Arsenal Jindřicha ŠÍDLA: Ještě nic nekončí, jedeme dál! I díky zázračnému chlapci, jehož objevil Wenger

Koho zajímá FA Cup

Začalo to minulou neděli vypadnutím z FA Cupu. Doma s Watfordem. Jenže upřímně: koho to zajímá? Co to je za soutěž, ten FA Cup? Naprosto nesouhlasím s přeceňováním tohohle sranda poháru jen proto, že to je nejstarší fotbalová soutěž na světě a že se finále hraje někde ve Wembley. Vždyť je to legrační, všichni víme, že to je soutěž útěchy pro ty, co už deset let nemůžou vyhrát nějakou opravdovou trofej, takže si pak můžou namlouvat, že je všechno v pořádku a oni jsou pořád velký klub.

Navíc jsme to teď vyhráli dvakrát za sebou, takže by nás to stejně netěšilo tolik jako třeba v roce 2014, kdy jsem stál v James Joyce na stole a řval, jak kdybychom vyhráli nějakou opravdovou trofej – a že to bylo nějaké slavné vítězství! Nad Hullem! 3:2! V prodloužení. Jenže letos jsme se potřebovali soustředit i na další soutěže, v nichž hrajeme o nejvyšší příčky. Třeba na Ligu mistrů. Vydrželo nám to po Watfordu celé tři dny, do zápasu na Camp Nou.

Smůla v Lize mistrů – za Barcelonu hraje Messi

Takhle: stejně už nebylo po zápase na Emirates (1:2) moc o co hrát, a navíc jsme zase měli neskutečnou smůlu. Nejvíc na skutečnost, že za Barcelonu hraje Messi, Neymar a Suárez. (S potěšením jsem zjistil, že se některé jistoty nemění – Suáreze nesnáším stejně, jako když hrával za Liverpool.) 1:3 je velmi důstojný výsledek, nadějný bojovný výkon, zvlášť když o nic nešlo. [blog_program_info id="6642639"] Vypadnout šestkrát za sebou v osmifinále Champions League se může zdát jako poněkud nudné, ale na druhou stranu: kdo hrál šestkrát za sebou v osmifinále CHL, ha? A proč vždycky vypadneme v osmifinále CHL? Abychom se mohli soustředit na ligový finiš, boj o TOP 4 a – postup do Ligy mistrů a jejích vyřazovacích bojů. A zatím to vždycky vyšlo. Co by za to dali... třeba ve Spartě, že ano.

No a tím se dostáváme k Premier League. Odjížděl jsem na víkend do šumavských lesů tak trochu smířen, že v sobotu večer zapijeme po zápase na Evertonu konec sezony. Ani jsem to nechtěl vidět, takže když jsem zrovna stoupal na Klostermannovu rozhlednu na Javorníku a na mobil mi začaly najednou chodit zprávy, ignoroval jsem je. Nenechám si zkazit výlet se ženou. Pak jsem to přece jen nevydržel – a pak už mobil nedal z ruky. Vlastně nevím, co jsou větší nervy, sledovat Arsenal v televizi, nebo na Twitteru? [blog_program_info id="6631785"] Teď už můžu říct, že jsem vítězství 2:0 v Goodison Parku vlastně očekával. Kdo před týdnem říkal, že se má Wenger už konečně se všemi poctami rozloučit? Blbost. Kdo jiný by byl schopen najít Iwobiho, zázračného chlapce, z něhož roste nový Walcott?

Takže jak říkal klasik, nic nekončí, jedeme dál. 11 bodů na Leicester sice 8 kol před koncem není málo, ale už jsme dokázali za stejnou dobu ztratit i mnohem víc.

Fotbalista roku z Arsenalu

A kdyby to náhodou zase nevyšlo, jednu věc nám už nikdo nesebere. Nejlepším fotbalistou Česka byl v pondělí večer vyhlášen překvapivě Petr Čech – na rozdíl od sezon v Chelsea, kde na něj stejně skoro nešla střela, si letos titul plně zaslouží. Korunu mu předával šéf čínské firmy CEDC, co si právě kupuje Česko, prezident Miloš Zeman a Pelta. Nechci se nikoho dotknout, ale může se tímhle pochlubit Rooney, Kompany, nebo Terry?

Přečtěte si taky: Arsenal Jindřicha ŠÍDLA: Na poslední týden radši zapomenout

Foto: Reuters