Zhruba se stejnými pocity se setkáváme jako fanoušci, ať už fotbalu jako takového, nebo konkrétního klubu. Těch očekávání, těch radostných překvapení a momentů nefalšovaného nadšení, a zároveň těch propadů hluboko dolů a těžko skrývaných obav…
Případ Manchester City
Kvalitní horskou dráhu si letos předplatili u většiny klubů Premier League. Máme za sebou teprve osm kol a vzletů a pádů je utěšeně. Takový Manchester City – v prvních pěti ligových kolech samé výhry a nula inkasovaných gólů. Jasný suverén, nebe nad ním mělo přesně barvu klubových dresů.
A pak náhle – prudký propad, až se hlava zatočila. Začala to domácí prohra s Juventusem v Lize mistrů, pak se přidala i dvojice porážek v Premier League: doma s West Hamem a venku (dokonce v poměru 1:4) s Tottenhamem.
Obrana, která pětkrát v řadě ani jednou neinkasovala, je náhle ve třech soutěžních zápasech pokořena hned osmkrát.
Pak ale zase neviditelný hnací motor zavelel a vozík Citizens se opět vydal vzhůru k nebesům – uklidňující výhra v Mönchengladbachu v Lize mistrů následovaná tenisovým skóre 6:1 s Newcastlem (i když na začátku s malou hrozbou opětného pádu za stavu 0:1).
Manchester City se tedy opět uvelebil na první pozici Premier League.
Arsenal vyletěl vzhůru
A koho že těleso horské dráhy vyneslo těsně za něj? Arsenal! Ten Arsenal, který se v této sezoně nesčetněkrát setkal s kritikou a jehož manažer Arsène Wenger dostal mnohé dobře i zle míněné rady k odchodu do penze.
Arsenal, který prohrál (po chybách nejočekávanější akvizice Petra Čecha) první ligové utkání doma s West Hamem, Arsenal, který nezískal senzačně ani bod ve dvou zápasech skupiny Ligy mistrů (s Dinamem Záhřeb a Olympiakosem Pireus), který nezvládl vypjaté derby s Chelsea.
Výkon v posledním ligovém zápase s Manchesterem United, to ale byla opravdu úchvatná pouťová atrakce doprovázená doslova raketovým letem vzhůru.
[related_program]
Manchester United zažil malý lopink
Ale když jde někdo vzhůru, jiný musí zase dolů. Manchester United byl na špici tabulky poprvé od konce sezony 2012/13, kdy byl mistrem. Výkony sice zrovna srdce fotbalových fajnšmekrů nepotěšil, ale měl přece jen dost potenciálu na to, aby nabídl příjemný adrenalin – především k tomu přispěly výkony trojice David De Gea, Juan Mata a Anthony Martial.
Proti Arsenalu ale tým vůbec nestačil a teprve se uvidí, zda to byl jen malý lopink, nebo dlouhodobější sešup.
A co ostatní kluby?
Podobné nahoru-dolů ale znají i jinde. West Ham třikrát vyhrál venku (a to na Arsenalu, Liverpoolu a Manchesteru City!), ale doma zatím získal plný počet bodů jen jedinkrát.
Watford naladil fanoušky tím, že nebyl od počátku u dna tabulky, jak se čekalo. Ovšem na domácí půdě „potěšil“ jen jediným vstřeleným gólem ve čtyřech utkáních. Leicester čekal na první prohru až do sedmého kola, ale ta stála za to – doma dostal „pětku“ od Arsenalu.
A tak bychom mohli pokračovat dál. Zatím – a to slůvko zdůrazňuji! – tak zůstávají u dna horské dráhy v Chelsea a Liverpoolu.
Potěšujících výsledků i výkonů bylo zatím u těchto velkoklubů pomálu, a v Liverpoolu to už dokonce řeší výměnou manažera.
To José Mourinho se zatím drží. A to i pomocí svých typických sebevědomých výroků.
Ano, má pravdu, je nejúspěšnějším manažerem v historii Chelsea. Ale majitele klubu Romana Abramoviče asi jízda při zemi už nebude dlouho bavit. Zaplatil si za úplně jiné zážitky!
[related_program]
