Už minulá sezona Champions League nebyla ze strany anglických klubů nic moc. Ani jeden z nich se neprobojoval mezi elitní osmičku. Nejdál se dostalo trio Manchester City — Chelsea — Arsenal. Ve všech třech případech se stalo konečnou stanicí osmifinále.
Tým z modré poloviny Manchesteru ztroskotal na pozdějším vítězi z Barcelony, Petr Čech a spol. zůstali na štítě Paris Saint-Germain a Kanonýři s Tomášem Rosickým zase senzačně nestačili na Monako.
A Liverpool? No, ten dopadl rovnou jako sedláci u Chlumce. Nepostoupil dokonce ani ze skupiny, kde zaostal za Basilejí.
Nevyvozoval bych z toho nějaké dalekosáhlé závěry. Tak jako jsem se nenechal unést euforií před sedmi lety, kdy si to ve finále rozdali Manchester United a Chelsea.
Rozhodně to totiž neznamená, že tehdy byli reprezentanti Premier League o tolik lepší než ostatní. Stejně tak se nedá říci, že by třeba v roce 2012 hrála Chelsea kvalitnější fotbal než Barcelona nebo Bayern Mnichov. Prostě jen vyšla ze vzájemné konfrontace úspěšněji. A to především díky správné taktice, vynikající organizaci hry a skvělým individuálním výkonům.
Proto teď nad anglickým klubovým fotbalem nelámu hůl. Nejde o všeobecný trend, ani o dlouhodobou záležitost. Každý z jednotlivých týmů má své specifické problémy, které se aktuálně projevují na špatných výsledcích. Nelze to tedy generalizovat. Určité společné rysy však lze vystopovat.
Například Arsenal i Manchester City hráli tento týden proti Dinamu Záhřeb, respektive Juventusu Turín příliš pomalu. Předváděly takový barcelonský styl, který už je dnes přežitkem. Navíc neměly ve své středu hráče typu Lionela Messiho. Ten i po zdlouhavé uspávací kombinaci do šířky dokáže soupeře zaskočit dvěma rychlými kličkami a individuálním zakončením. Ovšem takových fotbalistů po této planetě moc neběhá.
Navzdory převaze v držení míče se Kanonýrům ani Citizens nedařilo zvýšit tempo. A když už si vypracovali šance, ve většině případů je zahazovali.
[related_program]
Navíc vyráběli hrubky v obraně. Když to sečteme a podtrhneme, nelze se divit, že při vyrovnanosti, jaká v současnosti na mezinárodní úrovni panuje, odešli s prázdnou.
Ze svých chyb se budou muset giganti Premier League rychle poučit. Jestliže by totiž jejich výsledkový útlum pokračoval, zhorší se národní koeficient natolik, že dojde k pádu v evropském žebříčku. Aktuálně patří Anglii třetí místo za Španělskem a Německem.
Přitom ještě nedávno byl Albion druhý. Jenže teď už se na něj ze čtvrté příčky tlačí Italové, kteří loni zažili velkou renesanci. Díky tažení Juventusu v Lize mistrů a Fiorentiny a Neapole v Evropské lize si Serie A výrazným způsobem vylepšila své postavení a na Angličany nahrála pět a půl bodu. Nyní tedy ztrácí už jen čtyři body.
Kdyby nastal další krach klubů z Premier League, mohly by si obě země vyměnit pozice a tím pádem by Anglie ztratila jedno účastnické místo v Champions League. To by znamenalo hotové zemětřesení, a to po sportovní i ekonomické stránce.
Dlouhá léta přinášela čtvrtá příčka jistotu postupu do letní kvalifikace nejprestižnější klubové soutěže. Teď by to znamenalo jen Evropskou ligu. A tomu se Arsenal či Manchester United určitě chtějí vyhnout, protože pravidelná účast v Champions League je pro týmové ambice a klubovou pokladnu životní nutností.
Všem zástupcům anglické nejvyšší soutěže tedy bliká varovný alarm. Už za dva týdny si musejí napravit reputaci. Arsenal doma s Olympiakosem, Manchester City v Mönchengladbachu a jeho městský rival United s Wolfsburgem. Jak vidíte, nic jednoduchého.
Poslední zářijové úterý a středu můžete v přímých přenosech O2 Sport sami posoudit, jak se reparáty povedly.
