Bitevní pole Vlasty KAISERA: Proč Mourinho strpí vyhazov pouze od Chelsea?
2 min. čtení Před 5 dny
On je zkrátka doopravdy „The Special One“!
Datum odchodu si volil sám
Ve známé reklamě se praví: „Každý den se zlepšuješ, tvrdě makáš, a když dojdeš až na vrchol, zjišťuješ, že se před tebou objeví nové výzvy.“ Nové výzvy José Mourinho miloval a rád opouštěl svá působiště sám, o své vlastní vůli, a to právě po dosažení cíle. Tedy v době, kdy byl na vrcholu. FC Porto, kde na sebe poprvé fotbalový svět výrazně upozornil, opustil šest dní po senzačním vítězství v Lize mistrů. V případě druhého zisku proslulého „ušatého poháru“ s Interem Milán byl dokonce o odchodu rozhodnut ještě před vlastním finále a bezprostředně po něm se s hráči rozloučil a odcestoval do Madridu. V Realu Madrid skončil po vzájemné dohodě, ale až po sezóně 2012-13, kterou sám Mourinho označil za nejhorší ve své kariéře.
Klub
Soutěžní zápasy
Vítězné zápasy v procentech
Trofeje (domácí+mezinárodní)
Benfica
11
54,5
- -
Leiria
20
45,0
- -
Porto
127
71,6
4 + 2
CHELSEA (I.)
185
67,0
6 + 0
Inter Milán
108
62,0
4 + 1
Real Madrid
178
71,9
3 + 0
CHELSEA (II.)
136
58,8
2 + 0
Jak vidno, padáka uprostřed sezóny tedy dostává jen v Chelsea, ve své milované Chelsea…
Proč milované? Je to jediný klub, ve kterém vzdoroval nepřízni osudu až do poslední chvíle, a raději strpěl potupný vyhazov. Jediný klub, do kterého se (zatím) vrátil. Jediný klub, se kterým opravdu důkladně propojil svou image. Ve zlatých obdobích se skutečně zdálo, že José Mourinho a Chelsea jedno jsou. Na lavičce londýnského klubu absolvoval nejvíce soutěžních zápasů, získal s ním nejvíce trofejí. Paradoxně ale jen ty na domácí scéně, ne evropské. Určitě hodně toužil právě po evropské korunovaci „v modrém“, ale to mu nebylo dopřáno.
Hořká zrada na závěr
Závislost na jednom klubu se zkrátka svobodomyslnému suverénovi na konci jeho působení nevyplatila, romantická láska u tak racionálního a dominantního typu neměla naději na konečný úspěch… Právě v Chelsea tedy José Mourinho vyslovil hořká slova o zradě, právě zde dokázal být obvykle velikášský a zdánlivě chladně přehlíživý manažer zoufale vděčný za náznak jakékoliv drobné přízně – když ji nenašel u vedení či u hráčů, hledal ji alespoň u fanoušků. Pane Mourinho, jedno je nutno uznat: Byla to ve dvou obdobích opravdu Vaše Chelsea. Ale ve dvou obdobích, která skončila tak, jak skončit neměla…
Proč? Protože nic ve věčně se vyvíjejícím fotbalovém světě se nedá vlastnit natrvalo. A ani sled fantastických úspěchů z vás neudělá Pana Neomylného. A účty se dělají vždy po posledním zápase, nezávisle na tom, kolik jich bylo předtím vítězných… [poll id="22"]
