Jestli mě něco překvapilo, tak je to spíš malá transferová aktivita některých klubů. Týká se to především obhájce prvenství v FA Cupu Arsenalu, který kromě Petra Čecha v podstatě vůbec nikoho nekoupil.
Nepřišla tedy žádná nová tvář do pole, ačkoli řada fanoušků kanonýrů by ráda na Emirates Stadium viděla minimálně jednoho kvalitního útočníka a jednoho defenzivního záložníka.
Já bych k tomu přidal ještě špičkového stopera, protože mi připadá, že ani na tomto postu není v kádru dostatečná konkurence. Naznačil to ostatně i úvod letošní ligové sezony.
Manažer Arsène Wenger objasňoval tuto záhadnou nečinnost mimo jiné tím, že UEFA už není tak důsledná vůči klubům s bohatými majiteli, které dříve omezovala pravidly Finanční fair play. „Teď je to pryč,“ pokrčil rameny Francouz.
A co to podle něj znamená pro Arsenal?
Stále totéž. My pokračujeme v provozování našeho byznysu se zdroji, které si vytvoříme. Můžeme si je vždycky vytvořit znovu a ostatní kluby přihodí sto nebo dvě stě navíc. Pokaždé je to tak. Možná se to jednoho dne změní. Není to nedostatek peněz. Momentálně je to pro nás handicap, protože zdroje máme, ale není dostatek hráčů.
Arsène Wenger
Přiznávám, že se čím dál víc ve Wengerových úvahách poněkud ztrácím a z téhle jsem dočista tumpachový. Pochopil bych jeho slova, kdyby třeba závodil s Manchesterem City o podpis Raheema Sterlinga a nakonec byl přeplacen. Jenže sám potvrdil, že o získání tohoto anglického reprezentanta Arsenal vůbec neusiloval, protože na jeho pozici má dost hráčů.
Nevím ani o tom, že by měl zájem třeba o Kevina De Bruyna či Ángela Di Maríu, kteří přestoupili za velké sumy do klubů s bezednými pokladnami dotovanými ze zahraničí.
Co tedy Kanonýrům bránilo udělat takový přestup, jako byl předloni Mesut Özil a loni Alexis Sánchez? Opravdu tomu nerozumím, třeba je to jen trik na odvedení pozornosti a já ho prostě neprohlédl.
V tomto oboru je ovšem mistrem spíše José Mourinho. I v jeho případě jsem čekal, že bude chtít úspěšný kádr o stupeň zlepšit. Jak se totiž říká: Když chcete vyhrát titul, musíte tvrdě pracovat. Když ho chcete obhájit, musíte pracovat ještě víc.
A tohle pořekadlo platí i o posilování týmu. Chelsea přivedla několik zajímavých akvizic. Třeba španělský mistr světa a Evropy Pedro je skutečným majstrštykem. Zároveň ale hodně skvělých hráčů ze Stamford Bridge odešlo – namátkou Petr Čech, Didier Drogba či Filipe Luís. Že by se tedy kvalita kádru rapidně zvedla, to se rozhodně říci nedá.
Dlouho jsem čekal, zda José Mourinho zasadí do svého náhrdelníku opravdovou perlu. Tou by byl rozhodně třeba Paul Pogba. Nakonec k tomu nedošlo, a tak musím konstatovat, že Blues nemají lepší mužstvo než loni. A protože forma třicátníků Johna Terryho a Branislava Ivanoviće je na pováženou, bude obhajoba hodně těžká.
Na rozdíl od dvou londýnských gigantů utráceli manchesterští rivalové neslýchané sumy. Navzdory tomu rekord Premier League vydržel. Nejdražším hráčem v dějinách soutěže je stále Ángel Di María, který loni přišel na Old Trafford z Realu Madrid za 59,7 milionu liber.
Předpokládal jsem, že letos bude tahle meta pokořena. Možná k tomu dojde za rok. Záleží samozřejmě na tom, jak dopadne boj o titul a další příčky.
