Když spisovatel Eduard Bass vydal v roce 1922 slavné dílo Klapzubova jedenáctka o epochálních úspěších legendárního mužstva z Dolních Bukviček, asi sám netušil, jak prorocká slova v něm vyřkl.
V kapitole, v níž poslal neporazitelné bratry do kolébky fotbalu, se totiž v zápase o titul mistrů Evropy v Londýně postaví českým sourozencům před zraky anglického krále a dalších 200 tisíc diváků nejlepší soudobý ostrovní tým z Huddersfieldu.
Klapzubáci sice vítězí 4:0, ale Angličané jsou na své hochy právem hrdí.
Do roka a do dne
„Obecenstvo je naprosto rozčarováno, ale obdivuje se dokonalé hře našeho protivníka. Věru, že není hanbou být poražen mužstvem takové síly,“ cituje Bass redaktora New Sporting Life Cormicka, jenž památný duel komentuje pro čtenáře svého deníku.
Jak se vzápětí ukázalo, lepšího soupeře si Klapzubova jedenáctka nemohla vybrat.
Do roka a do dne se totiž v reálném světě v Huddersfieldu vytvořilo mužstvo, které bylo skutečnou jedničkou v Anglii. A dost možná i na celém evropském kontinentu. To poslední nevíme, protože k žádné takové konfrontaci nedošlo.
V době vydání Bassovy knížky byl klub z hrabství West Yorkshire, jehož skutečný název zní Huddersfield Town AFC, »jen« vítězem FA Cupu. Ten získal po pouhých 14 letech své existence, tedy v roce 1922. Na ligový titul stále čekal. Pohárový triumf však naznačil, že se blýská na lepší časy.
Přečtěte si také první díl Milníků anglického fotbalu o prvních Neporazitelných.
Vizionář Herbert Chapman
Zlomem v historii byl příchod manažera Herberta Chapmana. Někdejší průměrný hráč měl už za sebou pozoruhodná angažmá v Northamptonu a Leedsu City, kde, slovy klasika, jeho pokusy přerušila válka.
Byl to muž „velkého rozletu a novátorských myšlenek“, píše o něm Malá encyklopedie fotbalu. Prohloubil taktické pojetí a organizaci hry a fotbal dělal na skutečně profesionální úrovni. Přitom se sám dlouhá léta živil jako šéf pobočky továrny na zpracování ropy a výrobu koksu.
Cesta za titulem
Teprve o Vánocích 1920 díky nabídce z Huddersfieldu přešel natrvalo k fotbalu. Nejdřív jako asistent a brzy poté už v roli sekretáře a manažera.
Jeho metody prakticky okamžitě začaly sklízet ovoce. V první kompletní sezoně získal už zmiňovaný pohár, ve druhé obsadil v lize třetí místo a ve třetí už rozjel tažení za vytouženým titulem.
Bylo to drama až do posledních minut. Velšský Cardiff City se totiž ukázal být více než zdatným pronásledovatelem a držel se svého konkurenta zuby nehty.
Nakonec se mistrovský rébus rozřešil v závěrečném kole. Huddersfield porazil Nottingham 3:0 a svůj účet uzavřel na 57 bodech. Cardiff jich měl ovšem také 57.
Proto se muselo přihlédnout k druhému kritériu – při rovnosti bodů tehdy rozhodoval tzv. gólový podíl. Tedy číslo, které dostanete, když vydělíte počet vstřelených branek počtem branek inkasovaných. Chapmanův celek měl podíl 1,818, Cardiff byl na tom o dvě setinky hůře – 1,794.
Pohár pro šampiony se tedy poprvé v historii stěhoval do Huddersfieldu.
Vítězná dynastie
Tím se zrodila vítězná dynastie.
„Teriéři“ pak nejcennější trofej obhájili ještě dvakrát. Poprvé v roce 1925 ještě s Chapmanem, podruhé po jeho odchodu do Arsenalu v roce 1926 už s novým manažerem Cecilem Potterem.
Zlatý hattrick byl na světě!
Huddersfield se stal prvním klubem, který vyhrál anglickou ligu třikrát za sebou. Od té doby se mu to však už ani jednou nepovedlo a dnes hraje jen druhou ligu.
A tak se jeho fanoušci mohou pokochat aspoň těmito řádky z Klapzubovy jedenáctky, jimiž se pro dnešek rozloučíme:
Je rozkoš zírati na pružnost těchto dvaadvaceti nohou, na mohutné klenby hrudníků pod žlutými a modrými pruhy svetrů. Nekonečný jásot všeho anglického lidu vítá výkvět národa, který je dnes povolán k tomu, aby uhájil slávu a prvenství britských barev na zeleném trávníku. Nikdo nepochybuje, že mistři ligy nemohou zklamati naše očekávání.
Jó, to byly v Huddersfieldu časy…
Příště: Herbert Chapman znovu na scéně. Tentokrát s WM-systémem
