Dějiny derby dvou nesmiřitelných pražských rivalů jsou staré přesně 120 let. První klání se konalo v březnu 1896 na Císařské louce, tehdy nazývané Královská.
„Bojovalo se na hřišti vytyčeném provazem s vypůjčenými skládacími brankami. Bez ohraničení čarami, pouze s praporky v rozích. Zápas řídil dr. Josef Rössler Ořovský, jenž jediný vlastnil anglický originál pravidel. Před začátkem bylo s kapitány obou mužstev Karlem Frejou ze Slavie a Rudolfem Rudlem ze Sparty mj. dohodnuto: čas bude měřit pomocník npor. Cífka, rozhodčí a oba kapitáni se musejí shodnout, zda případné góly byly dosažené v souladu s pravidly, na zapískání se musí hra přerušit,“ uvádí se v kapitole Boje, které obohatily historii.
[blog_program_info id=“6622326″]
První invaze fandů na hřiště
A právě zvláštní a na dnešní poměry nevídaná dohoda mezi rozhodčím a oběma týmy vedla hned v premiéře k vážnému sporu, který zavdal příčinu k letitému nepřátelství.
Jediný gól do slávistické brány byl totiž dodatečně odvolaný, načež dotčení sparťané ze zápasu odstoupili. Utkání se tak nedohrálo. Pouhých 121 diváků (mládež do 21 let měla vstup zdarma) vytvořilo bouřlivou atmosféru, jíž podlehli všichni přítomní.
„Rozčilení přeneslo se bohužel i na soudce zápasu, který přece má býti zcela klidný a úplně nestranný, a to takovým způsobem, že soudce p. Rössler dal unésti se k prudkým slovům vůči obecenstvu, ve kterém byli i mužové nemalé vážnosti požívající. Obecenstvo bylo tak rozčileno, že hru vtrhnutím do hřiště na 10 minut přerušilo a jen s největším namáháním ukonejšeno bylo. Partie skončila rozhodnutím soudce p. Rösslera nerozhodně,“ informovaly Národní listy.
[blog_program_info id=“6622326″]
Mužstvo Sparty z roku 1905
Vztahy mezi oběma kluby byly tak napjaté, že na další vzájemný souboj se čekalo 11 let – až do roku 1907. To už spolu Sparta i Slavia sousedily na Letné, kde měly své stadiony 200 kroků od sebe. Takhle to bylo další čtyři dekády, což vyhrocenou atmosféru ještě umocňovalo. V listopadu téhož roku dosáhli slávisté rekordního vítězství nad svým velkým soupeřem – 9:1. Tenkrát už je vedl skotský trenér John Madden, který na lavičce vydržel čtvrt století.
Životní role krále komiků
Zažil tedy i krátkou fotbalovou kariéru pozdějšího krále komiků Vlasty Buriana, o níž rozhodla šťastná náhoda. Píše se o ní v kapitole Burian v brance: konec legrace:
„Před I. světovou válkou byl jako člen smíchovské Arény (s platem sotva 30 korun měsíčně) vyhledávaným společníkem při společenských akcích AC Sparta, což pro něj bylo přípravou na jevištní vystoupení. Všichni se výborně bavili a sotva kdo mohl tušit, že jednou bude jejich spoluhráčem. Vzhledem ke své skromnosti by se za normálních okolností do sparťanské branky nikdy nepostavil. Nečekaný experiment si na jaře 1914 vynutila válka, kdy musela narukovat většina hráčů prvního mužstva: Pilát, Váňa, Plaček, Pospíšil, Fallada a hlavně oba brankáři Zadák a Mates. Když pro přátelský zápas s Meteorem Vinohrady chyběl Spartě gólman, spatřil kapitán Vaník postávat mezi diváky Buriana. Věděl o něm, že chytá za žižkovské kluby Slavoj a Union a nemusel ho dlouho přemlouvat. Komik vzal nečekanou příležitost smrtelně vážně a přítomní žasli. Stejně jako v dalších zápasech, maturitu ovšem skládal až proti Slavii v září na sv. Václava. Oslabená Sparta však vyhrála 3:0! Za Spartu chytal až do roku 1917, poté chvíli za Viktorii Žižkov, po válce už mu však profesionální herecká kariéra byť jen v amatérské fotbalové dráze pokračovat nedovolila.“
[blog_program_info id=“6622326″]
Derby v roce 1913
Bicanův debut s debaklem
Zatímco Burian opravdu víc zazářil na prknech znamenajících svět a na stříbrném plátně, na ligových kolbištích ho v derby vystřídaly osobnosti, které si všichni pamatují výhradně jako fotbalisty.
Tak třeba takový František Plánička, jehož Sparta mohla získat z SK Bubeneč, ale místo toho si ho hloupě nechala utéct. Šest měsíců tam jen trénoval a funkcionářům se nelíbila jeho menší postava, až nakonec transfer sám odvolal. Zkusil to ve Slavii, kde uspěl a za 800 korun tam v roce 1923 přestoupil. Pak se stal jedním z nejlepších brankářů Evropy. Odchytal 44 derby včetně toho nejtvrdšího v září 1931, kdy jeho tým prohrál 1:3. Více ale zaujme následující bilance zápasu, jehož výtěžek 158 tisíc korun šel ironií osudu na konto Úrazového fondu: „Padesát faulů, pět výronů, otřes mozku a jedna přeražená noha.“
František Plánička zasahuje v derby před legendárním střelcem Sparty Oldřichem Nejedlým
Jedním z Pláničkových nástupců v panteonu legend byl Josef Bican, řečený Pepi, autor těžko překonatelných 35 gólů v derby »S«. První prestižní duel proti Spartě odehrál v únoru 1938 a hned dal branku. Jenže Sparta uštědřila Slavii debakl 5:1.
[blog_program_info id=“6622326″]
Nejlepší střelec v historii derby Josef Bican (35 gólů!) v souboji s Karlem Kolským ze Sparty
Zajímavé jsou naprosto protichůdné referáty dvou soupeřících listů.
„Výhra Sparty neznamená nic jiného, než že mezi slepými je jednookým králem. Hraje primitivní fotbal, který mezinárodně nemůže dospět k prvenství. A co nám vadí, je nečistý způsob boje. I na dělání faulů se musí něco umět,“ psalo České slovo.
Star kontrovala touto oslavnou ódou: „Milovaná Sparta se zase jednou zaskvěla v plné slávě. Slavia ji dokázala vyprovokovat k vrcholnému výkonu. Ještě se hraje v Československu dokonalý fotbal.“
Kapitáni v derby – Josef Bican a Karel Kolský
Černá šňůra Slavie
Své poslední, 37. derby absolvoval jeden z nejlepších kanonýrů v historii fotbalu v dubnu 1954. A výsledek byl stejný, jako při jeho premiéře: 5:1 pro Spartu. Bicanovi bylo už 40 let a ve Slavii byl tehdy hrajícím trenérem. Jeho rozlučka symbolicky zahájila katastrofální sérii »sešívaných«. V deseti po sobě jdoucích zápasech inkasovali od Sparty celkem 40 gólů!
[blog_program_info id=“6622326″]
V témže roce se konalo také první derby v Edenu. Červenobílí byli totiž po II. světové válce vyhoštěni vládnoucím režimem z Letné, ale dílo zkázy na jejich stadionu vykonaly už boje v hlavním městě. Dřevěná tribuna slávistického stadionu na Letné shořela. V plamenech nenávratně zmizel archiv, trofeje i památeční dresy. Vedení klubu dokonce bylo nuceno požádat o pomoc svého souseda.
„Válka nám znemožnila vyvíjet na zpustošeném území další činnost. Od té doby byl klub odkázán na sportovní porozumění spřátelené Sparty, která nám ochotně propůjčovala hřiště,“ uvedl správce klubového majetku arch. Josef Pokorný. Slavia se později odměnila mimo jiné tím, že přivezla sparťanům z Maďarska pět párů objednaných na míru šitých kopaček.
Na branku v derby pálí Tadeáš Kraus, vynikající útočník Sparty v 50. a 60. letech minulého století
Manželství po italsku
Tahle pomoc vztahy Sparty a Slavie urovnala a nevraživost se přenesla spíše do ochozů a samozřejmě mezi hráče na hřišti. Období manželství po italsku plné žabomyších válek, nesmyslných sporů a vzájemných naschválů bylo pryč.
V neděli se Slavia na Letnou opět vrátí, i když samozřejmě jen jako soupeř. Znovu tedy ožije dlouholetá rivalita a do kroniky derby přibudou další nezapomenutelné příběhy.
[blog_program_info id=“6622326″]
