A protože nebude ani FA Cup, ani Liga mistrů (vtip), stává se Arsenal týmem, který svou jedinou letošní trofej získal v prvním zápase: Community Shield. Ano, to je velmi významná trofej a letos ji nezískal nikdo z Manchesteru, ani Chelsea, Tottenham, ani kupodivu Leicester, nejspíš proto, že o ni nehrál. [blog_program_info id="6847680"]
St. Totteringham’s Day
A tím tak nějak tahle sezona končí. Je tu ještě samozřejmě souboj o místo v Top Four, ale upřímně už na to asi nemám emoční sílu. Jediné, co bych si opravdu upřímně přál, je, abychom nakonec skončili před Tottehamem, protože by byla škoda přerušit (byť na jediný rok) tradici St. Totteringham´s Day, kterou držíme již od roku 1995. Pro toho, kdo by nevěděl, co tento svátek obnáší: je to den, kdy se můžeme posmívat fanouškům Tottenhamu, že jejich tým definitivně znovu skončí za námi. Mimochodem, tenkrát to byla docela podobná sezona té letošní – titul vyhrál Alan Shearer v doprovodu Blackburn Rovers, co se teď plácají někde v 2. lize. [blog_program_info id="6847680"]
Film o Leicesteru
Titul letos vyhraje Leicester, pokud se mu nepřihodí to, co Liverpoolu před dvěma lety. Teď už bych jim to přál. Peter Morgan o nich napíše nějaký pěkný film, jako byli kdysi Damned United, v létě se to rozpadne a rozprodá (Mahrez by se moc hodil, moc, takže nejspíš skončí v Chelsea) a léta se na to bude vzpomínat.
Akorát to znamená, že Arsenal propásl od posledního titulu v roce 2004 asi tu nejpříhodnější sezonu, kdy se dala liga vyhrát. Chelsea rozložená, United rozložení, City rozložení – co asi tak chcete víc? Letos se to dalo uhrát, vlastně to byla povinnost, srovnejte si kádry Leicesteru (při vší úctě, který mu letos náleží) a Arsenalu. Tohle už není otázka peněz jako v posledních deseti letech. Tady jde o něco mnohem smutnějšího.
Kde se to zlomilo?
Mezi každoroční povinnosti fanoušků Arsenalu patří úvahy, kde se to letos zlomilo. Měl bych pár námětů: hned v prvním zápase, kdy jsme prohráli doma s West Hamem. Když jsme prohráli na Chelsea. Když jsme prohráli s West Bromwich Albion. Když jsme dostali čtyři góly se Southamptonem. Když jsme prohráli i doma s Chelsea. Když jsme nevyhráli na Tottenhamu... Nebo když se zranil Cazorla, Wilshere, Coquelin (to jsem tu ale psal už ve chvíli, kdy se to stalo), Rosický, Ramsey.
Ale možná je pravda bohužel jiná, jednodušší a tohle všechno shrnuje. Arsenal neumí ligu vyhrát. Umí hrát opravdu moc pěkně. Dokáže jako jediný v lize porazit dvakrát Leicester, smáznout Manchester United, heroicky složit Manchester City. Ale neumí odehrát 38 zápasů tak, aby vyhrál celou ligu. Jako by to zůstalo někde na starém Highbury, tam, jak je dneska park a luxusní byty. Na Emirates, kam jsme se stěhovali slavně přesně před deseti lety, to nepřešlo a Wenger, znovu, se všemi poctami, co mu za těch 20 let patří, už nedokáže zopakovat stará kouzla a triky. V Arsenalu hrají světoví fotbalisté: Özil, Sánchez, Čech, evropská třída Bellerín, Koscielny, Cazorla, Ramsey, nakonec i Giroud – ale není tam ani Henry, ani Vieira, kteří věděli, že když budou chtít, budou taky vědět, jak titul vyhrát. Takže zase v srpnu. A ještě jednou gratulace Leicesteru, zaslouží si to. A opovažte se to ještě pustit Tottenhamu! [blog_program_info id="6847680"]
