Daniel Ležák pracuje jako Senior projektový manažer v divizi IT. Jako vytížený člověk ví, jak je těžké udržet si fyzickou kondici, když tráví většinu času v kanceláři u počítače. Před třemi lety však spolu se svými kolegy dostal skvělý nápad. Proč si svoji fyzičku nezačít budovat v práci, když jiná možnost není? Tak z jeho pracovních dní zmizely cesty výtahem a na řadu přišly schody. A to vždy a téměř za všech okolností. Prosté chození po schodech však postupem času přerostlo ve zdolávání nejvyšších hor světa a v příjemné chvilky plné endorfinů, na které se každý těší :).
Kde se zrodil nápad zavrhnout výtahy a raději v práci chodit po schodech?
Začalo to zhruba před třemi lety, kdy ještě náš tým sídlil v budově O2 ve Vyskočilově ulici. Zaujali nás kolegové, kteří se vždy po obědě odpojili od naší skupiny a šli do čtvrtého patra po schodech. Když jsme se jich na to ptali, zjistili jsme, že si vytvořili tabulku, kam si psali počet ušlých schodů, aby měli přehled. Vyšla jim potom docela zajímavá čísla.
Takže se vám jejich nápad zalíbil a rozhodli jste se jej převzít?
V podstatě ano, ale my jsme se rozhodli si tabulku vyšperkovat a překonávat se ve stoupání na nejvyšší hory světa. Navíc jsme si stanovili, že budeme využívat schody jak při cestě do práce, tak cestou z oběda.
Překonávat nejvyšší hory světa po schodech? Jak si to máme představit?
Našim výstupům předcházela důkladná víkendová příprava. Dohledali jsme si nejvyšší hory včetně jejich výšek. Poté jsme museli spočítat schody mezi jednotlivými patry a také změřit jejich převýšení. Zajímavé např. bylo, že počet schodů byl mezi jednotlivými patry stejný, kromě schodů mezi přízemím a druhým patrem, kroutí hlavou Daniel a dodává: Poté jsme si už jen spočítali, kolikrát musíme schody vyjít, abychom dosáhli např. vrcholu Sněžky.“
Jaké nejvyšší hory jste tedy vy sám dosáhl?
Za ty tři roky se mi podařilo již dvakrát zdolat Mount Everest :-). Když se nad tím tak zamyslím, jeden výstup mi trval zhruba devět měsíců. Pomohla nám i skutečnost, že náš tým poté přestěhovali z Vyskočilovy ulice do ulice Za Brumlovkou. Tam jsme sídlili až v osmém patře, takže o to byla výzva větší. Navíc jsme se dostali mezi nové kolegy, které náš nápad nadchl, takže se tým horalů chodících po schodech rozšířil.
Každého horala potká na výstupu nějaká překážka. Setkali jste se s nimi i vy?
Samozřejmě se určité překážky vyskytly. Zejména pokud jsme to přehnali s množstvím jídla na obědě. To nás pak výtah pro svou jízdu vyloženě lákal, ale snažili jsme se nevzdávat. Další komplikací pak bylo hlavně léto, na schodech bylo nedýchatelno a dojít pěšky až do osmého patra dalo pořádně zabrat. Je fakt, že někteří z nás výstup za těchto podmínek občas vzdali.
Zaznamenal jste po vašich výstupech třeba úbytek váhy nebo zlepšení fyzičky?
Musím říct, že se nyní vůbec nezadýchávám. Nemám problém vyjít jakékoli schody, aniž bych musel zhluboka dýchat nebo se zastavovat.
Chtěl byste si zkusit výstup na nějakou horu i v reálu?
Spíše mě to neláká. Nejvyšší vrchol, který jsem reálně zdolal, byla Sněžka a výše už stoupat nemusím. Raději se věnuji dětem nebo plavání. V práci mi však výstupy po schodech dávají novou energii a nabudí mě k další práci.
Autor: Nikola Vernerová
Foto: Nikola Vernerová
