.be/nLhO2i4cTco[/fve]
Přečtěte si taky: Milníky anglického fotbalu IX: 15. srpen 1992, 15:05. Brian Deane dává první gól v historii Premier League
Není to fotbalista, má mozek komára!
Nejvíc si šli po krku se Stevem McMahonem z Liverpoolu.
„To byl můj úhlavní rival. Hrál líp, jenže já byl zase silnější. Ve finále FA Cupu jsem ho zkopal a on mi to příště vrátil. Měl jsem na noze osm štychů,“ zavzpomínal Jones, jemuž je dnes rovných 50 let.
Trestů sbíral víc než gólů. Dvanáctkrát v kariéře byl vyloučen. Stalo se, že byl napomínán už po třech vteřinách.
Občas to přehnal natolik, že dostal mastnou pokutu. Třeba když uváděl videoklip Tvrdí chlapíci z fotbalu, který byl oslavou brutálních faulů a provokací. Vyvolal tím pořádný poprask v celé zemi a poštval si proti sobě soupeře i ty, kteří do té doby stáli na jeho straně.
„Nezaslouží si, abychom ho nazývali fotbalistou,“ kritizoval ho Francouz David Ginola.
„Ten chlap má fakt mozek komára,“ zlobil se předseda Wimbledonu Sam Hammam a od nahrávky se distancoval. O to víc se videokazeta prodávala.
Šesté místo v Premier League
Kopat do míče ale uměl Jones taky docela obstojně. K všeobecnému údivu ho neminula pozvánka do reprezentace Walesu, jejíž dres oblékl celkem devětkrát. Dokonce i v roli kapitána.
S Wimbledonem zažil v ročníku 1993/1994 nejlepší sezonu v Premier League. Crazy Gang obsadil šesté místo a Joe Kinnear se stal hned třikrát během jednoho roku Manažerem měsíce, což tehdy nedokázal ani Alex Ferguson.
Jonese, který si ještě v první polovině 80. let přivydělával jako nosič malty na stavbě, předurčila nátura bláznivého frajera k životu ve světlech ramp.
Přečtěte si taky: Milníky anglického fotbalu VIII: Ani kdyby ses dal na modlení, Arsenale! (1989)
Na stříbrném plátně
Dostal nabídku z Hollywoodu a zahrál si ve filmu 60 sekund. Celkem už má za sebou přes pět desítek rolí na stříbrném plátně.
Mimo jiné ve snímcích Podfu(c)k, Sbal prachy a vypadni či Swordfish: Operace Hacker.
Předloni se dokonce objevil s hvězdným Arnoldem Schwarzeneggerem ve filmu Plán útěku. Většinou ztělesňuje drsňáky: nájemné vrahy, vymahače dluhů, vězně. Točí i reklamy. Možná jste ho zahlédli ve spotu na Bacardi. Účinkuje v reality show, zpívá blues a soul, píše knihy.
Zkrátka se mu daří.
Znovuzrození Wimbledonu
Zato s Wimbledonem to dopadlo špatně. V roce 2000 sestoupil a zanedlouho poté se přesunul do 90 kilometrů vzdáleného městečka Milton Keynes, čímž de facto zanikl.
Podobně jako v případě Bohemians 1905 jej vzkřísili fanoušci. Dali dohromady sbírku, založili nový klub pod názvem AFC Wimbledon a nastoupili strastiplnou cestu z pralesních lig směrem nahoru.
Dílo se jim povedlo. Nyní hrají znovuzrození Dons čtvrtou nejvyšší profesionální soutěž. Třeba dopíší pohádkový příběh až do konce a jednou znovu stanou na prahu Premier League.
V tom případě aby v Londýně opět nachystali svěrací kazajky…
