Hlavně ne jako Barcelona!
Císaři Franzovi, jenž je čestným prezidentem Bayernu, vůbec nevadilo, že střílí do vlastního hnízda. Nelíbilo se mu, že ho hra jeho milovaného klubu nudí zdlouhavými kombinacemi.
Místo neustálého koloběhu přihrávek ve středu hřiště chtěl vidět přímočaré útoky a pohotovou střelbu. A tak to řekl naplno: „Nakonec budeme nekoukatelní jako Barcelona. Na brankové čáře si budeme přihrávat dozadu.“
A dodal, že Guardiola nikam hru mnichovskému týmu neposunul. Spíš naopak.
Respekt k legendě
Málokdo je v Německu takovou autoritou jako Beckenbauer, a tak se spor dvou odlišných fotbalových vizí stal horkým tématem pro média, fanoušky a celou fotbalovou veřejnost. Guardiola odmítl vyrukovat do slovní války a místo toho prokázal úctu.
„Franz je klubovou legendou a já mám k jeho názorům enormní respekt. Budu se snažit pracovat, jak nejlépe umím. Dělal jsem to v Barceloně a dělám to i tady,“ prohlásil tehdy v březnu katalánský rodák.
Byl to pro něj první náraz, první střet s jinou, svébytnou fotbalovou kulturou. Ač o tom otevřeně nemluvil, musel si uvědomit, že své vidění fotbalu založené na držení míče nesmí bezhlavě prosazovat, ale spíš skloubit s německou tradicí, která velí útočit ve vysokém tempu a přesouvat se rychleji k bráně soupeře.
Přečtěte si taky: Fotbalový radar: Třešním chybí tvrdá pecka, a tak začínají hnít
Španělsko-německá symbióza
Bayern nenajal Guardiolu proto, aby přetvářel jeho hru k obrazu svému, nýbrž aby do ní přinesl nové prvky, a vytvořil tak symbiózu španělské a německé školy. Ta by měla být teoreticky neporazitelná – pokud si tedy skutečně z každého pojetí vezme jen to nejlepší.
A to se Guardiolovi v probíhající sezoně daří. Stačí se podívat na jeho výsledky.
V Bundeslize vede po 13 kolech tabulky s osmibodovým náskokem a impozantním skóre 40:5. Není pro něj problémem nadělit bůra vicemistrovi z Wolfsburgu či konkurentovi z Dortmundu.
A v Lize mistrů je to podobné. Po výhře 5:1 nad Arsenalem si dvě kola před koncem zajistil postup do další fáze. V pěti utkáních nasázel 17 branek.
Kritické ohlasy jsou pryč
Říct, že hra Bayernu nudí, si teď netroufne ani ten největší ignorant.
Ostatně, i Beckenbauerovy kritické ohlasy už dávno utichly. Jarní konflikt byl už po dvou měsících urovnán. Alespoň navenek. Beckenbauer se vyjádřil, že by byl rád, kdyby Guardiola prodloužil smlouvu. K tomu zatím nedošlo, a tak není jisté, kde bude španělský kouč od léta působit.
Možná to bude v Anglii, kam se teď přeneseme i my. V jednom z nejslavnějších tamních klubů totiž bují podobný problém. Jen v daleko větším měřítku.
Na co jsou zvyklí na Old Trafford?
Louis van Gaal totiž také vidí fotbal jinak než řada fanoušků a bývalých hráčů Manchesteru United. Tam přišel po fantastickém úspěchu na loňském mistrovství světa v Brazílii, kde to s nizozemskou reprezentací dotáhl až na třetí místo. Tulipány předváděly svěží hru a obhájce trofeje ze Španělska roztrhaly smrtícími brejky.
Jenže na Old Trafford přinesl Van Gaal zcela jiný fotbal než křídelní ataky s tahem na bránu a bleskové výpady za obranu. Diváci na Old Trafford jsou zvyklí na atraktivní styl. Holanďan jim místo toho servíruje uspávací kombinace do šířky a dozadu.
Pravidelně hraje se dvěma štítovými záložníky, a to i proti slabším soupeřům typu West Bromwiche. Opatrná taktika a rozestavení vedou k tomu, že se rodí minimum šancí a padá zoufale málo branek.
Pátá bezgólová plichta
Bylo by zajímavé nahlédnout do Van Gaalovy hlavy a zjistit, co vlastně má za lubem. Po bezgólové remíze na hřišti Crystalu Palace uvedl: „Problém byl v tom, že jsme neudrželi míč, což je ve fotbale hodně důležité. Proto jsme si nevypracovali moc příležitostí.“
Jenže pohled na pozápasové statistiky svědčí o tom, že trenérský doyen asi sledoval jiný zápas. Manchester United vyhrál na držení míče 55 ku 45 procentům. Takže zakopaný pes je asi někde jinde.
Leccos naznačila slova manažera Rudých ďáblů po středečním utkání Ligy mistrů s PSV Eindhoven. Skončilo to 0:0, což už je letos taková nevítaná tradice.
Byla to pátá bezgólová plichta Manchesteru United ve 22. soutěžním vystoupení v aktuálním ročníku. „Báli jsme se hrát s míčem,“ řekl Van Gaal na pozápasové tiskové konferenci.
Ostrá slova kritiků
To už se éter plnil rozzlobenými reakcemi příznivců Manchesteru United. „I pod Moyesem jsme hráli lepší fotbal.“ Nebo: „Vrať se do Nizozemska a jdi do důchodu. Ničíš náš klub!“
Jsou to ostrá a krutá slova. Podle mě Van Gaal doplácí nejen na své metody, ale i na dědictví po svých předchůdcích. Když jsem na jaře 2013 kritizoval nedostatek kreativity Manchesteru United, možná že někteří fanoušci nechápali, co tím mám na mysli.
Vyždímaný tým
Vždyť Sir Alex Ferguson se tehdy loučil s obdivuhodnou kariérou mistrovským titulem. Jenže přitom sázel na herní styl, který neměl žádnou budoucnost. V záložní formaci nebyl jediný nadstandardní tvořivý hráč. Končili veteráni Paul Scholes a Ryan Giggs a zůstali dělníci Michael Carrick, Antonio Valencia a Darren Fletcher.
Všechna čest Fergusonovi za jeho úspěchy, ale zároveň je z dnešního pohledu vidět, že odešel v nejvyšší čas. Svým nástupcům totiž zanechal vyždímaný tým, který v porovnání s evropskými giganty postrádal to nejdůležitější z moderního fotbalu – kreativitu.
Kapitán Rooney je problém
Stavět na střeleckých kvalitách Robina van Persieho a Wayna Rooneyho se ukázalo být hodně krátkozraké. Holanďan už na Old Trafford vůbec není, protože si s krajanem Van Gaalem překvapivě nepadl do oka.
A Rooney je momentálně možná vůbec největším problémem celého klubu. Jako kapitána jej nemůžete jen tak posadit na lavičku. Takže hraje – jenže mu schází dřívější dravost, energie a hlavně přesná muška.
A protože Van Gaal jinak sází, jak je jeho dobrým zvykem už z dob v Ajaxu Amsterdam, převážně na mladé talentované hráče (Depay, Lingard, Martial), chybí potřebná kvalita směrem dopředu.
Bude se Van Gaal loučit?
A tak zkušenému trenérovi hrozí, že dopadne jako před 15 lety v Barceloně, kde se mu nepodařilo přenést své myšlení na hvězdy v čele s Rivaldem. „Implementovat mou filozofii bylo těžké, protože nekoresponduje s kulturou celé země,“ pronesl Van Gaal na rozloučenou s Nou Campem v roce 2000.
Kdo ví, zda stejná slova nebude muset použít také při rozlučce s Manchesterem United. Stále však má čas a prostor se poučit a inspirovat příkladem Guardioly v Bayernu.
Velcí trenéři totiž neumějí měnit jenom mužstvo a klub, ale i sami sebe.
