V obci Mlýnec nedaleko Klatov najdete kovářství, které plní sny. Komu? Všem, kteří touží po kvalitně zpracovaném uměleckořemeslném kousku do exteriéru či interiéru. Když sem poprvé vkročíte, může vám připadat, že jste se ocitli zpátky v čase. Vítěz Kampaně za milion v Plzeňském kraji Rostislav Válek vás ale vyvede z omylu. Bez online kontaktu se zákazníky by podnikání v posledních měsících kvůli pandemii koronaviru zvládali jen těžko.
Kovařina je těžké a náročné řemeslo. Proč jste se rozhodli podnikat zrovna v ní?
Kovaný svět jsme s kamarádem Lukášem Markem založili před rokem a půl. Původně jsme se s Lukášem potkali u projektu Ždírecká ZOO, což je volnočasová zóna s vykovanými nebo ze dřeva vyřezanými zvířaty a Lukáš byl jejich dvorním tvůrcem. Mně se kování vždycky líbilo, ale dvacet let jsem pracoval v korporacích. Až to jednou prostě dozrálo a domluvili jsme se, že zkusíme dělat něco, co nás baví a kde za námi zůstane nějaký jiný výsledek než hromada prezentací.
Věnujete se výhradně zakázkové výrobě. Co u vás zákazníci nejčastěji poptávají?
My rádi říkáme, že plníme kované sny. To znamená, že někdo přijde se svou představou nebo potřebou a my zákazníka provedeme celou realizací od návrhu až po dodání. Plus k tomu máme pár drobných interiérových věcí na skladě, ale naprostá většina jsou zakázky. Nejčastěji realizujeme zábradlí, ploty, mříže, nebo třeba i pítka pro ptáky, kovaná ohniště a další zahradní doplňky.
Jak dlouho trvá, než vyrobíte takovou vjezdovou bránu?
Přestože na začátku zákazníci chtějí všechno hned, protože taková je doba, realita je samozřejmě trochu jiná. Musíme pochopit zákazníkovu potřebu, provedeme zaměření na místě, zjistíme, jaký výrobek by se tam hodil. To si zkreslíme a se zákazníkem několikrát otočíme a pak nakoupíme materiál a začneme kovat. Někdy je ta příprava delší než samotné kování, ale i tak to trvá v lepším případě několik týdnů. Výjimkou nejsou ani zakázky, které zaberou čtyři i pět měsíců.
Odkud se vaši zákazníci berou? Jakým způsobem funguje váš marketing?
Zákazníky získáváme z několika míst. Kromě řekněme vesnického marketingu přicházejí přes kontakty a známé, zkrátka na doporučení. V poslední době ale převažují zákazníci, kteří si nás najdou přes internet čili vyhledávače a pak přes sociální sítě. Ve vyhledávačích se soustředíme hlavně na klíčová slova, na sociálních sítích naopak na vizuální stránku a fotky našich výrobků.
Jste schopný vyčíslit, kolik procent zákazníků vám přinášejí právě telekomunikační technologie?
Domnívám se, že v tuto chvíli přichází přes elektronické kanály možná 80 procent zakázek. Takže moderní telekomunikační technologie jsou pro nás velmi důležité. Díky nim nefungujeme jen v okolí, ale přijímáme zakázky z celé republiky. Právě v tom nám pomáhá stabilní internetové připojení. O2 je pro nás už od začátku partnerem, se kterým počítáme a spolupracujeme. A budeme spolupracovat i nadále, protože nám zajišťuje konektivitu s okolním světem, se zákazníky po celé republice. A tyhle obchodní aktivity bychom bez O2 dělat nedokázali.
Jak vaše podnikání ovlivnila pandemie nového typu koronaviru?
Koronavirus vše ze dne na den změnil. Nastalo rušení zakázek i schůzek s potenciálními klienty. Pro zakázkové kovářství to byla krizová situace. Začali jsme proto denně na facebookovu stránku naší kovárny dávat jednu fotku z naší kovárny nebo snímky našich kovaných výrobků. Jen tak, proti koronavirové trudomyslnosti. Postupně nám raketově stouply návštěvnosti stránek i facebookového profilu. Postupně se z této akce vyklubaly i nějaké zakázky. Děkujeme za ně. Online svět nám tak pomáhá pomalu se vrátit ke kovadlinám.
Proč se zákazníci obracejí právě na vás, a ne třeba na hobby markety?
U nás nacházejí to, co by v obchodě nekoupili. Hobby markety vlastně nejsou naše konkurence. My dokážeme klientovi nabídnout přesně to, co potřebuje a není to omezeno žádným katalogem, vzhledem nebo sílou materiálu. To je asi to zásadní. Plus kvalita zpracování. Naše výrobky mají takovou životnost, která je v dnešním spotřebním světě unikátní. Když někomu vykoveme plot nebo bránu, můžeme se podepsat pod to, že mu budou sloužit další desítky let.
Jakou jste tady zatím vykovali nejbizarnější věc?
To nejbizarnější jsme nevykovali, což mě mrzí. Kluci už se na to těšili, hlavně na testování (smích). Dostali jsme totiž poptávku na pás cudnosti, ale zakázka se nakonec nerealizovala.
Umíte okovat i koně?
Já bych si to hrozně přál. Ale ono vůbec není jednoduché najít dobrého, šikovného, a hlavně volného podkováře. Situace je totiž taková, že v Česku roste posledních deset až patnáct let počet koní, ale co se týká podkovářů, je ten trend přesně opačný. Je jich méně a méně. Podkovu určitě umí udělat každý z našich kovářů, ale jestli by vzal do ruky i to kopyto, to netuším (smích).
Existují v kovařině trendy?
Asi jako v jakémkoliv oboru jsou i v kovařině. Spíš jde o vzhled a představu zákazníka. Zpracování samotné je stovky let stejné. Pořád používáte stejné nástroje, pořád se musí mlátit kladivem a pořád to musí projít ohněm. Ale s tím, jak se mění třeba typy rodinných domů, mění se i typy plotů. Někde bude lepší modernější, někde s kytičkami nebo trošku košatější, ale ta základní technologie je neměnná.
Co je na vaší práci to nejtěžší?
Pro mě je to samotné kování, protože i když jsem si udělal školu, zjistil jsem, že kovářem se prostě musíte narodit. Můžete se naučit techniku, ale zhmotnit svou představu toho, co chcete udělat, to je dar. A Lukáš ho na rozdíl ode mě má. Pro něj je zase nejsložitější zabývat se administrativou, takže se navzájem doplňujeme.
Kam byste tuhle kovárnu rád dovedl? Máte nějaký cíl?
Určitě bychom se chtěli rozšířit trochu kapacitně. Co se týká zaměření, já mám pořád tu představu, že bych toho podkováře v kovárně chtěl. A taky nožíře. I když jeden se nám tady asi už rýsuje. Zkrátka bych chtěl pokrýt to hlavní z kovářského řemesla.
Více informací o nabídkách pro podnikatele najdete zde.
