ZUŠ Horní Slavkov – Myslím, že dítě, které vůbec nemá talent, neexistuje

ZUŠ Horní Slavkov – Myslím, že dítě, které vůbec nemá talent, neexistuje

ZUŠ Horní Slavkov – Myslím, že dítě, které vůbec nemá talent, neexistuje

Výrazná podpora uměleckého vzdělávání dětí vynesla mezi prvních čtrnáct vítězů kampaně na podporu podnikatelů Dáváme milion i ZUŠ Horní Slavkov z Karlovarského kraje. A musíme říct, že právem. Co je v tomhle oboru důležité, jak se změnila v posledním období výuka, a jaké nástrahy museli vyučující i žáci společně překonat, jsme si povídali s panem Bc. Janem Zapfem, dipl.um., ředitelem školy.   

Je skvělé, že pro tolik hlasujících bylo motivující dát hlas zrovna vzdělávací instituci. V čem vidíte svůj recept na úspěch?  

Podpora pro nás byla samozřejmě důležitá, a moc si jí vážíme. Byli jsme jedna ze škol, která se k on-line vzdělávání postavila akčně, komplexně a zodpovědně.  Vybavili jsme se tak, abychom mohli výuku poskytovat i na „dálku“ v odpovídající kvalitě. I během lockdownů jsme připravovali a streamovali koncerty našich žáků přes internet. Bez technologií by to opravdu vůbec nebylo možné.  

Jestli tomu dobře rozumím, do covidu jste s on-line vzděláváním zkušenost neměli?  

Ne, vůbec ne. Tahle situace pro nás byla absolutně nová, bez varování jsme byli postavení před něco, co jsme do té doby neznali a nedělali. Operativně jsme se proto museli domluvit, co budeme dělat. Ze dne na den jsme zkrátka byli „hozeni do rybníka“ a museli jsme začít plavat… nebo se potopit. Což se naštěstí nestalo.  

Co bylo na nové situaci nejobtížnější?  

Určitě to, že se všechno odehrálo skutečně doslova „ze dne na den“, takže jsme se neměli jak připravit. Neměli jsme zkušenosti, nic podobného jsme předtím nedělali. Ale nakonec nám to v mnoha ohledech pomohlo. Dokonce i tam, kde jsme to původně vůbec nečekali. 

Jak? 

Organizujeme hodně výstav, koncertů, akcí. Nikdy jsme ale neměli čas pořizovat důsledně záznamy nebo něco nahrávat. Maximálně jsme pořídili fotografie, které jsme pak umístili pro rodiče do školní galerie a když byl čas, udělali jsme fotoknížku za celý uplynulý rok. Na to jsme našli čas až právě v covidu.  

Je ještě něco, v čem Vám technologie pomohly?  

Objevili jsme skvěle fungující propagační kanál. Když umístíte video na YouTube, může ho vidět mnohonásobně víc diváků, než kolik jich jsme schopní fyzicky dostat na koncert. Některé školy tohle trochu zanedbaly, takže propásly možnost dát rodičům vědět, kam své dítě přihlásit. My jsme naopak – až na určitý úbytek přihlášených v kolektivních oborech – měli přihlášených vždycky dostatek.  

Pro rodiče byla naše navíc on-line činnost záruka, že bez ohledu na epidemiologickou situaci se můžou spolehnout, že tu pro jejich děti budeme, a že fungujeme podle možností dál. Ne pro všechny je samozřejmě on-line výuka ta nejlepší možnost, ale chápeme to jako určitý trend budoucnosti, a i když se v rámci dané situace snažíme kombinovat prezenční výuku (dokud to jde) a on-line svět, dneska už víme, že bez technologií by to prostě nešlo. 

Navíc ve chvíli, když třeba dítě nemůže přijít na lekci do hudebky, protože má např. zlomenou nohu, tak se to dá řešit. Prostě si zapne tablet, a připojí se on-line, o lekce nepřijde. Když je škola moderní, může se na sítích prezentovat i v době, kdy musí být fyzicky zavřená. Samozřejmě, že to zabere spoustu času, bylo potřeba naučit se pracovat s novými nástroji, než dáte video na internet, je potřeba umět ho upravit, nastříhat, dát k němu titulky. Ale stojí to za to a jde to.  

A jeden příklad na závěr: když jsme teď streamovali koncert z Pluhova domu, měl sledovanost 5 tisíc. Tolik lidí bychom na koncert asi nedostali – a navíc by se do toho sálu ani fyzicky nevešli, ten sál je maximálně pro 130 lidí. Díky technologiím jsme tak mohli zprostředkovat umělecký zážitek daleko většímu počtu lidí.   

Jak se s novým světem popasovali vyučující?  

Snadné to nebylo 😉 Hned na začátku jsme se dohodli, že on-line výuku povedeme přes MS Teams, které jsme v té době měli i jako pracovní platformu pro školu. Znamenalo to například i vytvořit přes 500 žákům v Teamsech školní maily, zajistit, aby výuka on-line co nejrychleji navázala na to, co jsme dělali předtím. Máme mladý pedagogický sbor, a řekl bych, že 90 % pedagogů se s novou formou srovnalo víc než dobře.  Ale není to vážně jen otázka věku – i kolegové důchodového věku se do on-line výuky pustili s ohromným nasazením a zvládali to. Když člověk chce, tak to prostě jde.  

Na konci jsme rodičům ohledně distanční výuky poslali dotazník, aby měli možnost dát nám zpětnou vazbu, a byli nejen spokojení, ale hodnotili nás doslova v superlativech, což pro nás jako pro školu bylo samozřejmě skvělé.   

Vážíme si toho o to víc, že jsme věděli, že děti tráví dopoledne on-line v rámci běžné výuky – a odpoledne musejí zvládat totéž v rámci ZUŠ, takže to bylo náročné i pro ně.  

Je ještě něco, co jste díky nové situaci zjistili?  

Ověřili jsme si například, že pokud škola dokáže fungovat on-line, může fyzicky stát prakticky kdekoliv. I z malého města o několika tisících obyvatel tak můžete mít vzdělávací programy pro spoustu žáků bez ohledu na to, kde zrovna jsou. Stačí internet. A chtít. 

Máte nějaké slavné absolventy?  

Chodil k nám třeba zpěvák Tomáš Savka, absolvoval housle u pana ředitele Rybáře. Z dalších můžu jmenovat zpěvačku Veroniku Polívkovou, která absolvovala u nás zpěv a pak pokračovala na konzervatoř, aktuálně zpívá v Dubaji. Její sestra Petra Kriegerová vystupuje se skupinou Country Sisters.   

Kdo u Vás učí?  

Co se hudebního oboru týká, ca 90 procent sboru jsou lidé z Karlovarského symfonického orchestru, což je super, protože jde o aktivní umělce a mají dětem co předat. Další mají třeba konzervatoř nebo v ostatních oborech odpovídající vysokoškolské vzdělání – a pedagogiku. Na úroveň vzdělání našich pedagogů určitě dbáme.   

Dokážete říct, kolik dětí z Vaší školy se dál věnuje hudbě? 

Většinou se podaří, že tak dvě děti ročně, které u nás studují nějaký hudební obor, jdou na konzervatoř. Hlavně je ale super, že i v dnešní přetechnizované době osobnost a přístup pedagoga dokáže děti oslovit a motivovat k tomu, aby se uměleckému oboru věnovaly.  

O jaký obor je největší zájem?  

U nás to bývá tzv. trojkombinace pro předškolní děti. Když přijde rodič třeba pětiletého dítěte do zušky, často trochu tápe, kam dítě přihlásit. Vymysleli jsme proto kombinaci hudebního, tanečního a výtvarného oboru s tím, že děti se účastní všech těch oborů, dohromady jsou to tři vyučovací hodiny za sebou… vyzkouší si za celý rok co nejvíc činností a po roce pak paní učitelky, které je učí, můžou zodpovědně poradit, kterým směrem by se dítě mělo dál ubírat.  

Co dělat s dětmi, které žádný výrazně vyprofilovaný talent nemají?  

Myslím, že dítě, které vůbec nemá talent, neexistuje. Občas jenom déle trvá, než se daný talent projeví. Důležité je přijít včas, v deseti, jedenácti letech už to může trvat o hodně déle, anebo dokonce může být pozdě.  

Co děláte, pokud se k vám přesto přihlásí už odrostlejší žák?  

Projde normálně přijímacím řízením, vyzkoušíme ho, zazpívá písničku, poslechneme si intonaci, součástí je i motivační pohovor. A pokud je dítě šikovné, samozřejmě se může zapojit. Protože jedna věc je to, že ZUŠ připravuje a vychovává umělce, kteří se hudbou nebo třeba malováním budou v dospělosti živit. Na straně druhé ale vnímáme jako důležité, že i dítě, které na konzervatoř nepůjde, má díky naší výuce možnost kdykoliv si třeba zazpívat s kytarou, zažít zkrátka radost z umění a kultury. U obou variant je proto klíčové, že děti stráví nějaký čas v kulturním prostředí, vnímají určité hodnoty, navážou přátelství… má to na ně vliv.  

Je něco, co byste chtěl vzkázat rodičům, kteří váhají, jestli dítě do umělecké školy přihlásit?  

Našim rodičům chci závěrem poděkovat za to, že s námi absolvovali celou tu náročnou dobu. Těm, kdo to nezkusili – třeba proto, že o nás dodnes neslyšeli, anebo neměli čas se o naši činnost zajímat víc do detailu – že nevychováváme jen budoucí profesionální umělce, ale dokážeme dítěti poskytnout fajn partu podobně zaměřených dětí, něco se u nás naučí, prožije, získá hodnoty potřebné pro život. A to je pro budoucnost dalších generací úžasné.  

Více informací o nabídkách pro podnikatele najdete zde.

Alex Juranková, specialista komunikace

Od business divize a kontroly textů pro mobilní Back Office k lidské a srozumitelné komunikaci v rámci týmu o2.cz. Tak by se dala shrnout dekáda jejího působení v O2. Vystudovaná knihovnice, která svou vášeň pro češtinu a psaní kombinuje s možností ukázat zákazníkům O2, že i velká firma může komunikovat jednoduše a přátelsky. Její pisatelskou stopu najdete v řadě mailingů, textací i článků napříč on-line i off-line O2 světem. A svoje zkušenosti předává na školeních i dalším kolegům.

Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 0 Průměrně: 0]
Související článek Ganella – Lidé chtějí mít něco, co je jenom jejich
Kam pokračovat? Mohlo by vás zajímat
VŠECHNY
Nahoru