Pozitivní vzory chybí
Jedna věc je samotný přečin řízení v opilosti a následného nevhodného chování vůči policistům. Druhou věcí potom nevhodná oslava po vstřelení gólu i chování reprezentačního trenéra vůči veřejnosti v závěru kvalifikace.
Z pohledu bývalého mládežnického trenéra můžu prohlásit, že mladým hráčům – a v několika případech i možným budoucím reprezentantům – v současnosti hodně schází pozitivní fotbalové vzory. Světoví fotbalisté jsou hodně daleko a stále je vidět pouze jejich mediální obraz.
Hráči, kteří jsou na dosah, tak mají velký vliv na vnímání toho, jak se má či nemá fotbalový profesionál chovat.
Dnes víc než kdy jindy jsou právě takové vzory nesmírně důležité. A to proto, že v současnosti už na dvanácti-, třináctileté talentované fotbalisty číhají velká nebezpečí, která mohou způsobit odklon ze správné cesty.
Agenti a rodiče
Zaprvé jsou to někteří agenti, kteří ve snaze ulovit hráče, jenž má třeba i minimální potenciál, často „napouštějí hlavu“ mladých fotbalistů řečmi o hvězdné kariéře (kterou dosáhnou pouze, pokud budou pod křídly dané agentury a pokud budou onoho agenta poslouchat víc než trenéra).
Možná ještě nebezpečnější je fakt, že velice často podobným způsobem přesvědčí i samotné rodiče. Ti přitom vystupují vůči svým dětem z pozice přirozené autority, a tak má jejich jednání ještě výraznější dopady.
Rodiče ale často takové vymývání mozků ani nepotřebují a jejich ambice vtělené do ratolestí mohou v přehnané míře uškodit víc než dvojitá fraktura.
Nebezpečné spojení
Ani mládežničtí trenéři v tomhle ohledu nejsou bez viny. Stále je to v českých podmínkách o velké živelnosti a nedostatečné kontrole správného tréninkového procesu. Často pak vzniká ve vztahu mezi trenéry-hráči-rodiči velké pnutí.
Bohužel se vyskytují i případy, kdy je trenér v až příliš úzkém spojení s agentem a podle toho se tvoří jeho seznam oblíbených či neoblíbených hráčů. To je situace velice nebezpečná, protože každý trenér může během několika tréninků přesvědčit téměř kohokoliv, že neumí z fotbalu nic.
Ne všichni rodiče jsou ambicí posedlí příživníci úspěchu svých dětí, naopak vedení dítěte na cestě k profesionálnímu sportu je velká řehole a sama o sobě by mohla být prací na plný úvazek. Ani agenti nejsou všichni krvežízniví upíři, kteří sají peníze z talentu jiných. A také trenéři-provokatéři jsou tmavou výjimkou (trenérů neznalých řemesla je tu stále ještě víc než dost).
Seknutí přes prsty
Ale v téhle malé zemi musíme každého talentovaného hráče opečovávat jako poklad. A občas ho umět také pořádně seknout přes prsty. K tomu by moc posloužily pozitivní příklady český hráčů a jejich chování.
Každý exces (například hloupá oslava gólu od Limberského) může uškodit českému fotbalu daleko víc v budoucnosti než teď.
