Vinu nese klubové vedení
V posledních 3 zápasech totiž Baník inkasoval 8 branek a vstřelil jen jediný gól. Právě střílení gólů je největší slabinou Severomoravanů, kteří mají na svém kontě jen 10 vstřelených branek. Za současnou tíživou situaci nenesou vinu hráči, ani trenér Radomír Korytář, ale jednoznačně klubové vedení.
Druhá polovina listopadu hodně naznačí, jaké šance v boji o záchranu Baník skutečně má. Po reprezentační přestávce totiž Ostrava zamíří na hřiště Bohemians 1905 a následně doma přivítá Vysočinu Jihlava. Tedy dva soupeře, kteří v letošním ročníku také mnoho bodů neposbírali, ale pořád jsou v komfortnější situaci než Baník.
Klokani teď dokázali bodovat ve dvou zápasech v řadě a posunuli se mimo pásmo ohrožení. Baníkovci tak budou muset během přestávky hodit za hlavu debakl s mistrovskou Plzní a před klíčovými zápasy najít tu správnou motivaci.
Baroš by položil život
Příčiny současné situace Baníku mají asi hlubší kořeny. Neřekl bych, že začaly před letošní sezonou. I když, pokud se nedokážete domluvit na smlouvě s hráčem, který je pro Baník schopný „položit život“, tak je něco špatně.
Milan Baroš je pořád velkou baníkovskou ikonou a myslím, že i člověkem, který dokázal spoluhráče na hřišti strhnout k maximálnímu výkonu. Na druhou stranu je pravda, že k odchovancům Baníku se vedení klubu nechovalo v posledních letech zrovna korektně. Takový René Bolf by mohl vyprávět.
Velké posily? Těžko
Současný majitel klubu Petr Šafarčík se v posledních dnech nechal slyšet, že tým bude v zimní přestávce posílen na všech frontách. Má pravdu, že posila do každé řady je nutností, jenže je otázkou, kde na to Baník vezme finanční prostředky.
Těch pravděpodobně nebude v Ostravě mnoho, protože už před začátkem sezony se sháněly posily, které by vyšly co nejlevněji. A tady je právě kámen úrazu. Tým prostě hraje na to, na co má.
Vzhledem k současné neutěšené finanční situaci neočekávám, že by v zimním přestupním termínu na Bazaly dorazila nějaká velká jména.
Problémy s fanoušky
Pokud Baník skutečně spadne do druhé ligy, kterou hrál naposledy v sezoně 1966/67, tak by to byl problém pro celý český fotbal. Tvrdé jádro fanoušků, které doprovází Baník na jeho cestách po vlastech českých a moravských, je pro pořadatelskou službu většinou velmi tvrdým oříškem. A to se bavíme o první lize, kde musí stadion splňovat určité bezpečnostní parametry.
Ve druhé lize jsou podmínky benevolentnější a podle toho stadiony vypadají. Nějak si dost dobře nedokážu představit, až tito příznivci Baníku přicestují třeba do Sezimova Ústí, Vlašimi nebo Pardubic.
