Jak přijmou fanoušci Jiráčka?
Strach z toho, jak přijmou bývalého hráče Plzně sparťanští fanoušci, je asi vzhledem k rivalitě obou klubů na místě. Domnívám se však, že v tomhle ohledu se jedná o přehnanou obavu. Možná se najde několik lidí, kterým se tenhle přestup nebude zamlouvat, nicméně Petr Jiráček se vždycky v české nejvyšší soutěži prezentoval střízlivým chováním vůči soupeřům a jeho vlastní výkony byly vždy založené na poctivé práci. A to ve Spartě ocení nejvíc.
Jak to bude mít s motivací?
Sparta opět sází na hráče, který se neprosadil v zahraničí a nyní se zřejmě nadobro vrací do české ligy. Není to ideální scénář a rozhodně ho nelze srovnávat s hostováním Václava Kadlece, který od začátku proklamoval, že chce zase ven.
U Jiráčka to bude pravděpodobně jinak. V devětadvaceti letech podepsal smlouvu na čtyři roky. Za dalším zahraničním angažmá půjde těžko. Na druhou stranu, takových hráčů jako on není mnoho a po charakterové stránce by se Jiráček mohl stát přirozeným lídrem. A nezapomínejme, že nejlepší výkony v dresu české reprezentace předváděl jako hráč českého klubu.
Jaká je jeho aktuální forma?
V Hamburku herně paběrkoval a často musel nastupovat i na postech, které mu příliš neseděly. Nevyšel například experiment s jeho nasazením na kraj obrany. Ve Spartě by se měl opět dočkat své tradiční role univerzálního záložníka.
Po kondiční stránce se o něj vůbec neobávám. Tréninková zátěž v bundeslize je o třídu vyšší než v českých klubech. Nicméně fotbalovost a herní vyhranost mu v prvních zápasech může scházet. Na druhou stranu, fotbal v Synot lize je daleko pomalejší než v Německu.
Probojuje se do základní sestavy?
Sám Jiráček hovoří o tom, že se nevidí jako jasná posila do základní sestavy. Ale každý tuší, že se jedná jen o politické vyjádření. Byl by velký div, kdyby z něj trenér Zdeněk Ščasný neudělal jednu z opor týmu.
Zaprvé je dlouhodobě zraněný defenzivní záložník Lukáš Vácha. Zadruhé jeho herní styl může být skvělým doplňkem kreativity Marka Matějovského s Josefem Hušbauerem. Velkou výhodou Jiráčka je jeho univerzálnost.
V dobách své největší slávy dokázal herně obsáhnout obrovský prostor na hřišti. Svými náběhy se jednoznačně vymykal ze škatulky klasického defenzivního štítu, který celý zápas hájí střed hřiště v prostorech před oběma stopery. Mohl by rozpohybovat často velmi statický střed sparťanské sestavy.
