Vychytává to na hřišti i jako vedoucí O2 prodejny – florbalista Michal Rebro

Na náš rozhovor přišel se zpožděním, neprobojoval se přes pražskou dopravu. Jinak je ale Michal bojovník a jako brankář Tatranu Střešovice a zároveň vedoucí značkové prodejny toho zvládá opravdu hodně. Rozhovor jsme nakonec stihli, v přátelské a vtipné atmosféře. Věřím, že zákazníky i fanoušky na tribunách má v malíčku. Michale, jak se člověk stane florbalistou? U mě to bylo jednoduché. Když jsme vyhráli v Naganu, chtěl jsem být jako Hašek brankářem. A školní alternativa, která k tomu měla blízko, byla právě florbal. A jak profesionálním florbalistou, který vyhrává před 10 000 diváky v O2 areně? Chytal jsem vždy za vyšší kategorii, protože jsem byl větší a měl k tomu předpoklady. Také se kolem mě objevilo hodně dobrých kamarádů, a tak ten sport dělám i proto, abych o ně nepřišel. Aby to, co dělám už dlouho, nepřišlo vniveč. Nejčastěji se končí v juniorské kategorii kolem dvaceti let, ale mě se to naštěstí vyhnulo. A dotáhli jsme to až k tomu nejvyššímu zápasu, co může být. Narážíš asi na mistrovský titul z roku 2015. Vzpomínáš na to rád? A máš další sportovní cíle? Pro mě byl ten zápas strašně těžký, byl jsem vystřídaný a pak jsem se do zápasu vrátil. Vychytal jsem ale všechny nájezdy a zatím nic lepšího ve florbale ještě nepřišlo. A asi se to bude horko těžko překonávat. (Sestřih ze zápasu). Další cíle jistě mám. Chtěl bych pokračovat i proto, že za dva roky je v O2 aréně Mistrovství světa. A pokusím se zabojovat o místo v reprezentaci.

Jak se připravuješ se na důležitý zápas? Úplně nejlepší by bylo vzít si před každým zápasem dovolenou. Ale to není možné, protože jich je ve všední dny mnoho. Ale snažím se jít rozumně spát a nepřejídat se. Držím si životosprávu. Mám rád svůj klid, ideálně čtyři hodiny před zápasem to mám přesně naplánované, minutu po minutě. A vadí mi, když mi to něco vykolejí. Nebo když někdo přijde pozdě. Což teda není dnešní případ. J Jako brankář máš mnoho tréninků, zápasů a dalších povinností. Jak se to dá skloubit s prací v O2? Tím, že jsem na vedoucí pozici, tak si čas můžu hodně naplánovat podle sebe. Nemám třeba víkendové služby, kdy je většina zápasů. A když je pak nějaká povinnost, jako třeba trénink dorostu od šesti ráno, tak to se naštěstí s prací také nekryje. Náročné je ale to brzké vstávání. J Čas je pro mě určitě nejcennější komoditou, jezdím hodně autem a šetřím ho, kde to jde. Musím být ale připravený na změny. Třeba když mi někdo zavolá, že onemocněl, tak pak zaskakuji a podobně. Tvá cesta k mobilnímu operátorovi byla jasná volba? Začínal jsem na sluchátku už v patnácti letech. Byla to brigáda, kdy jsem nabízel produkty. A před sedmi lety jsem se přihlásil do O2 prodejny a jsem zpětně rád. Začátky byly samozřejmě náročné, tehdy byla široká nabídka služeb, několik systémů. Měli jsme třeba otevřených deset okýnek a v každém se dělalo něco jiného. Dnes se to vejde max. do pěti, tak už je to v pohodě. Máš nějaký zážitek/historku se zákazníkem? Těch je opravdu hodně, jen nevím, zda je můžu zveřejnit. J Často řeším jen ty složitější případy. Ale baví mě, když je člověk hodně rozčilený a já mu to pomůžu vyřešit tak, že pak přijde a omlouvá se, že to vlastně tak nemyslel a že jsme mu hodně pomohli. Je také hezké vidět, jak se konzultanti, které jsem měl v jejich začátcích na starost, posouvají na další pozice, na zástupce vedoucích nebo na trenéry. Po jak dlouhé době ses stal manažerem O2 prodejny? Po třech letech. Vždy jsem si říkal, jak je ta práce vedoucího jednoduchá, že vlastně tak moc navíc nedělá. Ale když jsem se jím stal, tak jsem z toho názoru rychle vybruslil. První půlrok jsem administrativu řešil z domova po večerech. Postupně jsem si v tom ale našel systém a máme na to i podpůrná oddělení, takže už se to dá stihnout. To jsou ale věci v pozadí, který běžný konzultant nevidí. Ten skok byl velký, včetně zodpovědnosti. Doporučil bys práci u nás známým? Určitě. Dokonce jsem už tři známé doporučil a stále v O2 pracují. Vždycky ale doporučuji osoby, za které dám ruku do ohně. Rychlý dotazník:

Nejoblíbenější jídlo a pití? Poděbradka nebo pivo (podle situace) a svíčková, i když tu nemůžu moc často. Čím jsi chtěl být jako malý? Astronautem nebo pilotem. Tvá představa dokonalého štěstí? Být zdravý. A také pěkný den v bytě s terasou, na které běhají dvě děti s manželkou. Tvé oblíbené motto? „Hlavně se z toho nepo***t.” Věci někdy vypadají jako neřešitelný problem, ale když se na to kouknete zpětně, tak vlastně o nic nešlo. Ať už v práci, soukromí nebo na hřišti. V O2 hledáme nové kolegy na pozice Konzultantů značkových prodejen po celé ČR. Chyťte šanci a pošlete nám životopis. www.chcidoo2.cz. - Aneta, #O2žije -