I dnes jsou skládací telefony s ohebným displejem stále poměrně výjimečné zboží. Převážně docela drahé. Přesto to už dávno žádná novinka není a historie ohebných displejů je delší, než si zřejmě myslíte.
První smartphone s ohebným displejem byl představený na konci roku 2018, letos tak oslaví tento typ přístrojů na trhu šest let. Ten úplně první byl od do té doby neznámé čínské značky Royole, která je všeobecně neznámá i dnes. Bylo to překvapení, přestože se tehdy už delší dobu představení takového přístroje očekávalo. Pak už to šlo docela rychle, první Fold od Samsungu, véčko Razr od Motoroly, véčko Flip od Samsungu ohebné Huaweie a další a další skládací telefony.
Apple skládací telefon nemá
Dnes nabízí telefon s ohebným displejem v podstatě všechny značky s výjimkou Applu, který si dává na čas. Jeho skládací telefon se očekává nejdříve příští rok. Segment skládacích telefonů není zatím velký, ale je nejrychleji rostoucí a pro výrobce je zajímavý tím, že na drahých přístrojích mají zajímavé marže. Na druhou stranu, především u véček se daří ceny dostávat už na úroveň střední třídy, zřejmě není daleko doba, kdy nejlevnější modely menších značek dokážou nabízet véčka s ohebným displejem za ceny okolo 10 000 korun. Tedy letos to nebude, ale příští rok už je šance docela velká.
Král skládacích telefonů
Tou nej skládačkou je novinka Huaweie Mate XT Ultimate Edition. Na český trh se zřejmě nedostane a s ohledem na omezení, která značku Huawei na západních trzích dopadají, to ani příliš nevadí. Ale je to zcela ultimátní přístroj. Má totiž dva klouby a tři části. Skládá se tak nadvakrát. Rozevřený má úhlopříčku displeje 10,2 palcem, což je běžná úhlopříčka tabletů a blíží se to menším notebookům. V Číně se bude telefon prodávat za v přepočtu 60 000 korun a více, to podle velikosti paměti.
Telefony s ohebným displejem jsou docela složité přístroje. Vlastně menší problémy jsou se samotným ohebným displejem, komplikovanější jsou panty pro rozkládání a zavírání přístroje. To je velká věda, a když nahlédnete do obrázku pantu, tak se nestačíte divit, kolik součástí obsahuje. Celkově je však dnes kvalita přístrojů velmi vysoká, problémy nejsou ani s displejem a ani s mechanickou odolností konstrukce přístrojů.
Proč se však do tak složitých přístrojů výrobci začali vůbec pouštět? Stačí připomenout, že přechod od obyčejných mobilů ke smartphonům byl pro výrobce trefou do černého. Klasický smartphone má minimum mechanických součástek a tak je méně náchylný k poruchám, který by výrobce musel řešit. Ať už v záruce, což jde na jeho náklady, nebo po záruce, což se nebude líbit zákazníkům. Ne že by smartphony byly úplně bezporuchové, ale je to mnohem lepší než u klasických mobilů. Tam byla problematická už mechanická klávesnice, nemluvě o složitějších véčkách a vysouvacích modelech.
Vše pro co největší displej
Důvod je prostý, zvětšování displejů klasických smartphonů se dotklo maxima možného. Větší než sedmipalcové mobily nikdo nosit nebude a zmenšování rámečků se už blíží možnému maximu a to i po stránce ergonomie. Samozřejmě někdy před deseti lety byla situace jiná, ale výrobci tušili, že narazí na limity a bude potřeba jiné řešení. A tím je právě smartphone s ohebným displejem. Konkrétně typ s vertikálním kloubem, který se otvírá jako kniha.
Ten totiž dokáže nabídnout v otevřeném stavu displej o úhlopříčce až osm palců, aniž by utrpěla ergonomie a v zavřeném stavu je to stále docela kompaktní telefon. Samozřejmě že první takové přístroje byly v tomto směru kompromisní, ale třeba nový Honor V3 má téměř osmipalcový vnitřní displej a přitom zavřený je velký jako běžný smartphone.
Véčko nebo knihu?
Aby to ale nebylo úplně snadné, existují dva druhy takových přístrojů. Majoritně mají ohebný displej uvnitř a proto potřebují ještě druhý vnější displej, obvykle stejný, jako u běžného smarpthonu. Což samozřejmě zvyšuje cenu. Minoritně tak existuje ještě jedna koncepce, vlastně ta úplně první u výše zmíněného Royole Flex Pai, který měl displej vně telefonu. Pak stačí jen jeden, ale ten je daleko náchylnější na poškození. Tento koncept přežívá už jen u jednotek modelů čínských značek pro tamní trh.
Příběh véčka je trochu jiný. U nich nešlo o čisté zvětšení displeje, naopak šlo o zmenšení telefonu. Navíc véčka tu už byla od devadesátých let minulého století (Motorola StarTac) u klasických tlačítkových mobilů. A i u nich šlo o zmenšení. Tehdy byla véčka populární a jsou i dnes v moderní smartphonové podobě s ohebným displejem. Mimochodem, pokusy o smartphonová véčka tu byly i před ohebnými displeji, Samsung pravidelně nabízel luxusní modely výhradně pro čínský trh. Displej byl klasický, poměrně malý a tyto modely měly i klávesnici. Ale celosvětově se takový typ přístroje neprosadil.
Hodně dlouhý vývoj skládacích telefonů
A teď se můžeme pustit do historie. Je jasné, že když se první moderní smartphony s ohebným displejem objevily na konci roku 2018, tak jejich vývoj určitě nezačal v roce 2017, ale musel začít mnohem dřív. A k velkému překvapení celosvětového publika přiznala displejová divize Samsungu, že vývoj ohebného displeje a s tím souvisejících smartphonů s takovým displejem už v roce 2008. Tedy 10 let před představením prvního finálního přístroje a v době, kdy Samsung ještě ani neprodukoval přístroje s Androidem a trh s moderními smartphony byl ještě v plenkách.
To je velmi dlouhá doba a jistě během ní docházelo k mnohdy k prošlapání slepých uliček. Celkově se vývoj ohebných displejů datuje od počátku nového milénia. A teď je nutné připomenout, že z počátku šlo o to, vůbec zvládnout technologii a třeba odolnost se zpočátku vůbec neřešila. Navíc si stačí připomenout, že v té době teprve startovaly televize s plochou obrazovkou a mobily měly malinké displeje s velmi nízkým rozlišením a podporou v lepším případě tisíců odstínů barev.
Ano, i v tomto směru šel vývoj dopředu, ale připomeňme si, že ještě ve zmiňovaném roce 2008, kdy Samsung začal s vývojem, tak byl hit iPhone 3G s 3,5palcovým displejem s rozlišením 480 x 320 pixelů. Z dnešního pohledu směšně malý a mizerný displej. Navíc až Apple u iPhonů přišel s kapacitním displejem, což je pro ohebný displej nezbytná vlastnost, těžko ho budete ovládat tlakem, což do té doby měly dotykové displeje běžně. Takové zacházení by ohebný displej dlouho nevydržel.
Byly zde i slepé uličky
Vývoj ohebných displejů probíhal ve dvou rovinách. Část firem se věnovala vývoji ohebného takzvaného e-Ink displeje. To je úsporný typ displeje, který se hodí například pro čtečky knih. Obvykle je monochromatický, ale existují i barevné varianty. U mobilů je to však jen exoticky používaný panel, protože se pomalu překresluje a vizuálně není atraktivní. Prostě specifický typ zobrazovače. Druhý směr vývoje šel cestou OLED panelů, což se ukázalo jako správné řešení.
Jedním z prvních konceptů mobilu s flexibilním displejem byla Nokia Morph z roku 2008, následně různé koncepty, obvykle jen částečně funkční, představovaly všechny tehdy relevantní značky výrobců mobilů. Prim hrály Samsung, LG a Sony, které měly a mají velké displejové divize, které měly vývoj na starosti. Samotné mobilní divize přemýšlely, jak s takovým funkčním ohebným displejem naložit.
Nejdříve se však flexibilní displeje objevily v podstatě ve statickém vydání. A možná jste telefon s takovým displejem měli také. V roce 2013 ukázal Samsung model Round, který byl prohnutý. Ale to byla taková specialitka pro jihokorejský trh. Na začátku roku 2014 LG představilo model Flex, který byl také mírně prohnutý, a zároveň ho bylo možné narovnat. Tento koncept se sice dožil i druhé generace, ale průlom to stále nebyl. Ten přišel až na podzim roku 2014 s modelem Samsung Note Edge.
To byl první telefon se zahnutým displejem do boků. Tedy v tomto případě jen do jednoho, ale od dalšího roku Samsung představoval jeden špičkový model s displeji zahnutými už do obou boků za druhým. Dnes už tento styl u Samsungu příliš nefrčí, ale u čínských značek je to u telefonů střední a nejvyšší třídy vyloženě povinnost. A zahnuté jsou do všech čtyřech stran. Ono to vypadá parádně, ale z ergonomického hlediska to až taková výhra není.
Budoucnost je skládací
V každém případě, takové byly začátky. Nejprve se musely ohebné displeje popasovat s fixním uložením pod pevným sklem. Až poté se mohlo přejít na jejich funkční ohýbání. Z počátku bez větší ochrany, dnes už ale firmy na displej dávají supertenké ohebné sklo, které samostatně vypadá jako fólie. A funguje to dobře. Ostatně si to můžete vyzkoušet sami. Skládací smartphony s ohebnými displeji jsou dnes běžné a limitem jsou jen jejich vyšší ceny.
