Dvě manažerské hlavy byly v neděli položeny špalek. Brendan Rodgers dostal v Liverpoolu padáka, Dick Advocaat odešel ze Sunderlandu sám.
Zatímco Reds jsou desátí a od místa zaručujícího po sezoně Ligu mistrů je dělí pouhé tři body, Černé kočky si lížou ránu na předposlední příčce a ještě nevyhrály.
Ambice a přestupová politika
Na první pohled jsou to tedy dva naprosto odlišné případy. Jenže při bližším zkoumání najdeme řadu společných rysů. Vše se dá shrnout v podstatě dvěma větami.
První: Klubové ambice naprosto neodpovídají možnostem a schopnostem zainteresovaných lidí.
Druhá: Celková sportovní, a především přestupová politika je na katastrofální úrovni. To platí pro Liverpool i Sunderland, i když u každého trochu jinak.
Vzalo uklouznutí Reds titul?
Začneme Liverpoolem. Klubem, který stál před rokem a půl krůček od titulu. To, že ho nezískal, mnozí přičítají nešťastnému uklouznutí Stevena Gerrarda v zápase s Chelsea.
[fve] https://youtu.be/sBuOEI2Kk5o[/fve]
Tomu říkám skutečně odborná analýza! Nelze se pak divit, že jestliže se při hledání příčin prohraného boje o první místo postupuje tak nahodilým, diletantským a nevědeckým způsobem, pak to s sebou dlouhodobě přináší negativní následky.
Kdyby totiž v Liverpoolu šli do hloubky, místo toho, aby naříkali, jaká je to nehorázná smůla, vyhodnotili by si například, že mistrovský Manchester City tehdy obdržel o 13 gólů méně. Měl tudíž zjevně lepšího brankáře, spolehlivější zadáky a propracovanější a sofistikovaněji organizovanou defenzivní činnost.
Změna v obranném rozestavení
Už se zdálo, že alespoň Rodgers se ze selhání poučil. V průběhu uplynulé sezony na špatný způsob bránění správně zareagoval a změnil rozestavení na tři stopery v jedné linii. Dlouho mu to přinášelo zlepšené výsledky. Přesně v duchu nekoncepčního pojetí však rozboural fungující systém v okamžiku, kdy konečně mohl něco velkého dokázat – v semifinále FA Cupu s Aston Villou.
Jakmile se uchýlil od osvědčené strategie a vrátil se k obranné čtyřce, okamžitě prohrál. A jako první manažer Liverpoolu od 50. let minulého století tak v úvodních třech sezonách nezískal ani jednu cennou trofej.
Nákupy za 292 milionů liber
Od svého nástupu v létě 2012 utratil 292 milionů liber. Pochopitelně nerozhodoval on sám, na to mají v Liverpoolu zvláštní komisi. A ta kolektivní odpovědnost nejspíš zabraňuje v tom, aby se klub na přestupovém trhu choval efektivněji. Po sportovní i ekonomické stránce.
Stačí jednoduchý příklad. Tři skvělé hráče nemusel Rodgers vůbec kupovat. Zdědil je po svých předchůdcích. Ano, mám na mysli Stevena Gerrarda, Luise Suáreze a Raheema Sterlinga. Tedy dvě hvězdy světového formátu a jednoho mladíčka, který ve své věkové kategorii patří k největším talentům na této planetě.
To, že odešli, je pro každý klub jistě nepříjemné. Ale stává se to. Důležitější je, jak takové opory nahradíte. Jenže Liverpool místo kvality kupuje kvantitu a vynakládá obrovské prostředky za průměrné nebo lehce nadprůměrné hráče.
Roberto Firmino, Lazar Markovič, Adam Lallana, Dejan Lovren, to jsou všechno bezesporu kvalitní fotbalisté. Ale nemají na to, aby táhli tým, který chce navázat na slavnou éru ze 70. a 80. let.
A když potom ještě uděláte takový úlet, jako je například angažování Maria Balotelliho, už si o potíže doslova koledujete.
Hvězdám se do Liverpoolu nechce
Za zamyšlení jistě stojí i skutečnost, že světovým superstars se na Anfield většinou nechce. Proč tam nejde Alexis Sánchez, Gareth Bale, Neymar? Vždyť se pyšní fandové z Anfield stále chlubí tím, jak bohatou má Liverpool tradici a kolik úspěchů zažil. A to už vůbec nemluvím o tom, že se posmívají klubům, jako je Chelsea a Manchester City, které jsou podle nich umělé a bez historie.
Jestli on třeba právě v tom nedostatku respektu vůči ostatním není ten zakopaný pes. Jestli si náhodou v Liverpoolu o sobě nenamlouvají, že jsou něco víc. Z minulosti se totiž věčně žít nedá. Je potřeba myslet na přítomnost, a hlavně na budoucnost. A u sebereflexe a pokory to všechno začíná.
Společné rysy
Hodně z toho, co jsem napsal o Liverpoolu, se dá vztáhnout i na Sunderland. Proto o klubu ze severovýchodu Anglie už jen stručně. Americký majitel Ellis Short koupil majoritní podíl před sedmi lety.
V deníku The Telegraph tehdy vyšel článek, kde stálo: „Miluje klub a vidí, že je tam trvale udržitelný plán.“
Tak se na ten plán podívejme podrobněji. Za těch sedm let se na Stadium of Light protočilo sedm permanentních manažerů. V průměru každý rok tedy dochází k radikálnímu řezu.
V poslední době už je jedna sezona jako druhá. Špatný rozjezd, změna manažera, jarní záchrana na poslední chvíli. A pak zase nanovo: Špatný rozjezd…
Shnilé jádro
Jaké výsledky přináší tenhle neustálý kolotoč? 16. místo, 13. místo, 10. místo, 13. místo, 17. místo, 14. místo, 16. místo.
Čili žádný pokrok, spíš naopak. A to přicházejí hráči vcelku zvučných jmen. Bohužel jen těch jmen, nikoli výkonnosti. Jsou to vlastně průměrní fotbalisté odložení velkými kluby, kde už byli nepotřební. Do Sunderlandu přišli pouze pravidelně nastupovat, což jim v předchozím působišti nebylo umožněno. Přirozeně proto, že na to neměli. Žádnou jinou motivaci ani vztah ke klubu nemají.
V takovém prostředí se těžko pracuje. Postěžoval si na to i Gustavo Poyet, jeden z mála manažerů, kteří mohli odejít ze Sunderlandu s čistým svědomím. Dokonce s Černými kočkami postoupil až do finále Ligového poháru. „Něco v tomhle klubu je špatně,“ řekl uruguayský internacionál.
Nu, a protože to shnilé jádro se ještě stále nepodařilo najít, natož vyléčit nebo odstranit, čeká Sunderland další sezona plná plácání se na chvostu tabulky. Možná že nástupce Dicka Advocaata uhraje pár bodů a prodlouží tuhle agonii.
Ale vyřeší se tím něco? Řekl bych, že ne.
