Mulier – Neprodáváme jen zboží. Rozdáváme radost.

Ruka umělce dodává kvalitu, kterou sebelepší stroj neposkytuje, říká David Richtr, zakladatel firmy Mulier 

V Neveklově, na náměstí Jana Heřmana v domě s bustou pana Heřmana, sídlí Porcelánová výroba Mulier s. r. o., dílna, kde vznikají nepřehlédnutelné vypínače a zásuvky. Se zakladatelem firmy a vítězem letošního kola soutěže Dáváme milion jsme si povídali o tom, jaké to je, když z opomíjené součásti domácí elektroinstalace vytvoříte malé umělecké dílo, jak se k porcelánu vůbec dostal a jak souvisí ruční výroba se světem technologií.  

Díky jedinečným výrobkům od Vás si spousta lidí možná poprvé uvědomí samotnou existenci vypínače. Něčeho, co potřebujeme denně, a přitom to celé roky dokážeme „nevidět“. Jak jste se k vypínačům a zásuvkám dostal Vy sám?  

Pořídili jsme si se ženou byt ve starém domě. Protože to byl dům z roku 1918, čekala nás kompletní renovace. A někdy na jejím začátku jsme tam objevili starý kulatý vypínač z bakelitu. Použít už se samozřejmě nedal, ale nahradit ho plastovým se nám nechtělo.  

Tehdy moje žena řekla: „Vyrobím ho sama. A udělám ho z porcelánu!“ 

A bylo…?!  

Kdepak! Ta cesta od nápadu k prvním pokusům byla docela dlouhá. Kreslili jsme, navrhovali, jak by měl vlastně vypadat, zkoušeli, předělávali, a zase zkoušeli. Žena má sice umělecké vzdělání, ale o porcelánu jsme tehdy nevěděli vlastně vůbec nic. Dalších pět let našeho života jsme doslova nedělali nic jiného, než hnětli porcelánovou hmotu a testovali, co umí. A ona testovala, co všechno umíme my. Každou volnou chvíli, o svátcích, kdykoliv. První výsledky se dostavily zhruba rok a půl po tom, co jsme se do tohohle dobrodružství pustili.  

Je něco, co vás na porcelánu překvapilo? 

Popravdě? Všechno! Jak už jsem říkal, neměl jsem s ním předtím žádnou zkušenost, netušil jsem, jak se chová, že se například při vypalování „zmenšuje“, což může být dost problém, když potřebujete, aby váš výrobek později vyhovoval předpisům a byl funkční. Ale je toho mnohem víc, porcelán je úžasný materiál.  

Co je na výrobě vypínače to nejtěžší? A jak dlouho trvá, než se vydá za zákazníkem? 

Na začátku pro nás bylo asi nejtěžší proniknout do tajemství správných poměrů složek porcelánové hmoty, naučit se to. Dneska máte ke spoustě činností videa na YouTube, návodů na internetu je hodně. My se učili sami metodou pokus/omyl. Každou věc jsme nesčetněkrát zkoušeli, dokud jsme nebyli s výsledkem spokojení.  

Hodně výrobců porcelánové tvary lije do forem. Po zatuhnutí se pak různě upravují, obrušují a hladí. My jsme tenhle postup nechtěli. Pracujeme s hmotou, která z laického pohledu asi ze všeho nejvíc připomíná modelínu. Hněteme ji, tvarujeme, to, že prochází našima rukama, je součást toho procesu.  

Vytvarovaný vypínač se začistí, a než putuje do pece, stráví asi tři dny až týden (podle tloušťky materiálu) v sušárně. Pak se ještě brousí každá křivka, kterou nakonec dovede k dokonalosti zamývání a hlazení. Po prvním přežahu v peci, který trvá přibližně dva dny, dostanete tzv. střep. Ten naglazujeme (glazuru dáváme nástřikem, aby byla opravdu rovnoměrná) a vypínač putuje do pece podruhé na tzv. ostrý výpal. Po něm už pak jen případně dostane speciální malovaný „kabátek“ podle toho, co si zákazník objednal, nebo co jsme společně v dílně vymysleli. A ještě něco – používáme vodou ředitelné a 100% ekologické glazury.   

Každý kousek je ručně dělaný originál a vzniká přibližně tři týdny. Běžná garance dodání je 30 dnů. 

Když zhasnete nebo rozsvítíte, vždycky uslyšíte strašně příjemný cvaknutí… 

Jak to vlastně vypadá v dílně?  

Pracují u nás samé ženy. Ne, že bych tuhle kombinaci nějak úmyslně vybíral, vzniklo to spíš vývojem situace. Tvary a návrhy vymýšlíme společně, s vlastním nápadem může přijít každý z týmu. Velkou část zpracování vypínačů tvoří jemná ruční práce, speciálně pak ta fáze, kdy se skoro hotový produkt zdobí a maluje. Je to umělecká práce, který si v ničem nezadá třeba s prací zlatníka. Ručně ale děláme všechno, co se týká samotné výroby vypínačů. Od prvního hnětení až po zabalení do krabice.  

Říkáte, že vypínače a zásuvky vyrábíte výhradně ručně. Je něco, v čem vám naopak pomáhají moderní technologie?  

Úplně ve všem! Ruční práce se týká samotné výroby, jako firma jsme dnes 100% digitální. Všechno, od logistiky přes sklady a objednávky, vedeme elektronicky. E-shop momentálně nechceme, hlavně proto, že si umíme své zákazníky najít na sociálních sítích a internetu sami. Jsme aktivní na Facebooku i Instagramu. Na Fb máme aktuálně kolem 70 tisíc fanoušků. A dokážeme vám udělat i on-line simulaci vzhledu „na dálku“ jen na základě fotky.  

Na webu máme nabídku čtyř základních typů (a další novinku se chystáme pustit do světa), ale dokážeme splnit skoro každé přání zákazníka co do barvy nebo tvaru. Vyhýbáme se jen těm, kde bychom porušili něčí autorská práva, ať už jde o oblíbený produkt nebo značku. Vypínač LEGO nebo zásuvku s cibulákem od nás tedy nedostanete. Jinak zvládáme cokoliv. Všechny naše výrobky mají navíc příslušné odborné certifikáty.  

Neprodáváme jen zboží. Rozdáváme radost. 

Je možné vaše vypínače někde vidět naživo?  

Určitě ano. Pokud chcete vidět a vlastníma rukama si osahat, jaké by to bylo, mít konkrétní vypínač u vás doma na stěně, pošleme vám Prezentační kufřík. Je už pak na zájemci, jestli se rozhodne svůj domov osadit našimi vypínači, nebo zkusí jinou variantu.  

A úplně nejlepší je přijet se osobně podívat k nám do galerie porcelánových vypínačů a zásuvek Mulier. Krhanice jsou 30 kilometrů od Prahy směrem na Benešov, po domluvě jsme k dispozici prakticky skoro kdykoliv. Moct si osahat vypínač vlastníma rukama je úplně jiný zážitek než klikat na internetu na fotky.  

Máte mezi „svými“ vypínači nějakého favorita, oblíbený tvar, design?  

Ani ne, já je mám rád všechny 😊. Jeden firemní unikát by se ale našel. Jde o společný projekt z roku 2018. Ke stoletém výročí vzniku Československa jsme vyrobili speciální vypínač Mulier Erb zdobený zlatem. Na jeho vrcholu sedí replika Svatováclavské koruny s modrým spinelem, českým granátem a rubíny. Zlatnickou práci na něm odvedl Radek Pros z Benešova, který podobně jako my dává ve svém oboru přednost kvalitní ruční práci před zjednodušenými postupy.  

Napadá mě – proč zrovna „Mulier“?  

Chtěli jsme pro firmu originální jméno, které by vystihovalo její duši. Nic prudce „trendy“, nic v angličtině. Návrhy padaly různé, až nakonec jsme díky Googlu našli latinskou verzi slova „žena“. Kromě známějšího „femina“ je to právě i „mulier“. Jméno se nám zalíbilo, dnes se za ním skrývají tisíce hodin jemné umělecké práce, spousta ženské energie, vytrvalosti a invence. A samozřejmě stovky typů zásuvek a vypínačů.    

Za těch pět let jste se dokázali prosadit na trhu, vybudovat stabilní firmu s originálním produktem, která navíc dává práci místním. Z čeho máte – když se podíváte zpět – největší radost? 

Kdysi dávno jsme se ženou jen vymýšleli originální kousek pro sebe, do svého domu. S výsledkem jsme se spíš chtěli pochlubit známým a kamarádům. V tu chvíli jsme rozhodně netušili, že by ruční výroba vypínačů mohla živit nás, a ještě další lidi. Později jsme udělali asi šest různých typů a oslovovali místní podnikatele, jestli by se něco podobného dalo prodat. Většinou jsme slyšeli, že NE 😊. Ale zkoušeli jsme to pořád znova.  

Oba jsme měli práci, která nás víc než v pohodě živila, byli jsme úspěšní. Celý život dělám věci nejlíp, jak umím. Dělal jsem tak svou předchozí práci, a platí to i teď. Přesto se to nedá srovnat. Naše vypínače a všechno, co s nimi souvisí, to je něco, co mi změnilo život, a v čem jsem se našel. Nevidíte jen produkt, ale i spokojeného zákazníka, kterému jste dokázali pomoct splnit kousek jeho snu. A tohle je něco, co mám rád, a co dokážu milovat.  

Děkuji za rozhovor.  

Více informací o nabídkách pro podnikatele najdete zde.