Je snad logické, že nakonec vyhrál tým, který měl po celý turnaj evidentně potíže vyhrávat? Že uspěl ve finále, v němž hned v úvodu musela odstoupit jeho ikona a nejvýraznější hvězda? Že turnaj nejlepších fotbalistů Evropy nakonec rozhodl rodák z afrického státu Guinea-Bissau? Že tento hráč, tedy Éder, měl v posledních letech potíže výraznější se prosadit na klubové úrovni a přišlo mu vhod nouzové hostování v Lille?
Ne, logiku v tom rozhodně nehledejte. Je to ale fotbal. Živá hra, která žije praxí, nikoliv teorií. V praxi se tedy ukázalo, že Evropa je schopna i v dobách současné nejistoty uspořádat monstrózní a grandiózní akci a zvládnout desetitisíce lidí v pohybu.
Že je Francie, podle mnohých se nacházející v nejkrizovější fázi své moderní historie, schopna uspořádat tak velký a nakonec i velmi výdělečný turnaj a zvládnout přitom četné rizikové faktory.
Samozřejmě, mnoho fanouškovských výtržností a potyček se odehrálo, ale skoro vždy mimo hranice stadionů. Pod horkým francouzským sluncem, s jistou hladinkou alkoholu v krvi a nejistou hladinou inteligence v hlavách jistých mladíků, kteří se navíc potulovali v divokých smečkách, se tomu nedalo zcela vyhnout.
Stadiony však velkému bezpečnostnímu riziku naštěstí odolaly a my si jako Evropané můžeme zhluboka oddechnout. Vždyť podle mediální masáže musel každý čekat, kdy a kde to poprvé „bouchne“.
Ale zřejmě i potencionální teroristé se dívali na fotbal. A bylo opravdu na co! Nechci rozhodně říct, že každý úsek každého zápasu byl k pomilování, ale celkově zábava zvaná fotbal fungovala na vysoké úrovni – na hřištích i v hledištích.
Nádherný barvitý kolorit opravdu někdy více bavil v ochozech než na kolbištích, ale i proto nás přece fotbal fascinuje, ne?
Malé mistrovství světa
Oproti logice a mnohým očekáváním se nakonec neukázalo jako jednoznačně chybné ani rozšíření počtu účastníků závěrečného turnaje Eura. Bylo to vlastně takové malé mistrovství světa.
Vždyť – ruku na srdce – při světových šampionátech dokážou běžně stačit tempu evropské kopané jen reprezentace Argentiny a Brazílie. Kdo by řekl, že se trpaslíci typu Walesu a Islandu stanou tak výrazným a cenným oživením turnaje?
Že se bude dát dívat se zájmem i na výkony Maďarska či Albánie? Opravdu se vám zdá, že při mistrovství světa by pro nás byly větším lákadlem například výběry Egypta, Austrálie, Japonska či Kolumbie?
Zkrátka a dobře – fotbalové léto ve Francii vyšlo oproti očekáváním! Očekávání totiž v lidských hlavách řídí logika. A fotbal ji naštěstí postrádá…
