Tottenham Jiřího HOŠKA: Harry + Harry – Two of our own…
2 min. čtení Před 2 dny
Harryho Kanea opěvují fandové Tottenhamu chorálem „He is one of our own,“ myšleno je to jeden z našich odchovanců. Kanonýr před pár dny v rozhovoru pro klubové stránky přiznal, že při tomto popěvku pořád dostává husí kůži. Jenže po mimořádně dramatickém a neméně šťastném vítězství 3:2 doma nad West Hamem, spustilo White Hart Lane netradiční mnohohlas: „They’re two of our own…“ Poctu být přiřazen do jedné množiny ke Kaneovi, který se spíš rychle než pomalu stává klubovou legendou, si famózním výkonem vysloužil další produkt akademie Tottenhamu, 20letý Harry Winks. Malý vzrůstem, ale velký srdcem i fotbalovým uměním, nastoupil vůbec poprvé v Premier League za Hotspur v základní sestavě. Odvděčil se nejen výtečným výkonem (úspěšnost přihrávek 85 procent, 80 dotyků míče), ale taky důležitým gólem, kterým v 51. minutě vyrovnával na 1:1. Mauricio Pochettino sklízí od svého příchodu na sever Londýna chválu expertů za to, jak dává šanci mladíkům, a nebojí se upřednostňovat před drahými posilami. Nominace záložníka Winkse, který svou branku oslavil skokem do Pochettinova náručí, ale částečně byla dána omezenými možnostmi našeho prořídlého kádru, a skutečností, že už v úterý čeká Tottenham stěžejní zápas v Lize mistrů v Monaku. [blog_program_info id="9950455"] Podle zákulisních zvěstí se právě na něj šetřili stále ne zcela zdraví Alderweireld s Lamelou, stejně jako částečně Alli se Sonem, kteří příšli proti West Hamu na hřiště až v druhé půli.
Snad jsem nevzbudil malého souseda
V posledním měsíci jsem na těchto řádcích chytal za hlavu, kterak Spurs nedokázali velmi dobré výkony v zápasech s množstvím šancí (hlavně West Brom, ale taky Leicester) přetavit ve vítězství. Proti Kladivářům kluci s výjimkou prvních 20 minut a samotného závěru nehráli vůbec dobře, a ač West Ham spolu se svými „kohoutími soukmenovci“ rád nemám, musím přiznat, že byl po většinu zápasu lepší a fotbalovější. Jenže tenhle sport dokáže být krutý a přináší spoustu paradoxů. Harry Kane, který není 89 minut skoro vidět, dá v samém závěru během 160 vteřin 2 góly (jeden z trochu sporné penalty) a obránce West Hamu Winston Reid, který byl do té doby snad nejlepší hráč zápasu, stihne v nastavení nasbírat 2 žluté karty. Prostě crazy. Doufám, že sousedovic roční dítě zrovna nespalo, protože ho můj řev musel tutově probrat.
Dean prostě musel
Možná samostatný článek by si zasloužil sudí Mike Dean. Tenhle olysalý chlapík dlouho nepotvrzoval pověst rozhodčího, který údajně dlouhodobě nadržuje Spurs. Po celý zápas se sčítaly momenty, kdy mohl po kontaktech v šestnáctce Hammers „fouknout“ desítku, ale pan Dean to neudělal. I fotbalový laik ale musel podvědomě cítit, že polodeliktů West Hamu (a tím pádem nespravedlností vůči Tottenhamu) je už pomalu ale jistě příliš. Když tak v nastavení v rohu pokutového území sedl Nordveit na lep Sonově zasekávačce, a trefil jeho stojnou nohu, neměl jsem nejmenších pochyb o tom, že Mike Dean mimo záběr kamery ukazuje na penaltový terčík. A taky že ukazoval… V sobotu dlouho rozpačití Spurs tak nakonec velmi šťastně natáhli svou sérii ligové neporazitelnosti na 12 zápasů od začátku nové sezóny. Pokud by ale podobně zahráli za týden na Stamford Bridge, Chelsea je jasně „přejede…“
