Ranieri nepořádal žně
Claudio Ranieri se pohybuje ve velkém fotbalu dlouho, od roku 1972 jako hráč a od roku 1986 jako trenér.
Nikdy ale nesbíral vrcholná uznání a nepořádal žně vítězných trofejí. A to ani za 14 let své hráčské kariéry ani za bezmála 30 let kariéry trenérské. Když už padla nějaká ta větší trofej, pak to byla trofej pohárová.
Coppa Italia s Fiorentinou, Copa del Rey s Valencií. A se stejným španělským klubem také evropský Superpohár v roce 2004.
Přečtěte si taky: Jamie Vardy: Od továrního dělníka k rekordmanovi Premier League!
Oprávněně se ptáte, zda mi z výčtu Ranieriho úspěchů nevypadla nějaká větší evropská pohárová trofej, když je známo, že v bitvě o Superpohár se utkávají vítězové Ligy mistrů a Evropské ligy (dříve Poháru UEFA či Poháru vítězů).
Bylo tomu tak i v roce 2004, kdy Ranieri vedl Valencii jakožto vítěze Poháru UEFA. Ale onu trofej získal na lavičce klubu ještě Rafa Benítez, který ovšem v létě zamířil do Liverpoolu. A Ranieri jeho post převzal.
Vyhrál někdy ligu?
Ranieriho se dlouhou řadu let týkaly jen druhé housle, ne hlavní role. A obzvlášť to platí u ligových soutěží.
V nich si čtyřiašedesátiletý rodák z Říma nepřipsal ani jeden triumf, i když velmi často po nejvyšších postech pokukoval, ať už v Neapoli, Fiorentině, Atlétiku Madrid, již zmíněné Valencii, Chelsea, Juventusu, AS Řím, Interu Milán či AS Monaco.
V nejlepším případě však z toho bylo jen konečné druhé místo, sladkou smetanu slízl někdo jiný.
Není pravda, že bych nikdy nevyhrál ligu. Zažil jsem to jako hráč v Palermu či jako trenér ve Fiorentině, Cagliari či v AS Monaco. Musím ale férově dodat, že to vždy byla jen třetí nebo druhá liga…
Claudio Ranieri
Předchůdce Mourinha
Ano, ten poslední velký krok své přebohaté kariéry, krok k mistrovskému titulu, zatím neudělal. A to ani v rodné Itálii, ani ve Španělsku, kde se stal velmi populárním, ani v Anglii, kde byl na lavičce Chelsea přímým předchůdcem pozdějšího žence úspěchů Josého Mourinha.
„Jakmile jsem z Chelsea odešel, začalo to tam Josému padat… Ale nestěžuji si, svou trenérskou dráhu bych jen tak s někým nevyměnil. Že bych ale o titulu nesnil, to říct samozřejmě nemůžu!“
Přečtěte si taky: Bitevní pole Vlasty KAISERA: Cirkus jménem Galatasaray. 16 trenérů za 16 let. V rizikovém křesle je na řadě Denizli
Trenérský pohřeb se nekonal
Najednou se málem již na Věčnost uložené sny velmi nečekaně přibližují k realitě v Leicesteru, v provinčním anglickém klubu, kam přišel trenérský poutník Ranieri zcela bez vyšších ambicí.
Měl za sebou předčasné vyhazovy z trenérských pozic v Juventusu, AS Řím a Interu Milán, v AS Monaco nestačilo klubovému vedení ani krásné druhé místo za Paris Saint-Germain.
A na lavičce řecké reprezentace to málem vypadalo na definitivní trenérský pohřeb, když Ranieri získal ve čtyřech zápasech (s Faerskými ostrovy, Finskem, Rumunskem a Severním Irskem) jen jediný bod a jeho angažmá trvalo jen od července do listopadu.
13. července ale Claudio Ranieri nečekaně vystoupil ze „záhrobí“ a stal se manažerem Lišek z Leicesteru.
A dál už to znáte…
