Král osmdesátek? Liverpool!
Nekorunovaným králem osmdesátek byl Liverpool. Pod vedením Boba Paisleyho, poté Joea Fagana a nakonec Kennyho Dalglishe vyhrál v této dekádě šestkrát ligu a dvakrát Pohár mistrů evropských zemí.
Nebýt heyselského masakru, bylo by úspěchů na mezinárodní scéně možná i víc.
Reds si brousili zuby na nejcennější domácí trofej i v sezoně 1988/1989, kdy obhajovali prvenství. Největším soupeřem jim tentokrát nebyl sousední Everton, jako v přechozích letech, nýbrž londýnský Arsenal.
Ten přitom na titul čekal od roku 1971.
Souboj Skotů na lavicích
Opět tedy o nejvyšší pocty bojovali skotští manažeři. Na jedné straně ještě ani ne čtyřicátník Dalglish, jenž byl tehdy stále aktivním hráčem, ačkoli zrovna v průběhu tohoto ligového ročníku ani jednou nenastoupil.
A na straně druhé podstatně starší a zkušenější George Graham, bývalý hráč Arsenalu a pamětník těch slavných časů ze začátku 70. let. Už měl za sebou úspěšnou manažerskou štaci v Millwallu a s Kanonýry vyhrál v roce 1987 Ligový pohár.
Oba disponovali vyrovnanými kádry a skvělými útočníky. Alan Smith z Arsenalu dal nakonec 23 gólů a vyhrál korunu pro krále střelců.
Liverpoolský John Aldridge se trefil jednadvacetkrát. Staré fotbalové klišé praví, že každičký gól je důležitý. Ale tentokrát to opravdu platilo.
Mezi oběma uchazeči o zlatý vavřín nebyl žádný zásadní výkonnostní rozdíl.
Dokonce i první vzájemný duel na Highbury skončil nerozhodně 1:1.Reds poslal do vedení John Barnes, za domácí odpověděl – kdo jiný? – Smith.
Arsenal měl lepší podzim, Liverpool zase jaro. Ve chvíli, kdy jeho rival začal ztrácet, nabral formu a dotahoval se ke špici tabulky.
Nevídaně vyrovnaný souboj o titul
Od prohry s Manchesterem United na Nový rok už Liverpool nenašel přemožitele a před posledním kolem měl na Arsenal tříbodový náskok. Navíc hrál jarní odvetu doma na Anfield. A ještě ke všemu mu stačila i těsná porážka o jeden gól. Kanonýři totiž měli o čtyři branky horší skóre.
Původně byl zápas podle termínové listiny naplánován na 23. dubna, jenže osud tomu chtěl, že rozhodovalo až ve velkém finále 26. května.
Přečtěte si také: Milníky anglického fotbalu VII: Ze svahu se rozjíždí sněhová koule Alex Ferguson (1986)
V polovině dubna totiž během semifinále FA Cupu v Hillsborough zahynulo 96 fandů Liverpoolu a po této katastrofě byly další zápasy odloženy.
Někteří liverpoolští hráči dokonce chtěli skončit s fotbalem. Nakonec se rozhodli pokračovat, ale trauma z hrůzyplných scén v Sheffieldu v nich nevyhnutelně muselo zůstat.
Ani kdyby ses dal na modlení, Arsenale!
Dalglishův tým se s ním ale postupně vyrovnával a před bitvou o jackpot s Arsenalem měl za sebou už i vítězné finále FA Cupu s Evertonem. Kdyby uspěl i v závěrečné dohrávce, slavil by double.
Média mu přisuzovala velké šance. Vždyť doma neprohrál dvougólovým rozdílem dlouhé tři roky. Deník Daily Mirror vyšel s titulkem: »You Haven’t Got A Prayer, Arsenal«, neboli něco jako: »Ani kdyby ses dal na modlení, Arsenale«.
Liverpool Echo mělo dokonce už připravenou první stranu s titulkem »Mistři«.
Přečtěte si také: Milníky anglického fotbalu VI: Zahoďte medaile do popelnice. Přichází Brian Clough (1967-1993)
Chybí minuta, hoši
Utkání se hrálo nezvykle v pátek večer a vysílala jej televize ITV, která ukončila hegemonii BBC. Ve 20 hodin usedlo k obrazovkám více než osm milionů diváků, aby sledovali napjatě očekávaný vrchol sezony. Výkop byl ještě posunutý, protože autobus s hostujícím týmem uvízl v dopravní zácpě.
První půle přinesla minimum vzruchu. Arsenal se soustředil hlavně na pozornou obranu. Jediným zaznamenáníhodným momentem bylo zranění liverpoolského bombarďáka Iana Rushe, jehož musel nahradit Peter Beardsley.
Po změně stran se začala na domácích projevovat únava. Liverpool hrál čtvrtý zápas v deseti dnech, zatímco jeho soupeř se mohl více než týden v klidu připravovat. Sedm minut po přestávce Kanonýři otevřeli skóre hlavičkou Alana Smithe. To jim ale stále ještě nestačilo. K titulu potřebovali přidat další gól.
Vrhli tedy všechno do útoku a po dvou střídáních si v závěrečné čtvrthodině vytvořili převahu. To už ovšem i jim docházely síly.
V 90. minutě se hostující Kevin Richardson skácel na zem v křečích. Zatímco byl ošetřován, záložník Liverpoolu Steve McMahon ukazoval svým spoluhráčům, že chybí jedna minuta. Jedna jediná minuta a jsme mistry! V hledišti už se pomalu chystaly oslavy.
Životní chvíle Michaela Thomase
Na Anfield ale tehdy nebyly hodiny, takže většina protagonistů neměla žádný přehled o tom, kolik času schází do konce utkání. Domácí diváci tak pískali, protože se domnívali, že už by se měl ozvat poslední hvizd.
Reds v nastavení nejdřív zdržovali, ale pak se rozhodli zaútočit. Jenže si přitom počínali netakticky. John Barnes, místo toho, aby zavezl míč k rohovému praporku a tam se jej pokusil udržet, nebo aspoň vybojovat standardku, si to namířil přímo do šestnáctky a tam přišla ztráta.
Gólman Arsenalu John Lukic okamžitě vyhodil na Leeho Dixona, který poslal dopředu dlouhý nákop. Smith výborně zpracoval a zakryl míč a posunul jej na nabíhajícího Michaela Thomase.
Jednoduchý manévr naprosto rozvrátil zkušenou liverpoolskou obranu. Thomas se se štěstím vyhnul bránícímu Stevu Nicolovi a najednou postupoval zcela sám na brankáře Bruce Grobbelaara.
„It‘s up for grabs now!“ vykřikl komentátor ITV Brian Moore. Tedy: „Teď – nebo nikdy!“
Titul pro Kanonýry po 18 letech
A Thomas, později ironií osudu hráč Liverpoolu, ve své životní šanci neselhal. Chladnokrevně překonal Grobbelaara a mohl metat oslavná salta, při nichž si málem zlomil vaz.
Čas: 91:22. Stav: 0:2.
[fve]https://www.youtube.com/watch?v=aAZK5PpOZOQ[/fve]
„Neuvěřitelné vyvrcholení ligové sezony!“ glosoval Moore a dodal: „Máme tu nejdramatičtější finiš v historii fotbalové ligy.“ Rozhodně nepřeháněl. To, co se stalo tenkrát na Anfield, nemělo obdoby.
Pár vteřin poté rozhodčí David Hutchinson odpískal konec zápasu a celého ročníku. Arsenal vyhrál potřebným dvougólovým rozdílem a po 18 letech slavil titul!
Při rovnosti bodů (76) a i skóre (+37) jej získal díky většímu počtu nastřílených branek. Zaznamenal jich 73, druhý Liverpool o osm méně.
Vzápětí žlutomodře oblečení Kanonýři převzali mistrovskou trofej. Tribuna The Kop byla stále zaplněná skalními příznivci Liverpoolu. Pro ně byl šampionem jejich tým.
Na stránky knihy i na filmové plátno
Zato hráči Reds podruhé v krátké době byli naprosto zničení. Tentokrát nikomu nešlo o život, jako v Hillsborough, ale i tak to pro ně byla hořká pilulka. Z poslední akce celé sezony dostali gól a titul jim utekl mezi prsty.
„Bolí to. Bolí to. Bolí to hrozně moc,“ opakoval smutný McMahon a dál kroutil hlavou: „Bylo to neskutečné. Najednou se vám před očima mihne gól. Pomyslel jsem si: Ne, to snad není pravda…“
Přečtěte si také: Milníky anglického fotbalu V: Bill Shankly, génius z kopačkárny (1959–1974)
Ale byla to pravda. Londýnský tým prostě skvěle naplnil Grahamovu taktiku i jeho filozofii.
„George nám pokaždé říkal, abychom hráli, dokud rozhodčí nezapíská konec,“ vyprávěl Thomas, autor jednoho z nejslavnějších gólů v dějinách anglické ligy.
Nezapomenutelný okamžik ztvárnil spisovatel a velký fanoušek Arsenal Nick Hornby v knize Fotbalová horečka, která byla později zfilmována s Colinem Firthem v hlavní roli.
Fotbal se znovu narodil
Publicista Jason Cowley dokonce o 26. květnu 1989 píše o jako o „noci, kdy se fotbal znovu narodil“ a „napravil svou reputaci“.
Po tragédiích 80. let najednou Anglie opět objevila krásu této hry a vykročila do nové éry. Infarktový závěr na Anfield ovlivnil i historii televizního vysílání. Mediální magnáti pochopili, jaký je v přímých přenosech potenciál a začali pracovat na jejich renesanci.
I to posléze přispělo ke zrodu Premier League, komerčně, divácky a televizně nejúspěšnějšího fotbalového ligového projektu na světě. Tuhle kapitolu ale otevřeme zase až příště.
Příště: Brian Deane, autor prvního gólu v historii Premier League
