Hasicí přístroje, které už nikdy nezastaví žádný požár. PET lahve, z nichž se nikdo další nenapije. To není popis zákoutí ve Sběrných surovinách. I když by mohl být. Nebýt brněnského studia NAHAKU, jednoho z vítězů projektu na podporu podnikatelů Dáváme milion od O2. Na podrobnosti jsme se zeptali pana Josefa Rozehnala.
Jak jste přišli na nápad vyrábět z odložených věcí designové kousky?
Upřímně – na samotném začátku byla představa, že na tom ušetříme. A samozřejmě i ekologická stránka věci. Záhy jsme ale zjistili, že je to mnohem dražší, než pracovat s novým materiálem. Myšlenka ale zůstala a my ji rozvíjíme dál. S nástrojem upcyklace se nám zkrátka pracuje velmi dobře a dává nám to smysl.
A nejen v umělecké výrobě, do života vracíme i prostor, ve kterém aktuálně máme ateliér. Jde o dům z roku 1881, ve kterém posledních 15 let nikdo nebyl, chyběla tu voda, elektřina, byl v naprosto dezolátním stavu a my ho postupně rekonstruujeme.
Z čeho všeho vyrábíte? Co všechno se dá recyklovat?
Začínali jsme na tlakových nádobách – na hasicích přístrojích, nádobách od helia a podobně, ale tam jsme narazili na neopakovatelnost výroby, každý ten kousek je ve výsledku trochu jiný. Což je samozřejmě zajímavé pro klienta, protože každá ta věc má neopakovatelný charakter, ale z hlediska praxe je to hodně komplikované. Od toho jsme proto prozatím upustili.
Možná je dobré k tomu říct, že práce designéra je základem pro návrh sériové výroby, něčeho, co se dá později vyrábět v menších či větších sériích. Aby tam byla ta opakovatelnost, to znamená i redukce nákladů nejen finančních, ale i energetických. A to tady moc nešlo.
Teď hodně zpracováváme plast, konkrétně pet lahve. Momentálně jsme navázali spolupráci i se sociálním přesahem, pro firmu, kde zaměstnávají až 80 % handicapovaných. Začali jsme dělat i takové desky, plast, to máme aktuálně v Praze v Karlíně.
Ale upcyklovat se dá de facto všechno. Ať už je to železo, plast, sklo. Máme třeba projekt, kde děláme osvětlení ze skleněných dvířek od pračky. To jsou věci, které se mimochodem skládkují v obrovském množství a běžně se nerecyklují. Vyrábíme ale i z ratanových odřezků. To portfolio je opravdu široké.
V zásadě chceme jít dvěma směry – jednak nabídnout lidem, kteří tenhle druh designu vyhledávají, zajímavé a originální kousky – a kromě toho díky veřejné instalaci (restaurace, bar, kanceláře, show roomy), kde si jednak v kontextu toho místa a projektu můžete dovolit mnohem víc, a zároveň dokážete oslovit i ty, kteří ten daný produkt cíleně nevyhledávají. Díky tomu se s výsledkem upcyklace může potkat daleko širší obecenstvo.
S čím aktuálně pracujete nejvíc nebo nejradši?
V tuhle chvíli jsou to asi světla. Za mě světlo je asi nejdůležitější prvek interiéru, který dotváří atmosféru daného prostoru. Ať už je to jeho intenzita, barva, úhel, pod jakým dopadá. V tuhle chvíli jsme dokonce ve fázi, kdy dokážeme vymyslet světelný prvek, a podřídit mu zbytek interiéru. Architekti většinou pracují obráceně – světlo je pro ně doplněk, nehraje hlavní roli. Často to bývá i proto, že v rozpočtu na ně až tak úplně nezbydou peníze.
A proto se snažíme, právě i díky recyklaci, vytvořit portfolio produktů, které budou cenově dostupné každému, tak, aby byly na jedné straně konkurence schopné levnějším typům výrobků, a zároveň nabídly i vysokou estetickou hodnotu plus přidanou hodnotu ekologie.
Podle toho, co říkáte, jste ušli poměrně dlouhou cestu.
To je pravda – původní ideou NAHAKU měl být exkluzivní produkt. Postupně jsme ale dospěli k trochu odlišnému názoru, a obrátili jsme se směrem k větší dostupnosti pro všechny při zachování kvalit skvělého designu. I díky tomu budeme nakonec moct zachránit daleko víc materiálu. Pro nás je tohle logická cesta.
Co vás inspiruje, když začnete vymýšlet něco nového?
Nejvíc asi samotný materiál. Jeho vlastnosti, struktura, velikost, barva. V určitém směru to práci designéra trochu limituje, je to svým způsobem výzva. Ale právě tohle mě na tom baví, je to mnohem zajímavější, než pracovat s prázdným papírem a tužkou, protože tam člověk nemá absolutně žádné hranice. Tady vám je nastavuje samotný materiál a vy je musíte respektovat.
A pak je hodně zajímavé řemeslné zpracováni, umět proniknout k vlastnostem daného materiálu o něco blíž, a podle toho s ním dál pracovat. Když máte například kalené sklo, nemůžete ho vrtat nebo řezat, ale dá se pískovat, dají se použít různé postupy.
Obligátní otázka závěrem. Designové kousky z vaší dílny jsou kromě funkčnosti a možnosti vrátit do života odložené věci hlavně potěchou pro oko. Je něco, v čem vám naopak pomáhají technologie?
Nám pomáhají spíš technologie z pohledu výroby. V rámci technologií komunikačních jsou to samozřejmě sítě, připojení k internetu, které dneska máme všichni v telefonu. Urychluje to jednak proces vymýšlení a komunikace a výroby. Ať už co se týká sdílení nápadů a myšlenek, ale třeba i to, že výkres, který udělám, můžu poslat během chvilky do světa kolegům. Možnost používat cloud, líp se to organizuje, odkudkoliv si je pošlete. Prostě rychlost, usnadnění práce. Další věc je inspirace, možnost vidět v reálném čase práce ostatních lidí.
A pak je tu ještě jedna věc – kam se posunulo díky technologiím třeba ovládání světel. Můžete díky správnému nastavení přes telefon ovládat způsob, jakým světelná instalace reaguje na denní dobu, vyvolání určité atmosféry, teplota světla, v podstatě se chová „inteligentně“. Zásadní je pochopit koncept, a technologie je velkým pomocníkem v jeho realizaci.
Více informací o nabídkách pro podnikatele najdete zde.
Alex Juranková, specialista komunikace
Od business divize a kontroly textů pro mobilní Back Office k lidské a srozumitelné komunikaci v rámci týmu o2.cz. Tak by se dala shrnout dekáda jejího působení v O2. Vystudovaná knihovnice, která svou vášeň pro češtinu a psaní kombinuje s možností ukázat zákazníkům O2, že i velká firma může komunikovat jednoduše a přátelsky. Její pisatelskou stopu najdete v řadě mailingů, textací i článků napříč on-line i off-line O2 světem. A svoje zkušenosti předává na školeních i dalším kolegům.
