V předcházejících jedenácti ročnících PMEZ vítězily pouze kluby ze Španělska, Portugalska a Itálie, konkrétně Real Madrid, Benfica Lisabon, AC Milán a Inter Milán.
Zeleno-bílý Celtic byl tedy v tomto směru britským průkopníkem. Až poté přišly úspěchy anglických klubů, Manchesteru United, Liverpoolu, Nottinghamu Forest, Aston Villy a naposledy Chelsea.
Skotský fotbal je ale v současné době na úspěchy chudý a týká se to i Celticu. Ten sice získává domácí ligové tituly jak na běžícím pásu, už jich má celkově šestačtyřicet, ale to nemá valnou cenu.
Zvláště po přeřazení Rangers, jeho věčného rivala z města Glasgow, o několik tříd níže. Aktuálně se už Rangers nacházejí ve druhé skotské lize a v příští sezoně tedy už s největší pravděpodobností s „Kelty“ opět poměří své síly.
Do té doby bude Celtic dál působit ve skotské lize jako osamocený běžec, který logicky přizpůsobuje své tempo nižší kvalitě svých protivníků. Když pak ze skotských „středních tratí“ naskočí do evropských pohárů mezi sprintery, není divu, že většinou nestíhá.
Vzhledem ke kvalitnímu zázemí (Celtic Park má kapacitu přes šedesát tisíc míst), skvělé fanouškovské podpoře a nezpochybnitelné tradici proběhly pokusy prosadit obě „staré firmy“ z Glasgowa do anglické Premier League.
Ale protože Skotsko se politicky a ekonomicky od Anglie spíše vzdaluje, nebylo z toho nakonec nic. Slavný skotský premiant je tak nyní zkrátka odstrčený, regionální izolace mu vůbec neprospívá.
Za posledních deset let se Celtic FC dostal do skupinové fáze Ligy mistrů jen v polovině případů, pouze dvakrát pak postoupil do vyřazovacích bojů, ale skončil hned v osmifinále.
V loňské sezoně v play-off překvapivě nestačil na slovinský Maribor, nyní ho před odvetou ve švédském Malmö může těžce poškodit gól inkasovaný v samotném závěru utkání, díky němuž švédský mistr dokázal v Celtic Parku snížit na 2:3.
Manažer Ronny Deila ale vyzývá k mobilizaci statečných skotských srdcí: „Pevně věřím v postup, všichni musí cítit, že jsme Celtic – jeden z velkých klubů Evropy.“
