Předobraz Josého Mourinha
Egocentrický, prostořeký, vychloubačný. A hlavně zatraceně dobrý. Ano, tahle charakteristika sedí jako ušitá na Josého Mourinha, ale my si dnes povíme o muži, jenž byl jeho předobrazem.
Jmenoval se Brian Clough a na rozdíl od nafoukaného Portugalce se mohl pochlubit skvělou hráčskou kariérou. V Middlesbrough i Sunderlandu se tento vynikající útočník přelomu 50. a 60. let dostal na průměr bezmála jednoho gólu na zápas.
Jeho výhoda tedy spočívala v tom, že si v roli trenéra vydobyl přirozenou autoritu a jeho svěřenci mu vše věřili. Vždyť jim to na hřišti mohl sám předvést lépe, než to uměli oni sami.
Titul s provinčním Derby
Tak tedy Brian Clough. Ale správně by tu mělo stát: Brian Clough a Peter Taylor. Bez svého dlouholetého asistenta a osobního přítele by totiž Clough nebyl nic. A vice versa.
Taylor měl mimořádný čich na posily. Přesně uměl vytipovat, který hráč se do systému hodí a dovedl jej také přimět k přestupu. Úkolem jeho nadřízeného pak bylo dostat novou akvizici do takové herní a psychické kondice, aby pomohla k úspěchům. A to zase šlo jemu. Clough byl mimořádný motivátor a uměl naučit mužstvo hrát atraktivní a přitom efektivní fotbal.
Poprvé takhle spolu prorazili v Derby. Provinční druholigový klub, který desítky let nic pořádného nedokázal, dovedli do nejvyšší soutěže a v roce 1972 i k historicky prvnímu titulu.
Vyhazov za smích
Cloughovi ještě nebylo ani 40 let. Tak mladý – a už tak úspěšný. A tak nemilosrdný. S nikým se nepáral. Sekretáře, šéfa skautů, správce stadionu a dokonce i dvě paní, které vařily čaj, nechal po jednom prohraném zápase vyhodit. Důvod? Něčemu se smáli.
Svůj ostrý jazyk neváhal namířit proti vedení klubu, soupeřům, novinářům. Italy nazval po Poháru mistrů evropských zemí s Juventusem Turín »podvodnickými bastardy«.
Nakonec se s Derby rozešel ve zlém. Brzy poté dostal překvapivě nabídku z mistrovského Leedsu, který předtím často kritizoval za bezohledný styl hry, a dokonce žádal jeho přeřazení do druhé ligy! Neustále se také vymezoval vůči uznávanému manažerovi Leedsu Donu Reviemu – ten byl takovým jeho Wengerem.
Hádka v přímém přenosu
Této epoše Cloughovy kariéry se podrobně věnuje film Prokletý klub. Tentokrát to zkusil bez svého věrného pobočníka Taylora a to zřejmě neměl dělat.
Choval se jako neřízená střela a na jednom z prvních tréninků řekl hvězdám Billymu Bremnerovi, Johnnymu Gilesovi a Normanu Hunterovi: „Teď můžete všechny medaile vyhodit do popelnice, protože jste je nezískali férově.“
Jeho metody se brzy obrátily proti němu a štace na Elland Road nakonec trvala jen 44 dní. Clough ji završil stylově: hádkou s Reviem v přímém přenosu televizní stanice Yorkshire Television.
Úspěchy s Nottinghamem
Pak přišel s prosíkem za Taylorem a nakonec jej přesvědčil, aby za ním šel do Nottinghamu. Vyplatilo se. Vše pak nabralo podobný vývoj jako předtím v Derby: nejdřív postup do ligy, následně titul a v letech 1979 a 1980 dokonce dva triumfy v Poháru mistrů.
Takové výsledky nikdo nečekal a Clough se také za ně dovedl patřičně pochválit.
Neřekl bych, že jsem byl nejlepší manažer v branži. Ale byl jsem v elitní jedničce.
Brian Clough
Pak jej však osudový kamarád Taylor opustil a odešel do důchodu. Nottingham už na tom nikdy nebyl tak dobře a dva pokrevní bratři se dočista rozkmotřili.
Po vydání Taylorovy autobiografie už spolu nepromluvili ani slovo.
Démon alkohol
Zato v novinách se pralo špinavé prádlo. „Je to chřestýš,“ nadával Clough a dodal: „Jezdíme kolem sebe na dálnici. Kdyby se mu rozbilo auto a já ho viděl mávat o pomoc, tak mu nezastavím a pojedu dál.“
V téhle době už Clough víc než se soupeři zápasil s démonem alkoholem. A na něj také nakonec doplatil. V roce 1993 s Nottinghamem sestoupil a to byl konec jeho famózní trenérské kariéry.
Mohl pokračovat dál, vždyť mu ještě nebylo ani 60 let. Jenže pitím zhuntované tělo mu to nedovolilo. Zemřel v roce 2004 na rakovinu žaludku.
Smutný konec jednoho velkého trenéra. A jednoho velkého přátelství.
Příště: Ze svahu se rozjíždí sněhová koule. Alex Ferguson
