Fotbalový RADAR: Prohnilý argentinský fotbal může uzdravit jen nová krev. Vsaďte na Dybalu!
3 min. čtení Před 8 dny
Zemi Diega Maradony stíhá jedna špatná zpráva za druhou. Všechno začalo v roce 2014 smrtí prezidenta asociace Julia Grondony, jenž vládl přesně 35 let. Muž, který byl i druhým nejvyšším mužem FIFA, měl kontroverzní pověst. Jedni ho označovali za konspirátora číslo 1, jiní jej považovali za záruku stability a funkčnosti argentinského fotbalu. Po jeho úmrtí vyplavaly na povrch korupční skandály, do nichž měl být zapleten dlouholetý šéf i jeho nástupce Luis Segura. Ten byl také po dvou letech z funkce odvolán kvůli machinacím s platbami za televizní práva. S penězi v Argentině každopádně není vše v pořádku. Řada klubů se i kvůli zmíněné aféře zmítá v ekonomické krizi. Hráči nedostávají výplaty a rozhodli se stávkovat. Některé zápasy nejvyšší soutěže kvůli tomu byly odloženy. Blbou náladu přiživila i poslední zklamání z výsledků národního týmu na velkých mezinárodních akcích. Argentina sice dala dohromady papírově nejsilnější mužstvo ve své historii, ale ani takové hvězdy, jako jsou Lionel Messi, Gonzalo Higuaín, Sergio Agüero či Ángel Di María nedokázaly vybojovat vytoužené zlato. A to na to během dvou let měly tři pokusy. Nejdřív finále mistrovství světa v Brazílii a pak dva zápasy o zlato na Copa América. Pokaždé se musely spokojit jen se stříbrem.
Už to není Messiáš
Že je cosi shnilého ve státě argentinském, naznačují i Messiho slova během loňského turnaje ve Spojených státech. Když v Houstonu marně čekal se spoluhráči na odlet letadla do New Jersey, ulevil si na svém instagramovém účtu: „Argentinská fotbalová asociace, to je katastrofa.“ Ve špatné organizaci a pošramocených vztazích je zapotřebí hledat příčiny toho, proč Messi v reprezentaci neodvádí tak kvalitní výkony jako v Barceloně. A proč ještě za Argentinu nic pořádného nevyhrál, zatímco v klubu sbírá trofeje jako na továrním páse. Po prohraném finálovém duelu s Chile také božský Leo ukončil kariéru v národním mužstvu, ale brzy si to rozmyslel a vrátil se. Moc štěstí však nepřinesl. Argentinci se v kvalifikaci světového šampionátu trápí. Z Venezuely a Peru si přivezli jen po bodu, v Brazílii a Bolívii dokonce prohráli. V tabulce jihoamerické zóny jim patří až pátá příčka a hrozí jim tedy baráž, nebo dokonce úplné vyřazení. Něco takového je skoro nemyslitelné. Vždyť na setkání světové elity nechyběli od roku 1970. Když však nezvládnou podzimní těžké prověrky v Uruguayi a Ekvádoru, můžou klidně vypadnout. Messi v nejbližší době každopádně moc nepomůže. Svou frustraci z nepovedené reprezentační sezony si vylil v březnovém zápase s Chile, v němž slovně inzultoval asistenta rozhodčího a vyfasoval distanc na čtyři utkání.
Další jobovka přišla před pár dny. Trenér Edgardo Bauza byl v rozehrané kvalifikaci odvolán. Jakožto dvojnásobný vítěz Poháru osvoboditelů přicházel v létě s velkými ambicemi, ale nakonec nevydržel ani rok. Argentina tedy hledá nového spasitele. Všechno zlé je však k něčemu dobré. V kritické situaci může dát šanci talentovanému mládí. Paulo Dybala ukazuje, že v 23 letech už je hotovým hráčem pro velké zápasy. Jeho letošní výkony v dresu Juventusu Turín jsou obdivuhodné. V Serii A táhne Starou dámu za obhajobou titulu a skvěle se prezentuje také v Lize mistrů. V úterním čtvrtfinále s Barcelonou zastínil i samotného Messiho. [blog_program_info id="13328769"] Bylo to symbolické střídání stráží. Na jedné straně poněkud vyčpělá hvězda bez chuti a zápachu, na druhé straně hladový dravec s nápady, brilantní technikou, usilovnou týmovou prací a zdrcující koncovkou. Ano, Dybala a nikoli Messi je teď tím, do koho by v Argentině měli vkládat své naděje. Třeba právě on bude hráčem, který z reprezentace udělá opravdový a soudržný teamwork, a ne jen soubor individualit. Může tím vyléčit bolavý vřed prohnilého argentinského fotbalu. [blog_program_info id="13404647"]
