Pro generaci Z budou naprosto neznámé, stejně jako tradiční otočný mechanický číselník domácího telefonu. Pro ty ostatní to bude menší či větší vzpomínka na doby obyčejných telefonů. Těm vládly značky, z nichž se mnohé dnes mobilům už nevěnují.
Globální nástup mobilní komunikace nastal na začátku devadesátých let minulého století s rozvojem tehdy moderních digitálních sítí GSM. Tento standard funguje dodnes, ale tehdejší a dnešní telefony v podstatě spojuje už jen to, že se s nimi dá volat v podstatě odkudkoliv. V Česku nastal boom mobilní komunikace o chvíli později, v roce 1996, kdy první GSM síť spustil operátor Eurotel, dnešní O2.
Dnešní hvězdy ani neexistovaly
Mobily od Applu tehdy neexistovaly, Samsung fungoval prakticky jen na domácím trhu a čínské značky dnešních smartphonů nikdo neznal. Buď ještě vůbec neexistovaly, nebo byla jejich teritoriem jen Čína a obvykle úplně jiný sortiment. S čím se tedy tehdy volalo? Mezi premianty trhu patřila Motorola, Nokia, Ericsson, Siemens a také japonské značky, například Sony. Tedy globálně známé firmy, co platí dodnes. Jenže jedině Motorola a Sony dnes prodávají i smartphony. Ale i v jejich případě to byl docela složitý vývoj.
Ovšem mobily dělaly i mnohé další značky, namátkou Sagem, Alcatel, Mitsubishi, Bosch, Philips, Aria, Dancall a mnohé další. Na ty se podíváme příště, dnes se budeme věnovat značkám dodnes globálně známým, ač s telefony už mnohdy nic společného nemají.
Motorola – sláva jako na horské dráze
Začít můžeme s Motorolou. Ta byla v první polovině devadesátých let světovou jedničkou, slavná to značka. Firma v podstatě mobily vymyslela, první mobil do roky Motorola představila již v roce 1973, tím slavným byl model DynaTac. Ale to byl začátek, následovaný érou analogové mobilní telefonie. Érou, kdy mobil i na bohatých trzích západní Evropy a USA byl jen pro movitou klientelu a rozhodně ho neměl každý, jako později v éře GSM nebo dnes.
Do konce minulého století se Motorole dařilo, především pro ní ikonická véčka jako byl StarTac nebo miniaturní V3688 se prodávala výborně a za vysoké ceny. V dalších letech to už tak slavné nebylo, dokud nepřišlo asi nejikoničtější véčko Razr. V roce 2004, tedy před dvaceti lety, to byl megahit, který se snažil kopírovat kde kdo. Jenže Motorola opět usnula na vavřínech a v dalších letech jen žila z odkazu původního Razru. Chvíli to fungovalo, pak už to byla spíš křeč. Navíc přišel nástup moderních smartphonů a v tomto směru firma spíš zaspala.
Mobilní divizi Motoroly následně odkoupil Google, který ji později prodal čínskému Lenovu. To už mělo ve svém portfoliu značku počítačů IBM, takže kooperaci s americkou firmou mělo Lenovo vyzkoušené. Dnes se smartphonům se značkou Motorola velmi daří a to především na trzích v Evropě, USA a Latinské Americe. Takže vlastně happy end, akorát s původní Motorolou mají smarpthony společné už jen logo. Mimochodem, původní Motorola samozřejmě existuje dál, ale věnuje se především b2b byznysu.
Sony – od samostatnosti k manželství až po rozvod
Další značkou, s kterou se setkávali zákazníci u mobilů v devadesátkách a mohou i dnes je Sony. A na rozdíl od Motoroly je to stále to samé Sony co tehdy. Tedy smarpthony Sony vyrábí společnost Sony, tehdy i dnes. Ale tak snadné to není. Sony bylo tradičně silné na domácím trhu, ale ten byl specifický a tamní modely se s těmi globálními dlouhá léta neshodovaly. V globálním měřítku bylo Sony prémiovou značkou, ale s nepříliš silnými prodeji. Proto v roce 2001 došlo na spojení mobilních značek s telekomunikačním gigantem Ericssonem. Vzniklou společnost Sony Ericsson vlastnily obě firmy.
Od roku 2002 tak na trhu místo dvou značek Sony a Ericsson byla jediná s názvy obou společností. S nástupem chytrých telefonů se Sony dohodlo na odkupu podílu Ericssonu, který se z byznysu s mobilními telefony stáhl. K vypořádání došlo v roce 2012, kdy se na trhu objevil i první model pod staronovou samostatnou značkou Sony. Samozřejmě souběžně se prodávaly i přístroje pod původní společnou značkou, při sloučení o deset let dříve to pak bylo přesně opačně.
Když už byla řeč o Ericssonu, tak připomeňme, že firma v telekomunikacích nadále podniká a nutno podotknout, že velmi úspěšně. Je jedničkou na trhu mobilní infrastruktury, takže třeba v případě operátora O2 je hlavním dodavatelem. V případě mobilů měl Ericsson ve své době takřka kultovní status, ale jak ukázala historie, byla role značky spíš jen epizodní.
Nokia – ukázka, jak je sláva pomíjivá
Další na řadě nemůže být nikdo jiný než Nokia, nebylo kdysi slavnější značky. Hegemon trhu po dlouhé roky, zhruba v letech 1998 až 2008. V některých letech byla dominance Nokie obrovská, patřila jí téměř polovina trhu. Jenže opět je tu konec první dekády nového tisíciletí, první iPhone a nástup moderních smartphonů. Nokia sice do té doby kategorii smartphonů dominovala se svým systémem Symbian S60, jenže proti moderním smartphonům to byl systém zastaralý a pro další použití nepoužitelný. Nokia sice ukázala moderní smartphone se Symabianem, ale byla to slepá ulička. Pak chvíli experimentovala se systémem MeeGo postaveným na Linuxu, aby do vedení přivedla Stephena Elopa z Microsoftu.
A následoval přestup na operační systém Windows Mobile. Ten za konkurenty od Googlu a Applu trvale zaostával a pozice mobilní divize Nokie se zhoršovala a zhoršovala. Dopadlo to tak, že mobilní divizi Nokie koupil v roce 2013 Microsoft. Ale dlouhého trvání tento přesun Nokie pod křídla softwarového gigantu netrval. V roce 2016 Microsoft prodal divizi obyčejných mobilů nové značce HMD a poskytl jí práva na značku Nokia pro smartphony. Zdálo se, že Nokia povstane z popela a naváže na slávu z minulého desetiletí.
Jenže jak se ukázalo, značka už nebyla tak sexy jako před deseti lety a vlastně nikdy se smartphonům Nokia pod taktovkou HMD nepodařilo výrazněji prorazit. Převážná většina produktů patřila do nižších tříd, přitom ceny byly obvykle vyšší než u podobně vybavené konkurence. Výsledek je takový, že HMD stále produkuje obyčejné telefony Nokia, ale smartphony přecházejí od letošního roku na vlastní novou značku HMD.
Siemens – smutný konec slavné značky
Oproti výše zmíněným jsou mobily pod značkou Siemens dávno mrtvé. Vlastně se nedožily ani nástupu moderních smartphonů. Siemens je přitom gigant, který vyrábí snad vše od drobností po lokomotivy nebo vybavení elektráren. S mobily mu to v devadesátkách šlo báječně, ještě na začátku nového milénia byl v Evropě velkým konkurentem Nokie. Na některých trzích včetně českého to byl často souboj fifty fifty.
Jenže snaha o co největší podíl na trhu vedla k velkým finančním propadům, které už mateřský koncern nechtěl sanovat. V roce 2005 tak došlo k prodeji mobilní divize tchajwanské společnosti BenQ, čímž vznikla značka BenQ-Siemens. Jenže pro BenQ to bylo velké sousto, relativně malá firma pohltila giganta a ve své době se hojně spekulovalo, že primárním účelem prodeje byla snaha převést nepříjemné propouštění zaměstnanců na jiný a co možná nejvíce vzdálený subjekt.
Ale to jsou jen spekulace, skutečnost byla taková, že mobily pod novou značkou měly jepičí život a Siemens z mobilního světa zmizel. Tedy drobná reinkarnace v minulých letech proběhla pod značkou Gigaset. Tak kdysi Siemens pojmenoval telefony pro domácnost, v roce 2008 divizi prodal a ta vyrábí telefony pod dalším novým majitelem dodnes včetně smartphonů. Ty lze omezeně koupit i v Česku, ale s původním Siemensem už nemají vůbec nic společného.
autor článku
