První ligovou porážku přichystali v Anglii Pepu Guardiolovi Spurs. I když jsem tušil, že nám z tohoto zápasu může něco kápnout, nemyslel jsem si, že to bude naprosto zasloužená výhra, která se začala rodit už od výkopu.
Bez Kanea a Dembélého a s Dierem 70 minut jen na lavičce předvedl tým tak vyzrálý, rychlý a dynamický fotbal, který svou kvalitou strčil do kapsy snad všechna dosavadní vítězství pod Mauriciem Pochettinem.
Už jsem v podání Spurs viděl opakovaně brutálně vysunutý presink, ale proti Citizens ho Poch donutil posunout na maximálně riskantní úroveň. Hon na rozehrávku City zkusil vcelku úspěšně už ve středu Celtic Glasgow. Když se ale k tomu přidala větší individuální kvalita Totáče, odhalila se slabina Guardiolova, stále se ještě sehrávajícího ansámblu. 4 až 5 našich hráčů se vrhalo kupředu už v okamžiku, kdy si Claudio Bravo bral míč do ruky.
Sestřih zápasu Tottenham – Manchester City 2:0:
[fve]https://youtu.be/AjKIeso6Sf8[/fve]
Přečtěte si taky: Tottenham Jiřího HOŠKA: Dá/Má se ve fotbale nenávidět?
Manchester neměl drtivou většinu zápasu klid na rozvážnou rozehrávku ve středu pole se svojí klasickou překvapivou přihrávkou a náběhem za obranu. Pochettino udělal naprosto správně, když posunul Heung-Min Sona, hrajícího ve špičkového formě (v posledních 7 zápasech bilance 6+2), na hrot útoku. Sonny byl chvilku koncový hráč, chvilku křídlo, ale bezesporu i první bránící hráč Tottenhamu. I když tentokrát neskóroval, nedal fanouškům Kohoutů ani na vteřinu důvod postesknout si ohledně absence Harryho.
Spurs působili tak sebevědomě a měli zápas herně tak pod kontrolou, že jimi neotřásla ani Lamelou trestuhodně zahozená penalta.
Já tedy místo druhého poločasu sledoval hlavně projev premiérky Theresy Mayové na konferenci Konzervativní strany v Birminghamu, ale ze záznamu jsem všechno dohnal.
Kandidátů na muže zápasu bylo několik, ale jak experti Sky Sports (podle Thierryho Henryho byli Spurs fantastičtí – díky, Thierry!), tak fandové Spurs viděli vyhrát Victora Wanyamu. I když Keňan zase relativně brzy vyfasoval žlutou, připomínal zatraceně pohyblivý a předvídavý betonový blok. Ale dá se bez uzardění prohlásit, že všichni boys zahráli zcela mimořádně.
Bylo by urážlivé nezařadit Tottenham mezi kandidáty na titul, jestliže mezi ně řadíme Arsenal a Liverpool. Spurs bezesporu patří do stejné škatulky.
To neřekl Hošek, nýbrž hlavní fotbalový korespondent BBC, na chválu většinou dosti skoupý Phil McNulty.
Řečí čísel se má věc tak, že Tottenham začal ligu výsledkově nejlépe od sezony 1960/61. Jak pro nás tehdy sezona dopadla, asi laskavý čtenář ví. A kdo neví, ten snadno dohledá.
S úctou a se sklenkou Glenlivet se v příjemném rozmaru loučím…
