Realita je ovšem jiná. Být fotbalovým trenérem, který má za úkol se svým týmem postoupit přes předkola do evropských pohárů, je určitě nelehké poslání. Pro klub nejdůležitější zápasy sezony se odehrávají ještě před startem domácí soutěže.
Přes léto v týmu došlo k několika změnám, společnou řeč a hierarchii na hřišti tým teprve hledá. A na ostré pohárové bitvy, ve kterých půjde o všechno a kde na hráčích bude ležet obrovské břemeno zodpovědnosti, vás nepřipraví ani sebeobtížnější soupeř v přátelských zápasech.
Jak ale tedy uspět?
Není to tak složité.
Tady je jednoduchý návod:
Kdybych byl fotbalovým trenérem před důležitým zápasem předkola evropského poháru, tak…
- absolutně ignoruji jakékoliv spekulace v médiích o roli favorita, papírových předpokladech a o nutnosti soupeře přehrát/převálcovat/přestřílet. Ať si novináři píší a mluví, o čem chtějí, fotbalová krása je to poslední, co mě bude zajímat,
- to samé také řeknu svým svěřencům přímo v kabině,
- předkola evropských pohárů jsou klasické pohárové nebo turnajové zápasy, každá chyba rozhoduje a můžete jí udělat i v utkání s divizním soupeřem,
- proto bude moje taktika založená hlavně na základní premise neinkasovat a odvést dokonalou práci v defenzivě, kde nesmí za žádnou cenu nikdo riskovat, naopak základem je hra na jistotu,
- vzhledem k tomu, že moji ofenzivní hráči nenabrali střeleckou pohodu ze soutěžních zápasů, nebudu ve složení útoku přehnaně experimentovat, vsadím spíš na hráče s fyzickými předpoklady (síla ve vzdušných soubojích, rychlost) než na „zkušenější a ostřílenější“, kteří ovšem po fyzické stránce zaostávají nebo jsou jen průměrní,
- herní systém přizpůsobím tomu, na co jsou hráči zvyklí,
- důraz na defenzivu ovšem neznamená, že do obrany vedle sebe vyskládám pět buldoků a budu si myslet, že to samo o sobě zvýší pevnost defenzivy, rozhodující je pro mě střed hřiště, kde útoky soupeře nabírají rychlost, právě tam je potřeba soupeře eliminovat a přehrát, pokud soupeř rozvine rychlý útok na statickou obranu (i když početně bohatou), má výhodu.
Přečtěte si taky: Nastavený čas Milana ŠTĚRBY: Zaklínadla fotbalového trenéra
Co mi z toho vyplývá:
Zvolím systém 4-2-3-1 s dvojicí z minulé sezony sehraných stoperů (pakliže v minulé sezoně neprosluli pácháním fatálních hrubek), kraje obrany musejí být rychlé, ovšem kladu důraz na stoprocentní plnění defenzivních povinností, doplňování útoku na křídlech a především chytrost (v případě hrozby přečíslení nebo propadnutí v defenzivě raději přerušit hru pokud možno ještě na polovině soupeře.
Zvolím dva defenzivní štíty, jednoho důrazného, druhého dobře rychlostně vybaveného a dobrého rozehrávače. Ofenzivní záložník musí s touto dvojicí dobře spolupracovat a tihle tři se musí vhodně zastupovat ve vyplňování prostoru (především v místě před stoperskou dvojicí musí být vždycky alespoň jeden hráč zálohy).
Na křídlech bych se nebál experimentovat. Přivedli mi před sezonou nového křídelníka? Je mladý, drzý, rychlostně vybavený a má touhu se ukázat v novém angažmá. Tohle je zápas přesně pro něj.
A v útoku? Chci v tomhle systému útočníka, který je díky svým fyzickým předpokladům schopný pokrýt míč v případě dlouhého nákopu od brankáře nebo obránců, je nebezpečný zakončovatel.
Na polovině soupeře chci jednoduchost, přímočarost, rychlost, snahu o včasné doplnění v pokutovém území. Zvláštní pozornost v přípravě pak budu klást na bránění standardních situací soupeře (budu preferovat osobní bránění „chlap na chlapa“) i na vlastní stadnardky, které se mohou stát rozhodujícím momentem celého dvojutkání.
[blog_program_info id=“8422729″]
