Vysloužilé telefonní budky nemusí skončit na šrotišti. V rámci projektu Knihobudky, který vznikl za podpory programu Think Big, jsou vysloužilé telefonní budky přeměněny na neobvyklou obdobu veřejné knihovny. My vám přinášíme rozhovor s jednou ze spoluautorek projektu, Monikou Serbusovou.
Až v Praze (nebo možná i jinde v České republice) potkáte nezvykle vymalované telefonní budky, zpozorněte. Obzvláště, pokud patříte mezi vášnivé čtenáře a milovníky neobvyklých projektů. Knihobudky jsou totiž malé knihovny, ve kterých si můžete vypůjčit libovolnou knihu, která se tu zrovna nachází.
Celý projekt funguje na základě dobré vůle. Půjčování knih se nikam nezapisuje, nikde se neregistrujete, prostě pro to, abyste si knihu v budce půjčili nebo vzali, nemusíte vlastně nic udělat. Samozřejmě autory projektu a jeho účastníky a uživatele potěšíte tím, když sem čas od času také nějakou tu knihu přinesete.
Spoluautorce projektu jsme položili několik otázek, které vám tuto milou novinku přiblíží.
Jak projekt Knihobudky vlastně vznikl?
Je to zajímavé, ale napadlo to hned několik lidí nezávisle na sobě. Prvním impulsem byly telefonní budky, jejich vyřazování z provozu. Představovaly prostor, který by byla škoda nevyužít. Přemýšleli jsme o výstavních plochách, prodejních plochách pro mladé návrháře. Kamarád Pavel Železný byl nakonec ten, koho napadlo udělat z nich konkrétně právě knihovny, protože něco podobného viděl v Británii. A právě tuto vizi jsme nakonec začali realizovat.
Kolik lidí se podílí na realizaci projektu?
V současnosti už opravdu hodně 🙂 Projekt se líbí, a tak i když původní tým tvoří jen tři lidi, pomáhají nám stále další a další. Jaroslav Hanák se věnuje technické stránce, Jirka Trojánek a Iveta Havlová pomáhali při přemalování budek, Bára Klimešová poskytla mnoho cenných rad, zapojil se i můj zaměstnavatel (Albi Česká republika), neziskovka CEAF, do budoucna máme přislíbenou pomoc (hlavně kreativní) od dobrovolnic z Člověka v tísni a od organizace Dogpoint, pomoc a nápady jsme čerpali od Kačky Vlčkové a Míši Polákové, hodně nás podporují i Jirka Ruml a Eva Zímová. Prádelna Bohnice nám zase vyšla vstříc s místem pro úpravu budek. Lidí, kterým bychom chtěli a měli poděkovat je prostě spousta!
Zatím máte sedm budek, plánujete expanzi? Na čem případně rozšíření záleží?
V současné chvíli je pro nás stěžejní umístit budky na ta nejlepší místa a zajistit prostředky pro jejich případné opravy. Pokud vše dobře dopadne a lidé budou budky rádi využívat (čemuž věříme), určitě bychom jich rádi upravili víc.
Nebojíte se, že knihy z budek prostě zmizí?
Máme takovou romantickou ideu, že se lidé budou ke knížkám chovat hezky. Pokud si někdo oblíbí nějaký román nebo sbírku natolik, že si ji nechá, věříme, že místo ní dá do budky jinou knížku jako náhradu. A navíc máme pocit, že v poslední době se lidé knih spíš zbavují, než že by měli nutkavou potřebu je krást během obědové pauzy a plnit si jimi obývák. Soudíme tak alespoň z toho, že opravdu není problém získat „nechtěné knihy“. Již teď jich máme okolo sedmi set.
Jak chcete docílit toho, aby projekt dlouhodobě nezapadl?
Plánujeme ho stále aktualizovat a udělat z budek něco jako místo setkávání. Takové autorské čtení v knihobudce nám zní jako skvělý nápad! Úspěch budou mít jistě i „tematické měsíce“, kdy budou budky věnovány určitému tématu, stejně tak i knihy v nich. Ale hlavní složkou receptu je asi to, že projekt máme prostě rádi, baví nás, a naplňuje nás pocit, že má smysl.
Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně stěstí.
