Liverpoolští fanoušci prožili další déjà vu. Opakuje se jim stále jeden a tentýž výjev: znovu a znovu si dělají šance na cennou trofej a znovu a znovu si těsně pod vrcholem prožívají trpké zklamání. Jen sám Jürgen Klopp během svého patnáctiměsíčního působení na Anfieldu dotáhl svůj celek do dvou pohárových finále a obě prohrál.
Středeční porážka se Southamptonem v semifinále EFL Cupu znamená, že čekání na velký úspěch se protáhlo už na pět let.
[blog_program_info id=“11643487″]
Když se tak dlouho ocitl na suchu Arsenal, sílil tábor kritiků a odpůrců Arséna Wengera. Klopp má výhodu v tom, že ve funkci nepůsobí ještě tak dlouho. Navíc si svým charismatem, otevřeností a sympatickým vystupováním získal na svou stranu média i nestranné pozorovatele. Ještě tedy není pod takovým tlakem.
Přitom se pravidelně dopouští chyb a nic nenasvědčuje tomu, že by je v dohledné době napravil.
Jak je důležité míti Philippeho
Základní problém tkví v tom, o čem jsem psal už v říjnu 2015 po odvolání Brendana Rodgerse.
V Liverpoolu i po změně manažera dál ponechávají v mužstvu průměrné hráče a nechápou, že s nimi nemůžete dosahovat špičkových výsledků. Brankáři na vrcholnou úroveň nestačí, pořádný stoper je tam jenom jeden a na levého beka museli přeškolit hráče, který z minulého klubu odešel proto, že chtěl hrát středního záložníka. Kdybych měl jmenovat hráče, které bych chtěl do svého týmu, vybral bych si asi jenom dva: Philippeho Coutinha a Sadia Maného.
První jmenovaný prodloužil smlouvu, ale kdo ví, zda to nedopadne jako s Luisem Suárezem či Fernandem Torresem. Oba pochopili, že pokud chtějí opakovaně zažívat velké úspěchy, musejí odejít. Proto přestoupili do klubů, kde vyhráli Ligu mistrů.
A pokud jde o Maného, ten samozřejmě je schopen pozvednout Reds k výšinám, jenže momentálně reprezentuje Senegal na Africkém poháru národů. A adekvátní náhrada za něj v kádru není.
Místo budíčku večerka
Coutinho to tedy musí táhnout sám, jenže po zranění ještě není v takovém laufu. Právě zdravotní problémy klíčových hráčů decimují tým a jsou jednou z příčin špatných výsledků. A to Liverpool nehraje evropské poháry! V opačném případě by byla marodka ještě rozsáhlejší.
Upozorňoval na to i světoznámý fitness kouč Raymond Verheijen. Podle něj je chyba v tréninkovém procesu, kde Klopp své svěřence neúměrně zatěžuje, jelikož nerozumí principům periodizace.
Já jsem jen laik, ale už na podzim mi bylo při sledování zápasů Liverpoolu jasné, že takto intenzivní herní styl nelze vydržet po celou sezonu. Vzpomeňte si, jak loni ke konci zhasnul Tottenham, jehož způsob hry je velmi podobně náročný a vyčerpávající – kontrapresink založený na neustálých krátkých sprintech a důrazném atakování soupeře už v zárodku útočných akcí.
Byl jsem přesvědčen o tom, že jakmile se nahrne víc zápasů za sebou, Reds dojde benzin. A to se také stalo. Ještě na Silvestra sice vydřeli výhru nad Manchesterem City, jenže James Milner hned po zápase mluvil o nejhorším výkonu v sezoně. Místo toho, aby to spoluhráči brali jako budíček, byla to předzvěst velkého útlumu. Od té doby Liverpool v sedmi mistrovských utkáních porazil jen Plymouth ze čtvrté ligy.
Bez plánu B(enteke)
Během této série dal pouhých šest gólů a třikrát vyšel střelecky naprázdno. Proti Southamptonu měl místy drtivou převahu, jenže zahazoval šance a těžko se probourával do zatažené obrany. Neexistoval plán B – stereotypní dobývání šestnáctky ke změně nevedlo.
To zase podle mého soudu souvisí s tím, že Klopp spoléhá spíše na pohyblivé útočníky nabíhající si do šancí, než aby měl klasického centrforvarda-rozbíječe. Proto se zbavil Christiana Bentekeho, který se do koncepce nehodil. Jenže právě takový typ mu v současnosti chybí. Jiné kluby na podobné silově vybavené hrotové hráče úspěšně sází – Zlatan Ibrahimovič, Diego Costa či Romelu Lukaku patří k nejlepším střelcům v Anglii.
Je to zvláštní pohled na fotbal. Klopp měl kdysi v Dortmundu fyzicky ideálně stavěného a střelecky disponovaného Roberta Lewandowského, s nímž vyhrál titul a postoupil do finále Ligy mistrů. Jakmile Lewandowski odešel a nebyl patřičně nahrazen, Dortmund dlouho bojoval o záchranu. A to prostě není náhoda.
V Liverpoolu jsou bezesporu zajímaví útočníci. Třeba takový Daniel Sturridge. Jenže ten často bývá buď zraněn, nebo po návratu na hřiště potřebuje prostor na adaptaci. Zvláště po tom, co předvedl proti Southamptonu, bych se nedivil, kdyby s ním Klopp definitivně ztratil trpělivost.
Hraje se o všechno
Na podzim mě Reds zaujali několika fantastickými výkony. Na Arsenalu, s Hullem či s Watfordem ukázali, že umějí hrát krásný ofenzivní fotbal a stále disponují nejlepším útokem v Premier League. Jenže přítomnost už není tak růžová. Pokud nezvládnou nadcházející domácí ligové zápasy s Chelsea a Tottenhamem, můžou na první titul od roku 1990 definitivně zapomenout.
Dokonce jim hrozí, že přijdou o místo v první čtyřce. A pak už by se asi Kloppova pozice začala přetřásat.
Byla by škoda, kdyby odešel. Buduje mužstvo pro budoucnost a má v něm řadu perspektivních fotbalistů, jež vrchol kariéry čeká teprve za několik let.
Musí se ale poučit. Není v tom sám. Stačí se podívat na Pepa Guardiolu.
