Rozhodně bych to ale nováčkovi nejvyšší soutěže nepřál.
98 gólů ve 46 kolech, to byla bilance svěřenců Eddieho Howea v minulém ročníku Championship. Měl jsem radost, že ofenzivně laděný Bournemouth se poprvé v historii klubu kvalifikoval mezi elitu.
Věřil jsem, že metody mladého a nadějného manažera najdou uplatnění také mezi těmi nejlepšími.
Hromada zranění by položila i silnější kluby
A úvod letošního sezony tomu skutečně nasvědčoval. Třešně daly čtyři góly na West Hamu a po šesti kolech byly se sedmi body v klidných vodách středu tabulky.
Jenže pak přišla série těžkých zranění.
Vypadl kanonýr Callum Wilson, který dal loni 20 branek a letos se trefil už pětkrát. K němu se přidal tvořivý reprezentant Pobřeží slonoviny Max Gradel. Oba budou s pochroumanými koleny laborovat až do dubna příštího roku.
Je to stejné, jako kdyby se Manchesteru City na půl roku zranili Sergio Agüero s Davidem Silvou, nebo Arsenalu Alexis Sánchez s Mesutem Özilem. Jen pochopitelně v malém měřítku provinčního klubu.
Celkově má Bournemouth na marodce šest hráčů, což je na tým, který nehraje evropské poháry a vypadl už i z Capital One Cupu, poměrně dost. Většinu navíc tvoří dlouhodobí pacienti.
Žádné kompromisy
Účast celku z jižního pobřeží v příštím ročníku Premier League to pochopitelně zásadním způsobem ohrožuje. Čekal jsem, zda se bez svých ofenzivních es Howe alespoň částečně vzdá svého záměru hrát s každým soupeřem otevřenou partii a přistoupí na kompromis.
Ale ne – dokonce i s Manchesterem City či Tottenhamem si to Bournemouth chtěl rozdat na férovku. Skončilo to krutými debakly. Na to, abyste takové soupeře přehráli, musíte mít ovšem především pevnou obranu a spolehlivého brankáře.
Tím se Třešně pochlubit nemůžou. Jejich zadáci vyrábějí hrubé individuální chyby a z gólmanů je nepodržel ani jeden – ať už chytal Artur Boruc, či Adam Federici.
Nyní se k tomu přidala i nepřesná a nedůrazná koncovka, což je vzhledem k absencím klíčových hráčů v útoku celkem logické. Přece jen Joshua King, Glenn Murray ani Tokelo Rantie nejsou špičkovými zakončovateli a s Wilsonem se měřit nemohou.
Sympatické, ale neefektivní
Nu, a protože v sobotu proti Bournemouthu navíc fantasticky zachytal brankář Newcastlu Rob Elliot, dopadlo to tak, jak to v takovém případě nejspíš dopadnout muselo – nováček prohrál šestibodový záchranářský duel a ocitl se v sestupové zóně.
[related_program]
Přitom Třešně předváděly úžasnou hru, které nechybělo nic, co moderní fotbal vyžaduje – přesná kombinace, vynikající pohyb bez míče, sprintové náběhy, kontrapresink.
Eddie Howe by spoustu prvků mohl vyučovat daleko věhlasnější trenéry. Raději je nebudu jmenovat. Jejich jména si asi snadno domyslíte sami.
Než se otevře lednové přestupové okno a Bournemouth koupí nějakého spolehlivého šutéra, bude Howe možná muset přece jen více myslet na výsledky a méně na hru.
Tak jako Newcastle, který na Vitality Stadium pořádně zaútočil vlastně jen jednou za celý zápas, a stačilo mu to na výhru 1:0.
Ostatně i třeba takový Watford předvádí v roli nováčka daleko efektivnější fotbal. Manažer Quique Sánchez Flores je pragmatičtějšího založení a klade důraz zejména na týmovou práci a disciplínu. Sršni místy produkují nepříliš líbivou hru a dali pouhých 11 branek (o jednu méně než Howeovo mužstvo).
Jenže za ně dostali zaplaceno 16 body, což je dvojnásobek bodového zisku Bournemouthu. Ten by se tak od nich mohl lecčemus přiučit.
Zkrátka a dobře – aby Třešně přestaly hnít a zrály nám do krásy, budou muset mít daleko tvrdší pecku. Byla by škoda, kdybychom se s nimi v době sklizně museli rozloučit!
