Výroba smartphonů je dost komplexní proces, který vyžaduje špičkové výrobní prostředky a velmi dobrou logistiku s ohledem na širokou základnu dodavatelů.
O výrobě smartphonů se všeobecně příliš nediskutuje. Zákazníkům stačí, když seženou krabičku se svým vysněným telefonem v nejbližší prodejně nebo u operátora. V poslední době se to však změnilo. Americká administrativa řeší obchodní styky se zahraničím a také se snaží o přesun výroby mnoha produktů do USA. A to včetně smartphonů. Takže se o jejich výrobě dnes mluví docela často a my se na to nyní také podíváme.
Drobná elektronika, kam mobily i smartphony patří, se historicky nejčastěji vyráběla v Asii. Platí to už minimálně 50 let, kdysi vládlo Japonsko, poslední dekády patří Číně a Jižní Koreji, a nejnověji se mezi významné producenty řadí i Indie nebo Vietnam. Mezi tradiční místa produkce pak patří i Malajsie nebo Thajsko.
Důvodů pro to je mnoho, počínaje tím, že právě japonské značky od šedesátých let minulého století postupně trh ovládly a dodavatelský řetězec si budovaly ve svém okolí. To následně platilo pro jihokorejské značky a ty čínské. Dalším důvodem mohou být nižší lokální náklady na vybudování výrobních závodů a v neposlední řadě i nižší mzdové náklady.
Výroba se do Asie začala přesouvat už dávno
Ještě než se dostaneme k samotným telefonům, tak stojí za připomenutí, jak z trhu postupně mizely evropské či americké značky spotřební elektroniky, které válcovala právě asijská konkurence. Ano, i dnes koupíte televizory Philips nebo elektroniku německých značek, ale s Evropou a těmi značkami to už má společné jen to logo. Které je licencované a fakticky je výrobce někdo úplně jiný. Ale ten posun se udál i u japonských značek, třeba pro televizory Sharp nebo Sanyo platí to samé, co pro Philips.
Prostě asijská produkce trh zválcovala a produkce se soustředila do tohoto regionu. U mobilů platí to samé. Kdysi v devadesátých letech nějaká výroba v Evropě probíhala a bylo i dost evropských značek: Alcatel, Bosch, Ericsson, Siemens, Sagem, Dancall, Benefon nebo ta nejslavnější Nokia. Dnes už ani jedna neexistuje, respektive Alcately a Nokie jsou opět jen licencované značky s úplně jiným výrobcem. Těm zmizelým se budeme věnovat samostatně, teď k výrobě.
Výrobní závod Samsungu ve městě Gumi v Jižní Koreji s detailními záběry:
Třeba Nokia měla výrobní závody i v Evropě. Kdysi v Německu a Finsku, později třeba v Maďarsku. A před dvaceti lety to byl docela solidní trumf. Nokia dokázala pružně reagovat na poptávku, ty ostatní značky, které vyráběly už tehdy v Asii, musely na zboží čekat klidně dva měsíce. Pro dopravu se používala lodní doprava a celý výrobní řetězec nebyl zdaleka tak pružný. Jenže vysoké mzdové náklady a drahá infrastruktura se prostě pro výrobu mobilů nehodí. Ale Made-in France, Germany nebo EU byly i mnohé další mobily té doby. Namátkou Siemens, Alcatel, Sagem a další.
Na mobily je Asie a několik málo výjimek
Proto je dnes drtivá většina produkčních linek smartphonů soustředěná do jihovýchodní Asie. Existují i lokální montovny, často kvůli celním záležitostem, ale nejsou to plnohodnotné fabriky, spíš montovny. Ale třeba Motorola nebo Samsung mají velké závody i v Brazílii, které obsluhují tamní region.
Vyrábí se všechny mobily jen v Číně?
Jak uvádí předchozí článek - „Váš mobil byl s velkou pravděpodobností vyrobený v Číně a s největší pravděpodobností na jihu země v oblasti Šen-čenu . Ale design a software pochází třeba z USA a montážní závod v Číně operuje tchajwanská společnost.“
Výrobní závod na mobily se mezi výrobci příliš neliší. Finální montáž probíhá v halách, které vypadají skoro stejně. Jsou v nich jednotky až desítky linek, které jsou sestavené z podobných strojů, které vyrábí několik málo dodavatelů. Bez popisků byste od sebe na první pohled nerozeznali výrobní linky Huaweie nebo Samsungu. Zaměstnanců zde není příliš mnoho, ale jsou velmi kvalifikovaní, vlastně většinou to jsou inženýři než manuální pracovníci.
Někteří výrobci už dokonce zkouší zcela automatizované linky, kde obsluha jen kontroluje stroje a na konci vypadne zabalený telefon do krabičky a ty následně do kartonu. Bez dotyku lidské ruky. V praxi však převažují linky s obsluhou, kde některé procesy stále řeší lidské ruce. Záleží na značce a i konkrétním modelu.
Montáž je jedna věc, součástky druhá
Velmi důležitá je logistika. Jednotlivé stroje přidávají jednotlivé komponenty. Což jsou displeje, rámy, kryty, fotomoduly, jednotlivé součástky na základní desku, samotná základní deska a tak dále. Opět se to liší výrobce od výrobce a model od modelu. Někdy jsou polotovarové celky větší, někde je to opravdu od miniaturních součástek až po kompletní telefon.
Výrobní závody obvykle patří do komplexu zařízení, kde se smartphony i testují či vyvíjejí. Někdy zde jsou i linky na výrobu polotovarů, většina součástek se však vyrábí jinde. A opět záleží výrobce od výrobce. Někteří si je vyrábí sami, někteří mají externí dodavatele. A ti se logicky soustřeďují tam, kde probíhá finální montáž. Takže Asie a zase Asie. Třeba srdce smartphonů, tedy procesory se téměř výhradně produkují na Tchajwanu (TSMC) a v Jižní Koreji (Samsung). Jinde ve světě výrobní závod na špičkové čipy není.
Video z výroby displejů pro smartphony:
Zatím byla řeč o velkých značkách, ale v Číně jsou i desítky výrobců, kteří dělají bezejmenné přístroje, na které až na konci procesu nalepí logo toho, kdo si je objednal. Výrobní proces je podobný, ale pokud půjdeme s kvalitou dolů, tak může přibývat ruční práce. Ale v žádném případě u mobilů a smartphonů nečekejte, že u pásu sedí pracovníci a něco pájí. To se může týkat větší elektroniky, spíš té průmyslové. U mobilů to dělají roboti, kteří jsou přesnější a rychlejší než zaměstnanci. V dlouhodobém rámci i nákladově levnější.
Svět je dnes mnohem menší než dřív
Ona všeobecně pracovní síla v Asii zdražuje a třeba kvalifikovaní pracovníci v Číně už mají evropské platy. Ale pracují mnohem víc. Třeba pro Čínu se traduje poučka 996, což je zkratka pracovního režimu od devíti do devíti šest dnů v týdnu. Což samozřejmě neplatí všeobecně, ale pracuje se tam mnohem víc, než je na západě zvykem.
Smartphony se dnes dopravují do Evropy letecky, protože letecké cargo je dnes výrazně levnější než před dvaceti lety. Výrobní linky jednotlivých výrobců jsou také naddimenzované, obvykle málokdy pracují všechny linky. Na požadavky trhu tak lze rychle reagovat, přestože je výroba na druhé straně světa.
Přesun výroby na západ možný jistě je, ale samotná koncová montáž toho příliš neřeší. A přenos celého dodavatelského řetězce je už velký oříšek a na dlouhou dobu. To však neznamená, že v Evropě výroba elektroniky neexistuje. Třeba v Česku má poměrně velké výrobní závody koncern Foxconn, který zde vyrábí specializované počítače. Mimochodem, Foxconn je hlavním výrobcem iPhonů. Ale ty produkuje v Číně, ač samotný Foxconn je tchajwanská značka.
autor článku
