Ruku na srdce, kdo z televizních diváků za svůj život alespoň jednou nepronesl alespoň jednu podobnou litanii na výkony mužů za mikrofonem.
A stejně tak, jako se neúspěšný penaltový střelec dívá na drn na trávníku nebo spílá špatně nahuštěnému míči, i my komentátoři máme svá alibi.
Ze studia? To je jiná disciplína
Ponechme stranou komentování ze studia, které je naprosto odlišnou disciplínou, a věnujme se situaci na českých prvoligových stadionech z pohledu komentátora televizního přenosu.
Existují stadiony, kde výmluvy na špatnou viditelnost nebo nedostatečné technické zázemí asi nepadnou na úrodnou půdu (například Sparta, Slavia, Plzeň, Teplice, Liberec).
Když nevidíte třetinu hřiště
Jinde ale vznikají až tragikomické situace. Například v Jablonci, který má jedno zajímavé specifikum. Pohled hlavní kamery je naproti hlavní tribuně. Vzhledem k tomu, že komentátorské stanoviště je u kamer, musí se komentátoři tísnit vedle kameramanů na malém prostoru protější tribunky a přibližně třetinu hřiště nevidí vůbec.
Nebezpečný příbramský stůl
Příbram je pro komentátora velmi nebezpečným místem.
Stanoviště tvoří stůl, který je z hlediska řezbářského jistě zdařilým kouskem nábytku, ale pro venkovní využití je naprosto nevhodný.
A vzhledem k tomu, že zřejmě pamatuje ještě velké stěhování Dukly, jsou třísky z něj zabodnuté v dlaních často trvalou vzpomínkou na návštěvu místního fotbalového chrámu.
V Jihlavě stejně jako v teple domova
Nejabsurdnější situace je ale v Jihlavě. Kde se jen zčásti naplňují představy diváků o komentátorech pohodlně usazených v zateplených kabinách.
Možnost komentovat z tepla tu skutečně existuje. Má to ale velký háček. Komentátor se nachází přímo za kamerami, takže mu výhled na trávník zcela znemožňují záda a podzádí kameramanů.
Ve výsledku tak musí komentátor sledovat zápas pouze na monitoru, což by ale mohl i ze studia.
Nevítaná teta z venkova
Je mi jasné, že tyhle argumenty působí stejně „přesvědčivě“, jako když se hráči vymlouvají na měkký terén nebo vlasy padající do očí.
Rozhodně pak nelze podmínky českých fotbalových stadionů srovnávat se zahraničím. České kluby mají v tomhle ohledu jistě omezené možnosti.
Na druhou stranu také nečekám vyhřívanou sedačku s polštářkem nebo thajskou masáž během přenosu.
Někdy mám ale na českých stadionech stejný pocit jako nevítaná teta z venkova na návštěvě u příbuzných.
