A když se něco přes všechny potíže podaří, tak se můžete spolehnout, že rýpavý Čech se zaměří právě a pouze na ty průvodní potíže…
Je to vidět třeba i na stavbě tunelu Blanka, nejdelšího městského tunelu v Evropě.
Pýcha, spokojenost, hrdost? Ale kdeže, je přece spousta důvodů vidět za ním především negativa.
Měli jsme na mále? Ano, ale…
Postup na fotbalové Euro ve Francii z prvního místa kvalifikační skupiny, která rozhodně nepatřila k nejlehčím? No, měli ti naši chlapci častokrát na mále. A chci vidět, co předvedou ve Francii! Tak zní převažující hlas lidu fotbalového…
Inu, jsme v Čechách, zvykejme si. Přirozeně se radovat, to dokážeme opravdu výjimečně. Zato kritice jsou vždy otevřeny dveře dokořán.
Postup je úspěch. Velký!
Takže to teď zkusme jinak – zapomeňme na všechny problémy a negativa, soustřeďme se na pozitiva a nešetřeme chválou.
Postup naší fotbalové reprezentace z pozice premianta skupiny je obrovským úspěchem, zvláště když byl korunován vítězstvím na půdě trojnásobného světového vicemistra.
Hladoví mladí lvi
Oba týmy, které se na závěr skupiny při jakési symbolické předávce (bronzový tým z MS a – no, jen to řekneme – možný černý kůň Eura) střetly, měly na dresu symbol lva. Ukázalo se, že ti postarší nizozemští už jsou zkrátka dost napapaní a více touží po klidu. Zato mladí čeští lvi byli hladoví, a proto úspěšní.
V konečné tabulce skupiny se na ně Nizozemci dívali s uctivým devítibodovým odstupem.
Český tým dokázal dát ve skupině nejvíce branek a dobýt nejvíce vítězství. Počtem inkasovaných branek sice k elitě nepatří, ale…co jsme si řekli! Pozitiva!
Totální fotbal
Ve výkonu Vrbova týmu v duelu na ploše amsterdamské Arény bychom jich našli celý kopec. Hráči bojovali, působili kompaktně a soustředěně, skvěle zaplnili mezeru po vyloučení Suchého.
Právě v zápase s Nizozemskem, průkopníkem totálního fotbalu, se ukázalo, že momentálně jej ovládají prostě lépe.
Tak třeba skvělé naběhnutí krajního obránce Kadeřábka do prostoru křídla a chladnokrevné zakončení, za které by se nemusel stydět kovaný útočník. Dokonalá ukázka. Celou akci přitom v hloubi pole založil citlivou přihrávkou střední útočník Tomáš Necid.
Skvělý byl i další „utajený“ útočník Josef Šural. Neustále se nabízel, nabíhal si na hrot, obtěžoval těžkopádné hromotluky v oranžových dresech. Svou rychlostí, dravostí i technikou vyvracel rozšířené názory o české knedlíkové kultuře.
Žádní knedlíkáři
Tyto pověsti úspěšně vyvrací celý tým. Tvoří ho podobné typy hráčů – štíhlí, lehkonozí, pohybliví, tedy opravdu až jaksi nečeští. Navíc „vymydlení“, působící vždy upraveně.
Manekýni? Jistě, když odloží dres. Ale když ho mají na sobě, dovedou se obětovat a pořádně ho propotit. Neurazí-li se, nenajdeme asi mezi nimi s výjimkou Petra Čecha hráče, kterého by si běžný fanoušek v Evropě bez potíží vybavil.
Kolektiv bez hvězd (když Rosický je stále zraněn), to je aktuální Vrbův tým.
Čeští hráči na mě působí jaksi čistě chlapecky, vychovaně a slušně. Nějakého typického fotbalového tvrďáka, kterému od kopaček létají jiskry a z očí blesky, zde také nenajdete. Možná by se někdy zvláště v obraně hodil, ale nechme to tak, jsou to zkrátka hodní (a úspěšní) hoši.
Klobouček, pánové!
A když nějaký z nich přece jen zazlobí, pane Limberský? Jsme v Čechách, každý dostane, co jeho jest! Tedy obzvláště v situaci, kdy nějak selže.
A národ, který nemá rád elity a úspěch těžko odpouští, je náhle rád, když i ti populární a slavní alespoň na chvíli zavítají mezi nás, chybující smrtelníky, a umažou si trochu svůj čistý štít od bahna. Tedy spíše od malého českého bahýnka…
Takže klobouček, pánové! Vy jste to dokázali.
Mimochodem, když se v Čechách někomu něco přece jen povede, náhle se začíná mluvit v první osobě množného čísla, tedy že vlastně my…
Takže ještě jednou zdůrazňuji – VY jste to dokázali! Hoši, děkujem!!!
