Náš projekt Svoboda není samozřejmost, ve kterém vybíráme důležité momenty z naší nedávné historie, pokračuje. Tentokrát jsme se zaměřili na svobodné podnikání po konci druhé světové války v takzvané třetí republice. Jedním z pilířů demokracie jsou právě schopní a houževnatí lidé s nápady, kteří své sny mění ve skutečnost. Během těch pár let mezi koncem války a komunistickým převratem, jich byla celá řada.
Chceme vám proto připomenout osudy podnikatelů, kterým minulý režim nevzal jen šanci svobodně se realizovat v otevřeném světě, ale často jim zničil i životy. Níže uvedené příběhy jsou od tuzemské organizace Paměť národa, která soustavně sbírá vzpomínky pamětníků důležitých historických událostí 20. století. Jejím hlavním koordinátorem je obecně prospěšná společnost Post Bellum.
My, kdo jsme dobu těsně po druhé světové válce nezažili, si už jen stěží představíme, jak obtížné muselo tehdy být zkoušet nastartovat normální fungování společnosti. Chyběly prostředky, infrastruktura, lidi, všechno. Přes všechny těžkosti dokázali někteří čeští podnikatelé a živnostníci své firmy postavit na nohy tak, že pomalu zase začínaly prosperovat. Blýskalo se na lepší časy.
A potom přišel komunistický puč v únoru 1948 a jeho následky. Stovky tisíc schopných Čechů byly za svou pracovitost, podnikavost a schopnosti režimem systematicky deptány, posílány do pracovních táborů a ničeny.
Sestavili jsme pomyslný žebříček pěti nejúspěšnějších z nich… těch, kteří mohli být elitou, o jaké dnes čteme v ekonomických médiích, kdyby osud nerozhodl jinak. Výsledky zmařeného podnikání jim tím po takové době sice nevrátíme, ale je důležité jejich osud připomínat. Kromě článku jsme tyto příběhy připomněli formou SMS. Protože svoboda není samozřejmost… ani v podnikání.
Miluška Havlůjová – pila na Voltuši
Možná nejúspěšnější českou podnikatelkou by se stala, kdyby její rodinu nepřipravila Národní správa o velmi úspěšně expandující pilu na Voltuši a nesebrala veškeré rodinné úspory. Miluška sama pětiletým pobytem ve vězení „doplatila“ na snahu očistit otcovo jméno. „Sebrali mě 26. května 1953. Pak mě jednou přivedli k výslechu. Na věšáku visely moje šaty, rozložený papíry a referent říká: ‚Můžete se jít dívat z okna…‘. V Konviktský jezdila paní s kočárkem s dítětem starým, jako jsem měla doma. Referent říká: ‚Když podepíšete spolupráci, pustíme vás domů. Tady jsou šaty.‘ To byla jedna z nejhorších chvil v mém životě. Odehraje se ve vás všechno možný. Jsem věřící člověk a v tu chvíli bezradnosti jsem se začala modlit: ‚Pane Bože, prosím Tě, pomoz mi, Bože pomoz mi.‘ Najednou mi bylo jasný, že to prostě podepsat nemůžu.“
Jindřich Hašek – zemědělství
Rodině Haškově režim v rámci kolektivizace zabavil pole a statek, otce označil za kulaka a ve vykonstruovaném procesu uvěznil. Jindřicha následně vyloučili ze střední školy a po absolvování vojny u PTP směl dlouhé roky pracovat jen v dolech. „Jak je možné, že tři pobudové si jen tak přijdou na vaše hospodářství a řeknou: Ve jménu lidu vám toto hospodářství zabavujeme.“
Milan Štěpánek – dřevo, uhlí, autodoprava a další
Rodina Štěpánkových provozovala rozsáhlé podniky od zpracování a distribuce dřeva, obchodování s uhlím, přes výstavbu rodinných domků, až po vlastní pražírnu kávy, výrobnu cikorky či autodopravu. To všechno bez nároku na odvolání znárodnili komunisté.
Věra Pytlíčková – knihkupectví
Rodina, v níž Věra vyrůstala, půlstoletí budovala prosperující knihkupectví ve Vyškově. Přečkalo i nacistickou okupaci. Osudným se mu stalo až tzv. znárodnění v roce 1949, kdy z tehdejší několikamiliónové hodnoty (dnes miliardy), zůstalo rodině doslova pár korun.
Jan Sedláček – zemědělství
Po komunistickém převratu rozsáhlá rodová pole na Valašsku násilím zkolektivizovalo místní JZD. „Náhradou“ rodině přidělilo nepřístupnou a neúrodnou půdu.
Podobně smutných osudů bychom v archivech našli velké množství. A možná, že několik jich máte i vy sami ve svém okolí. Stačí se zeptat pamětníků. Nechat si vyprávět, jak probíhala kolektivizace venkova, znárodnění podniků, „očištění“ škol od potomků buržoazních rodičů a kulaků… a poslouchat. A pamatovat si, že svoboda není samozřejmost. Více se o našem dlouhodobém projektu dozvíte zde.
