Sandra Bönischová do O2 nastoupila v rámci programu Internship a už tu zůstala. V rozhovoru prozrazuje, jaký pro ni byl rok na pozici stážistky nebo proč propadla životu na baletních špicích.
Sandro, jak ses dozvěděla o Internship programu v O2?
Nastoupila jsem v září 2015 jako čerstvá absolventka bakalářského studia mezinárodního obchodu na Vysoké škole ekonomické (VŠE). Nechtěla jsem se spoléhat na to, že školu dokončím a pohrnou se mi pracovní nabídky. Náhodou jsem na facebooku VŠE narazila na inzerát na pozici v produktovém marketingu v O2. Prošla jsem náročným videopohovorem, který byl půl na půl v angličtině a češtině. Z pohovoru jsem ale měla strašný pocit. Padaly otázky, které mi nic neříkaly. Například: „Jaký vidíte posun v komunikacích?“ Nebo: „Co je to lanka?“ 😀
Asi jsem zaujala a ve druhém kole jsem měla připravit případovou studii na téma: Zvýšení prodeje internetu pro firemní zákazníky (malé a střední firmy). Zamyslela jsem se, co je tak trápí a teď si nevymýšlím: napadlo mě EET a trošku jsem v přijímacím pohovoru vymyslela eKasu :-D. Můj budoucí nadřízený Tomáš Křešťák mě na základě tohoto pohovoru přijal.
Jaký byl ten rok v Internshipu? Co ti dal?
Hlavně kontakty, ty jsou strašně důležité. Taky mě práce v O2 hodně inspirovala. Setkala jsem se s podobně smýšlejícími lidmi, kteří jsou stejně staří, mají podobné ambice a cíle. Podle mě firma ukazuje, že nechce jen levnou pracovní sílu, ale ambiciózní zaměstnance, co mají chuť se učit, dál se vzdělávat a zajímají se o prostředí, ve kterém pracují.
Dostala jsi možnost zůstat tu po ukončení programu?
Po skončení Internshipu jsem půl roku pokračovala ve stejném oddělení. Pak se naskytla nabídka místa marketingového specialisty (Customer Value Management). Do tří dnů jsem měla pohovor a byla jsem přijata. Práce mě moc baví, není to jen o analytice, musím také organizovat a mluvit s lidmi.
Prozradíš mi, co děláš po práci ve volném čase?
Osm let jsem dělala balet a standardní a latinsko-americký tanec. V posledních letech mě hodně baví golf. Jsem požitkář, mám ráda, když svítí sluníčko a já se můžu procházet venku. Golf je v tomhle úžasný.
A nechtěla jsi balet dělat profesionálně?
Chtěla. Byla jsem dokonce v 5. třídě přijata na ostravskou konzervatoř. Moje učitelka – Violeta Makešová Tomaníková (sestra mima Jaroslava Čejky) – byla výborná, žila baletem. Ještě v 90 letech si dokázala dát nohu za hlavu. Já jsem se ale nakonec rozhodla, že na konzervatoř nenastoupím. Plno baletek mě odrazovalo. Říkaly, že umění není moc ceněné a jestli se dobře učím, ať jdu radši studovat.
Nelituješ někdy toho, že ses baletu přestala věnovat?
Na každém představení se rozplývám a říkám si, tam jsem mohla být taky, to ano. Ale jsem spokojená v tom, co dělám. Balet je umění, vášeň, být na jevišti je nádherný pocit, poslouchat tu hudbu, sledovat plný sál diváků. Pro balet člověk musí žít. U nás ale není balet dostatečně ceněný. Uvažuju, že budu chodit do kurzů, které vede má bývalá kolegyně z baletu.
Prozradíš mi ještě, jaký by byl tvůj ideální den?
Po dlouhém spánku bych si dala na terase snídani. Chtěla bych, aby svítilo sluníčko a já si šla pak zahrát golf. A po tom se projít po Praze a dát si dobrou večeři. Nejvíce ale vždy záleží na tom, s kým ten den strávím.
ROZSTŘEL:
Moře nebo hory: kombinace moře a hor (chvíli ležet u moře, vyšlápnout si do hor a zase ležet :-))
Pivo nebo víno: víno
Kočka nebo pes: pes
Fotbal nebo hokej: hokej
Kniha nebo film: film
Gauč nebo sport: sport
Text: Lenka Bělohradská
Foto: archiv Sandry Bönischové
