Tabulka Premier League:
1. Arsenal
Dál už je to jedno, jen bych ještě připomněl místo patnácté: Chelsea.
Teď už jsme zase druzí, i když Manchestery spolu v neděli aspoň uhrály nejpříhodnější výsledek 0:0.
Arsenal na čele ligy. Naposledy jsem to viděl loni v únoru, než přišly ty šílené zápasy na Liverpoolu (1:5) a Chelsea (a to už jsem radši zapomněl).
V tuhle dobu před dvěma lety jsme vedli o nějakých 7 bodů. Zvláštní, že tomu stejně nikdo moc nevěřil, upřímně, ani já ne, protože to bylo v časech, kdy platilo, že Arsenal už roky nic nevyhrál, takže proč by měl vyhrát tentokrát, že jo.
Ozvěny roku 2013
Něco na tom bylo.
To léto 2013 bylo ale první, kdy Arsenal zběsile neprodával svoje největší hvězdy. (Během dvou předchozích let odešli Fabregas, Nasri, van Persie a Song.)
Naopak Wenger poprvé po letech konečně utrácel. Za 43 milionů přišel Mesut Özil a od té doby platí: Arsenal hraje tak, jak hraje on. (Na což se zatím bohužel nedá úplně vždycky sázet.)
Hráči si musí zvyknout vyhrávat
Když jsem dělal loni na jaře rozhovor s Petrem Čechem, tehdy ještě v Chelsea, řekl mi docela jednoduchou, ale důležitou věc: Arsenal už léta nic nevyhrál, protože už léta není zvyklý vyhrávat. A nemá hráče, kteří by si pamatovali, jak se to vlastně dělá.
No, takže ty teď máme. Vedle Özila z Realu i Alexise Sáncheze z Barcelony. A Čecha, který už vyhrál, co šlo. A pak jsou tu ony dva vyhrané FA Cupy v řadě, což je sice možná soutěž útěchy pro chudé, ale jako pohár to docela vypadá, ne?
V týmu začínají hrát důležitou roli mladé pušky, které už nepamatují Arsenal zoufalý, ale vítězící, jako třeba dva Wengerovy objevy roku, Héctor Bellerín a Francis Coquelin. Před rokem o nich nikdo nevěděl, dneska patří mezi nejlepší pravé beky a defenzivní záložníky ligy. (A že jsme nějakého defenzivního záložníka fakt potřebovali.)
Takže naši vyděšení protivníci budou tvrdit, že vítězné zápasy s Manchesterem United před 3 týdny a s Bayernem Mnichov minulý týden musejí být náhoda a že skutečný Arsenal je ten, co prohraje v Záhřebu a s Olympiakosem doma, ale ať si to klidně myslí.
Aby se pak nedivili.
Everton kousal, ale já jsem věděl…
Sobotní mač s Evertonem byl sice jako vždycky s Toffees nepříjemný až do konce, ale vlastně jsme celou dobu věděli, že vyhrajeme, pochopitelně.
Protože Čech je vítězný typ a stejně jako s Bayernem prostě vždycky něco chytí. (A po West Hamu má na nějaký čas kiksy vybrané.) Protože Giroud je sice nejpodceňovanější útočník ligy, ale za tři a čtvrt sezony v Anglii dal v lize ve 107 zápasech 46 gólů, což o sobě nemůžou říct mnohem zvučnější jména. Takže je slušná šance, že se trefí i proti Evertonu. A protože Özil hraje momentálně nejlepší fotbal od chvíle, kdy k nám přišel.
A tak je zase Arsenal „Top Of The League“. Sice ještě ne úplně, ale zvykejte si.
