Nový manažer londýnského týmu Slaven Bilič už v loňské sezoně získal cenné skalpy předních anglických celků. Na lavičce Besiktasu Istanbul se v Evropské lize nejprve v základní skupině radoval z výhry nad Tottenhamem a v jarní vyřazovací fázi pak i ze senzačního postupu přes Liverpool až do osmifinále.
Je příznačné, že turecký mančaft pak vypadl s protivníkem daleko méně zvučného jména – belgickým Clubem Bruggy. Pověst Jánošíka, který bohatým bere a chudým dává, si chorvatský kouč přenesl i do současného působiště.
Jeho West Ham je tak stoprocentní na cizích stadionech, kde měl přitom snad nejtěžší možný los. Začal na Emirates Stadium, pokračoval na Anfield, kde nevyhrál více než 50 let, a v sobotu večer hostoval na Etihad Stadium. I s lídrem tabulky si však poradil. Manchester City, do té doby bez ztráty kytičky a bez inkasovaného gólu, se stal poslední velkou obětí loupežníků z hlavního města.
[related_program]
Utkání bylo názorným příkladem toho, jak územní a střelecká převaha nemusí být favoritovi nic platná. Držení míče – 72 % : 28 % pro Manchester City. Střely – 27:6, z toho na bránu 8:3. Rohy – 16:3.
Všechno hovořilo pro svěřence Manuela Pellegriniho, kteří mačkali soupeře jako citrón. Přesto po jedenáctizápasové vítězné šňůře padli. Stejně jako předtím Arsenal a Liverpool totiž v duelu s Kladiváři doplatili na hrubky v obraně a zahozené šance.
Kladiváři vydrželi makat až do konce
Bilič použil podobný recept jako vždycky, když nemá co ztratit: smrtící brejky, nebezpečné standardky a především ochotu všech hráčů tvrdě pracovat po ztrátě míče. I hvězdy v čele s Dimitrim Payetem se podřídily taktickému plánu a dřely do úmoru. Fyzicky si počínaly více než zdatně. Hosté vydrželi makat naplno až do konce, a i když někteří dohrávali v křečích, těsnou výhru udrželi.
Opravdovou jedničkou však byl brankář Adrián, který se vrátil po odpykání třízápasového trestu. Chytil několik vyložených šancí a domácí střelce v čele se Sergiem Agüerem doslova zdeptal. Několikrát mu přálo obrovské štěstí. Jenže celé mužstvo Kladivářů mu šlo naproti srdnatým a obětavým výkonem, podepřeným skvělou organizací hry.
West Ham poskočil díky nečekanému triumfu na 3. místo, o tři body právě za Manchester City. Uvědomme si, kde mohl být, kdyby doma nerozdal drahocenné body papírově slabším konkurentům z Leicesteru a Bournemouthu.
Co takhle Liga mistrů?
Jestliže začne zvládat i utkání, v nichž se od něj čeká povinné vítězství, může skončit v tabulce hodně vysoko. Každopádně Bilič to má najednou parádně rozjeté. Ještě před měsícem byl po vyřazení z Evropské ligy a dvou domácích propadácích pod tlakem. A hle – najednou se ho všichni bojí. A přitom jeho tým, v němž se v sobotu objevilo dohromady šest nových posil, by měl být po sehrání ještě lepší.
Pak může směle přijmout velkou výzvu. Příští rok v létě se West Ham postěhuje do nového působiště na Olympijský stadion ve Stratfordu. Bylo by velkým oživením, kdyby tam šel jako účastník Ligy mistrů. A proč ne?
