O Severní Koreji dnes slýcháváme relativně často. Naposledy v souvislosti s filmem, který nebyl tamějšímu režimu úplně po chuti a rozhodl se proti němu otevřeně vystoupit (na druhou stranu, není se zas tak moc co divit, pokud se v něm rozhodnete spáchat atentát na samotného Kim Čong Una).
Jak je na tom ale KLDR s mobilními technologiemi?
Rozporuplně.
Na jednu stranu (údajně) organizuje kybernetické útoky, vyřazuje z provozu servery a vyhrožuje hackováním. Na druhou stranu drtivá většina lidí žije bez jakéhokoliv modernějšího vybavení včetně mobilních telefonů. Pokud už si nějaký dokáží koupit, zavolají si s ním tak maximálně v jedné jediné síti a pouze na území jejich státu.
Síť je samozřejmě neustále monitorovaná a úřady pečlivě zkoumají, zda svůj telefon nevyužíváte k protistátní činnosti.
Ale zpátky k technologiím. Jejich „vlastní“ smartphone se jmenuje Arirang, což je také název severokorejské lidové písně. Dokážete si představit, že by se například první český smartphone jmenoval Verzo Čerešničky? Co je o něm známo dál? Opět – nemnoho. Až nápadně se podobá čínskému výrobku s názvem Uniscope, běží na něm Android a zatímco se všichni mohou přetrhnout, aby nabídli co nejvíce rozšíření a nadstaveb, tak v KLDR jim dá nejvíce zabrat osekání systému. Opět je cílem co nejmenší informovanost lidí o tom, co se děje jinde.
O tom, že Arirang asi nebude úplně původní zařízení, svědčí také výrobní linka. Ta je spíš balící než výrobní, navíc v poloprázdné hale. Kim však výrobek pochválil (je lehký a dobře se drží).
Závěrem něco pro turisty. Pokud byste se do tohoto skanzenu komunismu chtěli podívat, ještě nedávno byste museli odevzdávat svoje mobilní telefony. Dnes už jen pouze buďte opatrní, co fotíte. Zároveň si můžete koupit místní SIM kartu, se kterou se dovoláte i do zahraničí, ale už si nepošlete ani nepřijmete SMS. Takže šťastnou cestu a pokud si chcete udělat alespoň částečný obrázek, doporučujeme dokument Lindy Jablonské Vítejte v KLDR.
autor článku
