Pro nás je před blížícím se zápasem kvalifikace EURO 2016 v Plzni daleko horší zprávou fakt, že tamní fotbal se zvedá. Tým Pavla Vrby za týden rozhodně nečeká procházka růžovým sadem.
Minulé úterý jsem komentoval první zápas play-off Champions League Astana – APOEL Nikósie, takže mě obrovský úspěch celku z hlavního města Kazachstánu nakonec tolik nepřekvapil.
Už v domácím střetnutí ukázal nejen výhrou 1:0, ale i způsobem hry, že jeho výsledky nejsou náhodné. Výborná organizace defenzivy i ofenzivy, moderní prvky, pozoruhodní jednotlivci. To byly zbraně, jimiž Astana převýšila daleko zkušenějšího a úspěšnějšího soupeře.
Na stejných pilířích by měla stát i kazašská reprezentace, která se příští čtvrtek představí v plzeňské Doosan Areně v kvalifikaci mistrovství Evropy.
V nominaci kouče Jurije Krasnožana je hned sedm hráčů Astany, z nichž bych upozornil na dvě výrazné individuality: čiperného útočníka Tanata Nuserbajeva a autora vítězného gólu z prvního duelu proti APOELu Bauyržana Džolčijeva.
[fve]https://youtu.be/JWw6K-R4yPU[/fve]
Oba hráči mohou českému mužstvu svým pohybem, dobrou technikou a nebezpečným zakončením nadělat spoustu problémů. Zejména když uvážíme, že při neúčasti Tomáše Rosického, Václava Pilaře či Lukáše Váchy bude Vrbův výběr výrazně oslaben ve středu hřiště.
Na příkladu Astany je vidět, jak se Kazaši rychle učí.
Od založení klubu až po historický postup do základní skupiny Champions League uplynulo necelých sedm let.
Hlavní sponzor – státní železniční společnost Kazachstan Temir Žoly – nalil do klubu ohromnou sumu peněz. Přilákal zahraniční hvězdy i odborníky, mezi nimi i českého trenéra Miroslava Beránka. Ti všichni se podíleli na jeho raketovém vzestupu.
Za krátkou dobu nově vytvořený klub získal titul a dvakrát vyhrál národní pohár. Ve středu večer se pohádkový příběh završil – FC Astana se stal prvním kazašským klubem v hlavní fázi prestižní Ligy mistrů. A to přesto, že mu v evropském žebříčku patří až 178. místo.
Ostatně, reprezentační tým Kazachstánu na tom ve světovém rankingu FIFA není o moc lépe. Aktuálně zaujímá 141. příčku, před ním je i Barbados, Thajsko a Tanzanie. Zvolil si totiž těžší cestu a místo v asijské konfederaci, která by odpovídala jeho geografické poloze i výkonnostní úrovni, se rozhodl zkusit to v daleko nabitější evropské konkurenci.
Zatím se mu tam moc nedaří. V probíhající kvalifikaci uhrál jediný bod – za domácí remízu s Lotyšskem. O šance na postup na závěrečný turnaj do Francie pochopitelně už dávno přišel, ale může míchat kartami a hrát uvolněně, protože už nemá co ztratit.
Tím hůř pro nás. Věřím, že čeští reprezentanti tohoto mnohdy podceňovaného protivníka budou brát vážně. Nejen úspěch Astany by je měl varovat.
