Když Apple přišel v roce 2008 s prvním komplexním obchodem s aplikacemi pro iPhony, byla to velká věc. Stejně jako samotné iPhony změnila mobilní svět a vlastně i ten počítačový. Jenže jak šel čas, tak se z aplikačních obchodů často stala past na peníze.
Nejsou to rozhodně výjimečné případy, kdy rozverná dítka udělají na mobilu či tabletu díru do peněženky rodičů. Ze zahraničí jsou známé případy, kdy děti dokázaly utratit za nesmysly v přepočtu desítky i stovky tisíc korun. Stačí jim nechat přístroj s otevřeným přístupem k aplikačnímu obchodu, kde je registrovaná platební karta a rezignovat na podmínečné zadávání hesla. Nebo jim to heslo prozradit.
Nejprve se však podívejme do historie. iPhony a Androidy rozhodně nebyly první smartphony. Vedle systémů s různými variantami Windows a dalšími byl celosvětově nejrozšířenější na začátku milénia systém Symbian. Ten používalo víc značek, ale nejčastěji to byly Nokie. Vyjma levných telefonů velká část portfolia značky až někdy do roku 2010. Samozřejmě že většinou to byly na první pohled obyčejné telefony s relativně dost malým displejem, ale aplikace – tehdy spíš nazývané programy – na ně bylo možné nahrávat.
Bez globálního obchodu to nejde
Problém byl v tom, že neexistoval žádný globální a ucelený obchod, jako tomu je dnes. Což vlastně také byl tak trochu konec celého systému, ale nebyl to samozřejmě jediný důvod. Komplikace se sháněním a instalací aplikací vlastně vedl k tomu, že Symbian velká část uživatelů, vlastně spíš většina, vůbec nevyužíval na plno. S ostatními systémy, které byly znatelně méně rozšířené, to bylo obdobné.
Vznik prvního aplikačního obchodu Applu s názvem App Store tak byl vlastně převratnou záležitostí. Přišel na trh v červnu 2008 spolu s novým iPhonem 3G, který tak uměl přistupovat na relativně rychlý mobilní internet. Tehdy rychlý, dnes už nepoužívaný standard. První iPhone představený o rok dříve tak po celý rok k aplikacím přístup neměl, takže to vlastně až tak úplně smartphone nebyl, ale to je z dnešního pohledu už jen slovíčkaření.
Konkurenční Android (tedy Google) spustil aplikační obchod o trochu později, na podzim 2008. Původně se jmenoval Android Market, od roku 2012 je známý jako Google Play. Z počátku byly na marketech maximálně stovky aplikací, Apple jich při uvedení nabízel 500. Dnes obě platformy nabízí miliony aplikací, nutno dodat, že většina z nich je k ničemu, přesto je nabídka obrovská. Vedle aplikací samotného systému (tedy přímo od Applu a od Googlu) nabízí od počátku obchody obsah od třetích stran. Vlastně fungují jako takový zprostředkovatel za provizi.
Byla to velká změna. Uživatel potřeboval jen vytvoření účtu a pak mohl dle libosti stahovat aplikace do mobilu v podstatě kdekoliv z jednoho přehledného obchodu. To platí i dnes, ale samozřejmě to je zjednodušený pohled, ale k tomu se dostaneme později. V každém případě úspěch mobilních aplikačních obchodů vedl k tomu, že se tento způsob distribuce rozšířil i na počítače, hry a další obsah. Ale ne vždy s takovým úspěchem a takovou dominancí na konkrétní platformě.
Aplikace jen od nás
Oba operační systémy, tedy iOS od Applu a Android od Googlu (jiné systémy se dnes celosvětově v podstatě nepoužívají) v principu od počátku měly snahu, nepustit uživatele pro aplikace mimo své obchody. To platí dodnes, ale nařízení Evropské unie to minimálně na starém kontinentu změní. To ale bude ještě nějakou chvíli trvat.
Striktnější je v tomto směru Apple, který doposud stahování aplikací mimo svůj obchod v podstatě nepovoluje. Je to teoreticky možné, ale vyžaduje to dost zásadní zásah do softwaru přístroje s mnoha riziky. Android je benevolentnější. V základním nastavení aplikace z jiných zdrojů sice instalovat nejde, ale povolení stačí aktivovat v menu telefonu.
Důvod, proč Apple a Google si chtějí uživatele držet na svých obchodech, jsou bezpečnost a peníze. Ano, bezpečnost je dost důležitá a obě firmy se snaží všechny aplikace skenovat, aby nebyly škodlivé. Což se samozřejmě nedaří vždy, ale všeobecně aplikace z jejich obchodů bezpečné jsou, respektive riziko je relativně malé. Naopak aplikace z jiných zdrojů mohou být infikované nebo rovnou podvodné. Jenže možná víc než o bezpečnost jde o peníze. Apple i Google mají z obchodu velmi slušné příjmy, o které nechtějí přijít. Berou si z každé transakce provizi.
Placené aplikace pomalu mizí
Zatím byla řeč jen o těchto dvou hlavních obchodech, ale vlastní mají i výrobci smartphonů. U nás je asi nejvýznamnějším Galaxy Store od Samsungu, určený pro uživatele jejich telefonů. Vedle aplikací nabízí i tapety a další obsah. Čínské značky pak mají vlastní obchody a v domácí Číně jsou dominantní. Tam totiž Google Play ani nefunguje. Platí to i pro Huawei a jeho systém Harmony OS. Jeho obchod App Gallery funguje i v Evropě. Princip je u nich stejný, ale z evropského pohledu to nejsou významné platformy.
Z počátku byly na aplikačních obchodech dva typy aplikací. Ty zdarma a ty placené. Převažovaly bezplatné, pro mnohé vývojáře to bylo testování trhu a také reklama. Placení za předplatné nebo za obsah v aplikacích přišlo až později, na iOS od roku 2009. Tento stav vydržel několik let, dnes je však situace velmi odlišná.
Placených aplikací, tedy těch, které si jednou koupíte a máte je doživotně, je už docela málo. Ceny se pohybují v desítkách až stovkách korun. Víc jich najdeme na App Store od Applu, ale tento způsob monetizace je dnes už překonaný. Ono to má své praktické důvody, většinu aplikací je potřeba aktualizovat a to není zadarmo, takže vývojáři používají modernější metody.
Dnes frčí reklamy a nákupy v aplikacích
Jednou z nich je předplatné, které se docela často uplatňuje u řekněme praktických aplikací typu textových editorů a podobných kancelářských nástrojů. Často je platba spojená i s přístupem ke službě na jiných platformách, třeba na PC. Jasně nejrozšířenější jsou však takzvané in-app purchase, tedy placení za další obsah v aplikacích. Vlastně bezpečně bezproblémové jsou firemní aplikace, které jsou bezplatné a reklam prosté.
To je vlastně bolest současných her a je jedno, jestli to jsou drobnosti pro předškolní děti nebo náročné simulace. Obvykle lze hru stáhnout zdarma, ale zahrajete si jen část, často jednu úroveň. Za další je nutné platit, nebo se platí za různé předměty, které jsou pro další postup hrou nutné nebo alespoň značně zrychlují postup. Někdy jde o desetikorunové položky, jindy však zakoupení veškerého obsahu hry může znamenat náklad v řádu tisíců korun. Nebo i desetitisíců. Což je samozřejmě naprosto absurdní.
Samozřejmě existuje i dost her zdarma, ale ty jsou v drtivé většině zaplavené reklamou. Někdy se jí zbavit nelze (triky s odpojením od internetu často nepomohou), případně zase musíte zaplatit. V některých případech pak musíte platit jak za odstranění reklamy, tak za další obsah ve hře. Smutné je, že to velmi často platí i ve hrách pro malé děti, které té reklamě ani nerozumí. Ale opět je to logické, pro vývojáře je reklama solidním zdrojem příjmů.
Aby bylo možné za aplikace platit, musí být zadána platební karta. Jde to i bez ní, pak si ale nic nekoupíte. A pozor, i malé děti jsou dost šikovné, aby okoukali, jak se hledají aplikace a instalují. A ani nemusí umět číst. Proto vždy mějte podmínku zadání hesla při každé transakci, ač vás systém bude vyzývat, zda tuto funkci nechcete už příště obejít. A heslo mějte složitější s velkými i malými písmeny, čísly a speciálními znaky. Jednoduché heslo 1234 fakt nepomůže.
