Lazio Řím si dokázalo vybojovat konečné třetí místo v Serii A právě výhrou 4:2 v Neapoli v posledním kole. Domácí tehdy zaskočilo sebevědomím, rychlostí a dravostí – přesně v duchu svého erbovního zvířete, kterým je orel.
Během letní pauzy a přestupového období se však zatím dostavily spíše rozpaky. Lazio radikálně omladilo: podle názoru mnohých ale až příliš radikálně na to, aby mohlo uspět v náročném play-off Ligy mistrů s ostříleným německým protivníkem Bayerem Leverkusen.
Odešli veteráni, kteří spojili s Laziem své osudy v řadě minulých sezon.Stefano Mauri (35), Cristian Ledesma (32), Diego Novaretti (30), Mickael Ciani (31) či Ederson (29). Ti všichni jsou pryč.
Na druhou stranu se k římským branám dostavilo nadějné mládí. Ale řekněte sami: dá se očekávat, že málo zkušení a prověření mladíčci, jakými jsou Sergej Milinkovič-Savič, Ricardo Kishna (oba 20 let), Wesley Hoedt (21) či Ravel Morrison (22), se okamžitě a účinně zapojí do hry Lazia a provedou jej bránou skupinové fáze Ligy mistrů?
To je spíše zbožné přání vedení Lazia. K jeho naplnění v realitu asi nepomůže ani skutečnost, že Řím je odvěkým sídlem papežů, tedy zástupců Božích na zemi…
Při zranění útočníka Filipa Djordjeviče nyní navíc hlavní břímě útočných úkolů v domácím zápase proti Bayeru Leverkusen spočine na plecích už sedmatřicetiletého „arciveterána“ Miroslava Kloseho.
Mladí zajíci, jakými jsou Keita Baldé a Ricardo Kishna, ho sice mohou běhavostí podpořit, ale konkrétní výsledky tohoto experimentu spočívajícího ve funkčním propojení stáří a mládí se ztrácejí v mlžném oparu.
Trenér Lazia Stefano Pioli ale věří, že šance jeho týmu na postup jsou padesát na padesát. „Hrajeme podobným stylem jako Bayer Leverkusen,“ nadhazuje. „Bude záležet především na momentální formě a pohodě, aktuálním stavu sil.“
Síly Lazia jsou však v současnosti mírně řečeno chabé – výsledky předsezónních zápasů lépe nepřipomínat… I když vlastně ano – vypovídají totiž o všem jiném než o aktuální formě a pohodě „Biancocelesti“.
Po přátelácích s druholigovou italskou Vicenzou, s belgickým Anderlechtem a německým Mainzem následoval zápas italského superpoháru s Juventusem. Suma sumárum: čtyři zápasy, čtyři prohry, a to s celkovým skóre 1:9!
Optimismus se tedy nyní u břehů řeky Tibery hledá skutečně těžko. Doluje ho například záložník Marco Parolo: „Naší silou byl vždy semknutý kolektiv a schopnost soustředit se na klíčové zápasy.“
A trenér Stefano Pioli doplňuje:
Máme schopnost překvapit soupeře nasazením a překvapivými herními variantami. To, že mnozí kritizují naše počínání na přestupovém trhu, mě nijak nepřekvapuje. Také vloni nás skoro všichni podceňovali a nakonec jsme se na konci sezóny mohli svým soupeřům i kritikům smát my.
Ano, je to pravda, ale kde jinde než ve věčném městě Římě by měli vědět, že slavná historie se nesnadno opakuje?
