Vypadáš jako bečka, s takovým obličejem bych se teda rozhodně nefotil, ty nohy ti teda nezávidím… Tak občas vypadají komentáře pod fotkami a videi na sociálních sítích. I pár necitlivě mířených slov ale dokáže adresáta velmi zasáhnout. Někdy v takové míře, že si následky může nést po celý život. Co ukázal nejnovější výzkum?
Šikana má mnoho podob. Jednou z nich je i zostuzování ostatních kvůli jejich vzhledu, tzv. bodyshaming. V posledních letech se tato forma trápení ostatních přesunula i do online světa.
„V online prostředí čelila posměškům kvůli vzhledu jedna třetina českých dětí, v reálném životě to byla dokonce více než polovina,“ popisuje Kamil Kopecký z Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, který pro společnost O2 se svým týmem v rámci výzkumu Děti a kult krásy v online světě vyzpovídal téměř 10 000 dětí ve věku od 10 do 17 let. A výsledky?
Každé dvanácté dítě by raději nebylo
Sociální sítě představují prostor, kde se mohou děti bavit, komunikovat s přáteli, sebeprezentovat i tvořit vlastní virtuální identitu. A to prostřednictvím profilů, které samy plní nejrůznějším obsahem. Dominantní platformou, kterou české děti využívají, jsou kromě YouTube hlavně Instagram a TikTok.
Na sociálních sítích je vzhled klíčový. Aby uživatel získal co nejvíce srdíček nebo lajků, musí fotka vypadat dobře. Filtry ke zlepšení vlastního vzhledu používá přes 42 % dotázaných dětí.
Příspěvky ale nemusí být vždy líbivý. Přibližně půl procenta dětí vytváří obsah zaměřený na sebepoškozování, stejný počet vytváří pak zachycuje násilí. Zdá se vám to málo? Zmiňované necelé procento ale odpovídá 57 dotázaným dětem. A to pouze z výzkumu, ne z celé populace. Přibližně 1 % dětí pak ve svých příspěvcích tvoří videa, ve kterých hraje hlavní roli marihuana či jiné drogy, u 2 % to je alkohol.
Alarmující je i přiznání, že 544 dotázaných dětí uvažovalo o tom, že by raději nebyly. 307 dětí přiznalo sebepoškozující aktivity, jako jsou řezání či pálení se na různých částech těla.
A jaké má zesměšňování vzhledu následky?
Čtvrtina dětí se domnívá, že je situace posílila, a staly se tak odolnější. Zbytek poukazuje na nejrůznější negativní dopady. „Přes 7 % dětí se začalo omezovat v jídle a 5 % dětí dokonce redukovalo příjem potravy na minimum. Naopak zvýšení příjmu potravy více než je obvykle deklarují 2 % dětí,“ popisuje Jana Kvintová z Katedry psychologie a patopsychologie Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.
„Závažným zjištěním je pak přiznání přejídání se a následné vyzvracení potravy u 1,3 % dětí. Přes 7 % dětí začalo vnímat své tělo jako „tlusté“, přestože je okolí ujišťovalo o opaku,“ dodává Kvintová. Vzhledem k tomu, že v Česku je přibližně 1,5 milionu dětí, pak zde hovoříme o desítkách tisíc dětí, které se s těmito problémy potýkají. A to už je více než varovné číslo.
Bodyshaming je problém, na který je třeba reagovat. „Prostřednictvím našich každoročních výzkumů se snažíme identifikovat aktuální rizika v online prostředí a následně je pomáhat řešit. Na Bezpečně v síti.cz čtenáři najdou články a tipy, například co má rodič dělat, když zpozoruje u dítěte problém, nebo jaký mají sociální sítě vliv na vnímání vlastního těla,“ říká Hany Farghali, ředitel korporátní komunikace a CSR z O2.
