18. ledna 2015: Vyhráli jsme na hřišti City
Nedělní zápasy jsou trochu na nic. Žádná Super Sunday, zvlášť když máte v neděli službu a v pondělí od 8 ráno poradu. Na zápas s Manchesterem City jsem vyrazil víceméně náhodou – tak dlouho jsem v redakci vykřikoval, že noviny budou hotové nejpozději v 16.45, abych v 5 seděl u televize, až byly fakt hotové. Nejblíž to bylo k Zábranským, v tom velikém a v ten čas úplně prázdném sále jsme seděli dva a nic nečekali. Od posledního vítězství v lize nad velkým soupeřem (a to fakt nemyslím Tottenham nebo Liverpool) uplynuly skoro tři roky. Že by se to mohlo stát zrovna tuhle neděli, jsme si nemysleli ani omylem. Na místě defenzivního záložníka, už léta nejslabším místě sestavy, nastupuje jakýsi mladý Francouz Francois Coquelin, co hrál ještě před měsícem na hostování někde v Charltonu. No potěš. Potěšil. Cazorla z penalty 1:0, City se nezmůžou vůbec na nic, Giroud hlavou 2:0, Coquelin jezdí jak Patrick Vieira blahé paměti, nejlepší výkon za poslední roky. Tenhle rok bude úplně jiný než ty minulé. Super Sunday! (Pondělí ráno nic moc, ale co byste pro svůj tým neudělali.) [fve]https://youtu.be/3xGLEJAVo9U[/fve]Přečtěte si taky: Arsenal Jindřicha ŠÍDLA: Nejpodceňovanější útočník ligy Olivier Giroud
7. února 2015: Nevyhráli jsme na White Hart Lane
Hospoda se jmenovala „U Slimáka a hlávky“, najdete ji nedaleko Covent Garden v centru Londýna. Milý podnik, pokud tam nejdete s Jiřím Hoškem na zápas Arsenal – Tottenham. A i když pořád platí, že „you can´t cheat nature“, tak v tu sobotu odpoledne se to stalo. Tottenham vyhrál doma 2:1, oba góly dával ten spratek Kane, co ho stejně budou muset prodat, pivo za nic nestálo, kromě toho, že stálo 6 liber, Jirka to celé pořád tweetoval, takže to vlastně žádný zážitek nebyl. Za tři dny hrál Arsenal doma na Emirates, vyhrál 2:1, což se mi zdálo trochu málo, protože ten soupeř nestál za nic, taky se motali někde úplně dole v tabulce. Byl jsem na zápase Arsenal – Leicester.Přečtěte si taky: Best of Tottenham 2015: Nejlepší momenty roku podle Jiřího HOŠKA
30. května 2015: Vyhráli jsme FA Cup
Já vím, že to je soutěž útěchy. Že to není liga. Že to občas vyhraje i Wigan nebo Portsmouth. Ale taky je to nejstarší fotbalová soutěž na světě. A dvanáctkrát ji vyhrál jediný tým, ano, správně, kdo jiný, že. V roce 2014 jsme seděli v hospodě James Joyce a slzy nám stékaly po tvářích: první trofej po devíti letech. 3:2 s Hullem po prodloužení, když jsme za osm minut prohrávali 0:2, to bylo jasné znamení, že se to konečně obrací a že za rok v tuhle dobu... Za rok v tuhle dobu zase vyhrajeme FA Cup, soutěž útěchy. Ovšem to, co předváděl Sánchez, náš malý chilský chlapec, bylo nezapomenutelné. S ním už tu ligu vyhrát musíme. Čekáme na květen 2016. [fve]https://youtu.be/YWZ6RoKkPLE[/fve]4. listopadu 2015: Jedeme do Mnichova
Před 14 dny jsme doma porazili Bayern 2:0. Byl to překrásný zápas, takový ten fakt velký, podzimní, uprostřed týdne. A v Mnichově to klidně dokážeme znova, jako tenkrát v březnu 2013, kdy jsme tam odjížděli s nulovým očekáváním po prohře 1:3 v prvním zápase osmifinále Ligy mistrů. A vyhráli jsme 2:0, k postupu chybělo snad 10 centimetrů a někdo jiný než Gervinho v té poslední šanci. Bayern, here we come! Takže to šlo asi takhle. Sednete v Praze do auta. Jedete 400 kilometrů. Zaplatíte 50 eur za lístek. Dostanete první gól. Druhý. Třetí. Čtvrtý. Giroud! 4:1, teď to otočíme. Pátý. Sednete do auta. Jedete 400 kilometrů domů. Přijedete ve tři v noci. Ráno v práci se vás každý zeptá: Viděls včera Arsenal na Bayernu? [fve]https://youtu.be/3BFp3MP0vXo[/fve]21. prosince 2015: Vánoce na Emirates
Finále podzimu (souboj s Manchesterem City, pozn. red.). Nejlepší zápas, který jsem od Arsenalu viděl za posledních pět let. (Asi jsem viděl i jiné nejlepší zápasy, ale tenhle si aspoň nejlíp pamatuju.) A nejlepší výkon Mesuta Özila za dva a půl roku, co hraje v Arsenalu. To vím úplně jistě. Tenhle chlapík je vážně asi nejlepší číslo 10 na světě, pokud ho to baví. 16 asistencí za půl sezony je důkaz místo slibů. Theo Walcott a Olivier Giroud to tam dvakrát poslali ještě do půle, posledních 10 minut jsem skoro nedýchal. Yaya Touré snížil, Čech chytal „jako tenkrát“. (Nerad to říkám, ale hlavně jako v Chelsea tenkrát.) Vyhráli jsme to. Vyhrajeme to. To pondělí jsme to věděli. A když už jsme tak seděli u Joyce, zamluvili jsme si rovnou místa i na sobotu, na zápas v Southamptonu... Protože takhle žijeme, rok za rokem, od zápasu k zápasu. A když koukáme na tabulku, ve které teď, v půlce ligy, máme stejně bodů jako Leicester a stejně ji vedeme, napadá nás nutně: Kdo, ne-li my? Kdy, ne-li teď? [fve]https://youtu.be/ccCnmLml_Ck[/fve]Přečtěte si taky: Best of Newcastle 2015: Nejzajímavější zážitky roku podle Rostislava OBONI
Sdílet
autor článku
